Marie/6.

Marie Josef Kajetán Tyl
5.	6.

Údaje o textu
Titulek:	6.
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	TYL, Josef Kajetán. Povídky novověké. Čásť prvá. Praha : Alois Hynek, 1888. s. 371–372. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Milovský ponocný odtroubil již půlnoc. Po ulicích dřímalo hrobové ticho.

Najednou začal po nich ale zase život proskakovati. Vesele vraceli se hosté z městské střelnice. Líbezná noc souhlasila s jich rozmarem.

Ti tu se divili, že se tak „prechtik“ bavili, a procházeli v duchu a jazykem ještě jednou všechny lahůdky, jichž byli mimo nadání na české besedě okusili; jiní opakovali pochycené zlomky deklamace, vejskali několik národních, ano pokoušeli se také „Kde domov můj“ zpívati, a ještě jiní dotvrzovali, že se musí takový „juks“ co nevidět zase spořádat.

Poctivé duše Milovské byly najednou jiného smýšlení. Nenucenosť, srdečnosť a vřelý přátelský duch, jakož i krasochutné přednášky české besedy porazily všechny pochybnosti a kyselé posměšky.

Paní kancelistka s paní apatykářkou a sládkovou i paní sekretářka vracely se domů velmi spokojeně — a manželské nebo ctitelské polovičky jejich musely jim slíbiti, že budou mladého doktora a starého mládence donucovat, aby ještě jednu besedu zřídili. Za ten jediný večer učinily již takový pokrok, že věděly, jak se ta věc jmenuje. —

A opět rozložilo se hrobové ticho po ulicích. Jen opodál, pod oknem pěkného domku o jednom poschodí zněla milozvučným basovým hlasem národní moravská:

„Kdes, holubinko, lítala,
Kdes své pérečka zmákala?“…

Na perutích lehounkého větru roznášely se lahodné zvuky do kola — potom tichly a utichly — až pak náhle zase živě, křepče a ohnivě plným proudem v Dietrichově „Písni Moravanů“ vůkol se rozlítly. Všickni pořadatelé besedy pěli tento krásný sbor a končili zde dnešní slavnost.

A nahoře u okna, mezi bílými oponami, stála Marie ve sněhobílém nočním oděvu, a ruce majíc na prsou bouřivě se vlnících složeny, ssála známé zvuky s nevýslovnou rozkoší. Blahostná slza leskla se v oku jejím.