Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam/IV. Mládí Jana Husa. Počátky jeho působení
| Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam Arnošt Caha | ||
| III. Předchůdcové Husovi | IV. Mládí Jana Husa. Počátky jeho působení | V. Učení Viklefovo. První spory Husovy s arcibiskupem |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | IV. Mládí Jana Husa. Počátky jeho působení |
| Autor: | Arnošt Caha |
| Zdroj: | CAHA, Arnošt. Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam. Brno : vlastním nákladem, 1919. s. 20–23. Online na Internet Archive |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Autor:Jan Hus |
Roku 1393 slavili Pražané se svolením papežovým „milostivé léto“. Kdo putoval patnáctkrát do 4 hlavních kostelů pražských, přijal svátosti a odvedl papežským výběrčím určitou částku peněz, dosáhl plnomocných odpustků.
Prosebné průvody procházely městem. I král Václav se jich zúčastnil a dosáhl odpustků. V procesí, které putovalo na Vyšehrad, vidíme též mladého, asi třiadvacetiletého muže. Kučeravý vlas poletuje mu kol bledých tváří, z nichž září do světa jiskrný zrak. Jeho šat, čistý, avšak prostý, nesvědčí o blahobytu. Zbožně kráčí poutník s ostatními kajícníky. Když průvod stanul na Vyšehradě, sklání se mladý muž u zpovědnice a vyznává se zkroušeně ze hříchů. Potom obětuje 4 groše na zbožný účel a tiše odchází z chrámu. Ony 4 groše byly posledním majetkem jeho! Několik dní bude proto žíti o kůrce suchého chleba.
Tak vroucně zbožným byl mladý student Jan z Husince, čili jak později všeobecně byl nazýván, Jan Hus.
O mládí Jana Husa víme celkem velmi málo. Neznáme ani přesné roku, kdy se narodil. S určitostí však můžeme míti za to, že spatřil světlo světa kolem r. 1370. Rodištěm jeho byl Husinec pod hradem Husí v jihozápadních Čechách. Odtud nazýván byl Janem z Husince a později krátce Janem Husem. O rodičích a sourozencích jeho nevíme opět mnoho určitého. Jisto je pouze, že rodičové jeho byli nezámožní a že měli několik dětí.
Prvního vzdělání dostalo se mladému Janovi pravděpodobně na škole v blízkých Prachaticích. Brzy však odešel na studie do Prahy touže po tom, aby se stal knězem. Třebaže již tehdy byl velmi zbožným, vábila ho ke stavu duchovnímu též touha po dobrém živobytí. Sám na sebe později upřímně prozrazuje, že chtěl se státi knězem proto, aby „měl dobré bydlo a rúcho a byl lidem vzácen.“
Studentský život Janův nebyl příliš utěšený. Z domova nemohli mnoho posílati a proto pomáhal si Jan ministrováním i zpíváním v kostelích a později vyučováním méně nadaných, za to bohatých spolužáků. Byl ducha veselého a nevyhýbal se různým zábavám studentským. Ale zbožnost jeho byla upřímná a vroucí, jak o tom svědčí hořeji vyprávěná příhoda.
Právě téhož roku, kdy bylo v Praze „milostivé léto“, dosáhl Hus nejnižší hodnosti na universitě, stal se totiž bakalářem svobodných umění. Za 3 roky pak byl prohlášen mistrem svobodných umění. Po zvyku tehdejší doby bylo studium svobodných umění předpravou pro další studium na fakultě bohoslovecké. Po čase stal se Hus bakalářem bohosloví (theologie), ale hodnosti mistra čili doktora theologie nedosáhl.
Jako mistr svobodných umění přednášel Hus na universitě. Jaké vážnosti požíval mezi mistry, je zjevno z toho, že byl r. 1402 zvolen rektorem celé university.
Již před tímto rokem dal se vysvětiti na kněze. To způsobilo obrat v jeho životě. Až do té doby oddával se jako jiní mistři světským radostem. Měl rád pěkný oblek, nepohrdl dobrým pokrmem a náruživě rád hrával v šachy. Jako kněz vzdaloval se všeho a věnoval se s neobyčejnou horlivostí duchovnímu povolání svému. Zvláště horlivě oddával se činnosti kazatelské a brzy dobyl si jako kazatel veliké obliby. Jeho kázání putovala v opisech mezi lidem. Ale známým po celém národě českém stal se teprve tehdy, když byl ustanoven kazatelem v kapli Betlémské.
Do té doby kázalo se v chrámích pražských jen německy, čeští kazatelé nesměli mluviti v kostele, nýbrž jen na chrámových dvořích! Proto založil Jan z Milheimu, dvořan královský, s měšťanem pražským Křížem kapli, zvanou Betlémskou,[1] aby v ní hlásalo se slovo boží jen jazykem českým. Čtvrtým kazatelem jejím byl mistr Jan Hus.
Brzy roznesla se pověst o výmluvném kazateli betlémském po celém království. Kdykoliv vystoupil na kazatelnu, tísnila se v kapli hlava vedle hlavy a mnoho zbožných posluchačů Husových nedostalo se dovnitř. Proto Hus někdy kázával před kaplí; jednou prý ho poslouchalo 10.000 osob. Dovedl si zjednati vládu nad myslí i srdcem svých posluchačů. Naváděl je k životu zbožnému a cnostnému. Podobně jako Milíč a Janov ostře káral nemravnost u všech stavů, světských i duchovních. Brzy stal se miláčkem a duchovním vůdcem českého lidu. I mezi nižší šlechtou a dvořany krále Václava IV. měl mnoho oddaných přátel a ctitelů. Sama královna Žofie často docházela do kaple Betlémské a ustanovila mistra Jana svým zpovědníkem.
Ačkoliv Hus ostře tepal znemravnělost kněžstva, chodili na jeho kázání i mnozí duchovní a radili se s ním o povinnostech svého stavu. Také u arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazenburku byl velmi oblíben. Arcibiskup ho vyzval, aby mu oznámil všecky nedostatky církevní správy, ať je shledá kdekoliv. Pověřil ho též úkolem, aby vyšetřil „zázraky“ v Braniborsku[2], kde prý „přirozená krev Kristova“ uzdravovala nemocné. Hus se svými přáteli dokázal podvodnost těchto zázraků a arcibiskup zakázal pak pouti do Branibor. Tehdy ustanoven byl Hus kazatelem na synodě (sjezdu) duchovenstva pražské diecése. Za přítomnosti samého arcibiskupa káral veliké hříchy kněží; neušetřil ani biskupů a arcibiskupů, kardinálů ani papeže. Svou plnou spokojenost s ním projevil Zbyněk tím, že ho ustanovil ještě několikráte synodním kazatelem.
Mistr Jan Hus nepřestával však na pouhém kázání, nýbrž složil i několik drobných spisů nábožensky vzdělávacích, aby prostí posluchači jeho snadněji pochopili hlavní pravdy náboženské. Nabádal též lid, aby zpíval staročeské písně duchovní. A protože takových písní bylo málo, složil sám některé. Do této doby lid při bohoslužbách nezpíval. Hus zavedl v kapli Betlémské zpěv lidu při službách božích. Lid přestal tak býti pouhým divákem a zúčastnil se činně bohoslužby.