Marnosti/XXIV

Marnosti Viktor Dyk
XXIII	XXIV	XXV

Údaje o textu
Titulek:	Marnosti
Podtitulek:	XXIV
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Marnosti. Praha: Moderní revue, 1900. s. 35–38. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Antonín Sova, Mák vlčí

„Mně stesklo se po máku červeném!“

A. Sova

— Rudolfu Keplovi —

I

Oh, rudý mák! To vášnivě
za letních žárů v oči bije.
Tak uspávavě, mámivě.
A je to hříšná komedie.

— Nad zlými dny jdu kletbu říc’,
kdy moje ústa byla němá,
kdy poutníkům jsem nešel vstříc.
A je to smutné anathema.

Cos hořkým steskem chvělo se
a bleskem kmitlo se v mém zraku.
Mně stesklo se, mně stesklo se
po požáru těch rudých máků!

Duše jak rozžhavený kov —
Nemysli na to, co pak bude!
A slunce žhne a nemám slov:
Jen vím: ty máky, máky rudé!

II

Oh! Rudý mák! To nejtěžší!
A neustává slunce záře.
Říká se, prý to netěší
úrody dbalé hospodáře —

Však jaká rozkoš, zřít vše plát
rozechvěn svatou písní léta.
Směs barev vidět pyšně hrát
a cítiti: zde život vzkvétá

na pláních, kde dřív žádný květ
a všechno bylo smutně holé.
Své vášně míchat žár i led.
Jsou nekonečná tato pole —

III

A pole jen… a nevidíš
nikoho jít, jen něco mraků.
Je možno, zas se opojíš
tou písní červeného máku!

Táhnou se pole. Zpívá pták.
A slunce žhne, a smysly ssají.
A mezi tím, co vábí mák,
nějací lidé umírají —

A pole jdou… a pole jdou
Jsou tvoje smysly roztouženy —
Ty nejsi spoután myšlénkou.
A rád máš barvy, hlasy, ženy —

IV

Ne, už ne rád. Mně zhořklo to.
A není možno žíti znova.
Proč přepadáš mne, tesknoto?!
Je to jen noc ta únorová?!

Mně bolí na to vzpomínat,
a vidět mne to zase bolí:
zřít rudé máky pyšně plát
do šírých, volných, zdravých polí.

Jsem smysly svými sklamán tak,
svou myšlénkou i svými city.
A všímám si: Ten rudý mák
má značnou dosi vulgarity.

Ne, už ne rád. Jsem rozjitřen
a všechno otřese mnou strašně,
prostor a hlasy, láska žen,
a moje pobloudilé vášně —

Jen kletbu zlým dnům říci jdu,
že úrodu mi malou daly.
A hospodářům říci jdu,
by zrádné máky vytrhali!