Moderní básníci francouzští/Hrozen

Moderní básníci francouzští
Roztříštěné světlo	Hrozen	Almužna

Údaje o textu
Titulek:	Hrozen
Autor:	François Coppée
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 115–116. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Den po dni ubíhal a chudák více chřadnul,
a v šťastný před tím byt hlad s nedostatkem vpadnul,
tam ssála chudoba, a každý pokus marný!
A denně rostly jen papírky zastavárny
a hromadily se za zrcadlem a rámy;
a denně — neštěstí vždy nadějí nás mámí —
v té víře rodina, co měla, prodávala.
Tak pohár, hodinky, šest příborů, vše slala
k zlatníku po kusech a k vůli nemocnému,
jenž chvěl se v zimnici a kašlal, výhost všemu
dán ochotně a rád, vždy čákou byli jisti.
Kdys lékař prohodil: »Jen kdyby mohl jísti!«

Leč běda, ubožák den po dni zvolna mřel,
se starým madérským i piškot odepřel,
pak též tři ústřice, vajíčko v bouillonu.
Byl březen, slunce tvář se kryla v mračen clonu,
řeč byla o hroznech, co mluvit nevěděli.
V tom slabým úsměvem se chudáka rty chvěly.

I dali poslední a k chudičkému loži
ve skřínce se známkou Cheveta, vzácné zboží,
mu hrozen přinesli; hle, zrna tvrdá, malá
se v krajkách z papíru tak svůdně usmívala,
jak vína před znalcem ku zákusce po kvase
by vzácná novinka na stole zjevila se.
A mroucí hrozen zřel, však netknul se ho ani
a hlavu odvrátil v nejvyšším pohrdání,
a za tři hodiny po dlouhém utrpení
v svět lepší odešel, kde jistě hladu není.

A matka s dítkami teď zůstaveny v bídě!
Po pohřbu druhý den sirotci v první třídě
u spolužaček svých však závist rozňaly,
když ze svých mošniček ten hrozen vyňaly.