Moderní básníci francouzští/Praděd
Moderní básníci francouzští | ||
Melancholie | Praděd | Mateřství |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Praděd |
Autor: | Paul Marrot |
Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. S. 315. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Náš praděd nejstarší jest nekonečně krásný,
živého jasu pln plášť jeho tmavořasný;
ó slunce, ty to jsi, neb z ohně tvého skvělý
s vším, co v něm chvěje se, kdys povstal Vesmír celý
a žití valný ruch i barva, vášně živost
jsou jen tvé záchvěvy a ona přitažlivost,
již světu v úděl dal’s v den svého odloučení,
olbříme! Příroda to posud cítí chvění.
Zem s květy, s písněmi vstříc směje se ti v tichu,
všech barev otče ty, ty otče sedmi hříchů!
V tvé výhni skovány jsou řetězy ty valné,
jež duchy pojí, lvy a lidstvo, hory skalné
a odtud spadlo jho vší naší dědičnosti,
ve formě naděje vzruch rozkoše jež hostí.