Moderní básníci francouzští/Duše (Maeterlinck)

Moderní básníci francouzští
Skleník	Duše	Potápěcí zvon

Údaje o textu
Titulek:	Duše
Autor:	Maurice Maeterlinck
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha: Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 296–297. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický

Má duše!
Ó moje duše věru příliš chráněná,
a ty zástupy tužeb v skleníku
očekávající bouři na lukách!

K těm pojďme, již jsou nejvíc nemocní,
ti vydychují zvláštní výpary,
v jich středu bojištěm jdu s matkou svou,
v poledne pochovávají soudruha,
co zatím stráže obědvají dokola.

Pojďme také k těm nejslabším:
ti se zvláštním potem potí:
tu nemocná je nevěsta,
tu zrada v neděli,
tam děti v žaláři,
(a v dálce, skrze mlhu)
je mroucí to u dveří kuchyně?
Či sestra loupající luštěniny u postele nezhojitelně nemocného?

Pojďme konečně k nejsmutnějším
(až naposled, neb mají jedy).
Ach, mojí rtové dostali polibek raněného,
všichni kasteláni zemřeli letos hlady ve věžích mé duše!
Hle, plný den se vkrádá do kvasu,
zřím ovce podél nábřeží
a závoj v oknech nemocnice!

Jest velmi dlouhá cesta z mého srdce k mé duši!
A všecky stráže umřely na svých místech!
Byl jednou malý svátek v předměstích duše mé,
tam kosili ráno v neděli bolehlav
a všechny panny klášterní dívaly se na lodě průplavu v den, kdy byl půst a slunce svítilo,
zatím co labutě trpěly pod mostem jedovatým,
co káceli stromy kolem žalářů
a léky přinášeli v červnové odpoledne
a jídla pro nemocné se rozkládala po všech obzorech!
Má duše!
A ten smutek toho všeho, má duše! A ten smutek toho všeho!