Moderní básníci francouzští/Mrcha

Moderní básníci francouzští
Spleen	Mrcha	Hymna (Baudelaire)

Údaje o textu
Titulek:	Mrcha
Autor:	Charles Baudelaire
Původní titulek:	Une Charogne
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 51–52. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Mrcha – překlad ve Výboru z Květů zla

Zda, drahá, vzpomínáš, co viděli jsme dnes
ve sladký úsvit rána?
V záhybu silnice ležela mrcha kdes,
kde štěrkem cesta stlána.

Své nohy do výše jak žena opilá,
jed potící a žhoucí,
cynicky, lhostejně své břicho odkryla,
výpary kolem stroucí.

A slunce sálalo na tuto zdechlinu,
jak péci by ji chtělo
a stokrát přírodě v tu vrátit vteřinu,
co dříve v celku dlelo.

A slunce hledělo nádhernou na mrchu,
jež jako květ se stkvěla
a silně páchnula na trávy povrchu,
div že jsi neomdlela.

A vířících much pln byl hnijící juž bok,
z kad vylézala chasa
červů se líhnoucích, hustých jak černý mok
přes živé hadry masa.

To všecko stoupalo jak vlna v tvarů stech
a tryskalo a vřelo,
že řek’ bys, ožilo, kýs nadchnul je zas dech
a rostlo toto tělo.

A hudbou podivnou se ten svět zachvíval
jak vlna, vítr lítá,
jak zrní, v rhytmickém jímž spádu blíž i v dál
v řešetě mlatec zmítá.

A tvary mizely a nebyly než sen,
jen pouhá skizza stinná,
na plátně umělec již zapomněl, již jen
si matně připomíná.

Za skalou neklidný se krčil litý pes,
nás hněvným měřil okem,
na chvíli čekaje, kdy na mrchu by kles’,
na hnát, jejž pustil, skokem.

A této hnilobě zde ve výparech zlých
se budeš rovnat zcela,
ty slunce, anděle, ty hvězdo nocí mých,
ty moje vášni vřelá!

Ty vděků královno, tak budeš zapáchat
po sledním pomazání,
až k hnití uloží tě v hřbitovních trav chlad,
v tříšť kostí, moje paní!

Však potom, kráso má, rci klidně v červů svár,
již polibky tě zkruší,
že božskou podstatu i mrtvé lásky tvar
v své zachoval jsem duši!