Hrej, hochu, zpívej dál svou zvěst,
fandango hraj mi divé tak!
Má duše smutná, smutná jest,
jak ve své tmavé díře pták.
Fandango hraj mi divé tak,
jak pírko letí zlehýnka;
jak ve své tmavé díře pták
se trudím, rve mne vzpomínka.
Jak pírko letí zlehýnka,
tak tanec lehké nožky má;
se trudím, rve mne vzpomínka,
v mých očích hořká slza plá.
Ó tanec lehké nožky má!
Pro zmizelé sukničky lkám,
v mých očích hořká slza plá,
v nich příliš mnoho soli mám.
Pro zmizelé sukničky lkám,
ty mihly se kol jako blesk…
v svých očích mnoho soli mám,
a srdce moje ztápí stesk.
Ty mihly se kol jako blesk,
gracie v tanci, v nadšení,
a srdce moje ztápí stesk
do noci, tmy a mlčení.
Gracie v tanci, v nadšení,
skráň jejich plála, jeden žeh,
a v noci tmách a mlčení
má ňadra jeden trpký vzdech.
Skráň jejich plála, jeden žeh,
skrz vlasů jejich zlatý třpyt,
má ňadra jeden trpký vzdech.
Ó těžká rána, žalný cit!
Skrz vlasů jejich zlatý třpyt
uvádá zvolna květina…
Ó těžká rána, žalný cit,
jímž vře mých ňader hlubina!
Uvádá zvolna květina,
kde v slzách květinářka jest?
Má ňadra ohně hlubina…
Hraj, hochu, zpívej dál svou zvěst!