Mistr Jan Hus (Karafiát)/III. Hus velikán
| Mistr Jan Hus (Karafiát) Jan Karafiát | ||
| II. Víra a Písmo | III. Hus velikán | IV. Hus velikán co člověk |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Mistr Jan Hus |
| Podtitulek: | III. Hus velikán |
| Autor: | Jan Karafiát |
| Zdroj: | KARAFIÁT, Jan. Mistr Jan Hus. Vydání čtvrté. Praha: Kalich 1922. s. 22–24. |
| Licence: |  PD old 70 |
Víra, toto přímé a bezprostředné spojení a sloučení se člověka s Bohem, založené na Písmě svatém, těchto dějinách onoho spojování a slučování Se Boha s lidmi, a té zjevené Jeho vůli, tvoří podstatu celé Husovy osobnosti. Jeho cit, rozum i vůle jsou proniknuty živou věrou, zakládající se na Písmě, a právě tím a jedině tím jest Hus to, co jest, karakter velikán v pravém slova smyslu.
My zajisté podělujeme tímto názvem lidi příliš štědře, ani valně nemyslíce, co to vlastně znamená. Když se kdo v tom neb onom oboru vyznamená, ať již jest to umělec, učenec anebo vojín, proto ještě není velikánem. S tímto pojmem se spojují ty nejrozsáhlejší mravní požadavky, vyhledává se tu karakter a mravní bezouhonost. Ano tento karakter, ty stálé způsoby života, a ta mravní bezouhonost jest podstatou každého velikána; a kdekoli shledáváme tuto železnou vůli, jež by za celý svět od toho, co jest její svatou povinností, neustoupila, hotova jsouc pro ni i hranici podstoupit, tu vidíme karakter a velikána. Neptáme se tedy, byl-li ten neb onen člověk králem, ministrem, vojevůdcem, anebo aspoň nějakým radou, ale na to se ptáme, jakých byl povah a způsobů, a jak dostál úkolu, jenž mu byl Božím řízením v životě vykázán; a nikomu netajíme, že ten nejnižší služebník, jenž jest tělem a duší to, co jest, a do nejjemnějších podrobností svůj úřad věrně plní, jest v našich očích mnohem větší velikán, než jeho jinak třeba sebe výtečnější pán, není-li on mravně bez vady a ouhony, a neprovádí co nejsvědomitěji ten sobě vyměřený Boží pořádek.
Sledujíce Husa jeho celým životem, co člověka, co Čecha, co mistra, co kněze a kazatele, co reformátora, setkáváme se při každém kroku s onou svědomitostí a věrností a s nezvratnou svatou úctou před povinností a Božím pořádkem. A kde se to při něm bralo? Místo odpovědi podotýkáme zatím, že ta naše rodná půda jakož i cizina kryje v sobě na sta, ba tisíce tělesných pozůstatků ohromných velikánů, o nichž svět neměl ani tušení, tkadlců, a ševců, a pokryvačů, kteřížto nedbajíce na úsudek světa, svědomitě hleděli si svého, vydávajíce nejen životem, ale kde toho bylo třeba, i smrtí o své víře a svých způsobech zrejmé svědectví. Když si člověk připomene ty zástupy otců, kteříž s holí v ruce a s Biblí pod ramenem opouštějí plačky svůj krov a s ním svou vlast, zvolal by: „Prosím vás, lidičci, jestli pak blouzníte, anebo co pak vás k tomu vede?“ — A oni neblouzní. Jsou to muži, nesouce si svou kolébku pod ramenem, tytéž Bible, jichž, ještě asi před 15 roky,[1] bylo u nás několik beden zabaveno, a do papírny k zemlení zasláno, a to jediné za tou příčinou, aby z nás vše jiné bylo, jenom ne mužové víry, znající vůli Boží, a proniknutí nezlomnou odvahou ten Jeho svatý pořádek svatě provádět, bez ohledu na lidi, — abychom nebyli velikáni a karakterové hodní svých otců.
Mistr Jan Hus byl velikán zrodilý z víry a vychovaný Písmem, co člověk, co Čech, co mistr, co kněz a kazatel, co reformátor.
- ↑ Psáno roku 1871.