Antologie z oper/Manon

Antologie z oper
Werther	Manon	Kejklíř Matky Boží

Jules Emil Frédéric Massenet: Manon.

Údaje o textu
Titulek:	Manon – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 141–143 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Manon (Massenet)
page=1 Geraldine Farrar v roli Manon (1922).

Zpěvohra o 5 jednáních. Text od Meilhaca a Gilea přeložil V. J. Novotný.

Osoby:

• Manon… soprán.
• Pousette… soprán.
• Javotte… soprán.
• Rosette… alt.
• Služka… alt.
• Kavalír des Grieux… tenor.
• Lescaut… baryton.
• Hrabě des Grieux… bas.
• Guillot de Morfontaine… tenor.
• De Brétigny . . . baryton.
• Hostinský... bas.

Děj se koná v Amiensu, Paříži a u Havru r. 1721. První provozováni v Paříži 1881.

Jednání I.

Nádvoří hostince v Amiensu. - Guillot a Brétigny, přibyvše po boku švarných záletných dívek do zájezdního hostince, marně se dovolávají po delší dobu hostinského, jenž teprv tehdy se dostavuje, když hosté změnili svůj způsob řeči, a slibuje jim hody nejskvělejší. Přicházejí i četní občané amienští, očekávajíce příjezdu nových hostí, mezi nimiž má býti též sestřenka Lescautova Manon. Lescaut propouští tudíž své spoluhráče dva vojáky, slibuje jim, že se za nimi dostaví do sousední hospody, jakmile sestřenici uvitá. Čilý ruch nastane příjezdem očekávaného dostavníku, z něhož vystoupí i spanilá Manon. Lescaut představiv se ji, jest nadšen její krásou a prohlašuje, že se Manon stane hvězdou celého rodu. Dívka vypravuje mu své dojmy s první cesty své: bylo jí nejprve tak blaženě, kdy pozorovala krásu přírody kolem sebe, ale poté opět smutno, když uvažovala, že má býti zavřena do kláštera jen proto, že jest povahy poněkud veselejší. Když Lescaut na chvíli opustil sestřenku zmámenou dojmy s cesty, blíží se k ni obstarožný sice, ale stále ještě záletný Guillot a nedbaje ostatních dívek i žertovných narážek, ihned láká Manon štědrými sliby, aby ho následovala do jeho sídla. Jejich domlouvání přeruší Lescaut, vytýká ji, že si tak zadává, a uděliv jí s důstojnou tváří moudré rady, spěje za soudruhy, aby si s nimi zahrál a popil. Manon osaměvší a blouznící o drahokamech a slastech hýřivého života spatřuje Grieux, vracející se k otci. Okouzlen jsa jejím zjevem, prohlašuje ji za vidinu svých snův a vyznává jí nadšeně lásku. Manon jest jeho vyznání přístupná a vypravuje mu, co jí očekává; přijímá tudíž ochotně nabídku Grieuxovu, aby s ním uprchla do Paříže. Používajíce kočáru, objednaného Guillotem, milenci odjíždějí slibujíce si neskonalou lásku, pdávě v tu chvíli, kdy se rozjařený Lescaut vrací z vinárny. Sháněje se po zmizelé sestřence naráží na Guillota, jejž zpurně obviňuje z únosu. Marně' hledí se Guillot omluviti; teprve hostinský potvrzuje dle pravdy, že spanilá Manon ujela s mladým šlechticem v kočáře - Guillota, který jsa nadto ještě předmětem výsměchu svých druhů, slibuje pomstu.

Jednání II.

Byt kavalíra des Grieux a Manony. - Grieux předčítá své milence list určený otci, v němž vyznává neskonalou lásku svou a prosí o svolení, by jí mohl pojmouti za manželku. Manon jest jeho láskou hluboce dojata a odbývá jeho žárlivost, probuzenou kyticí, kterou někdo prý jí neznámý vhodil oknem do komnaty. Vtom vstupují dva vojíni: jeden z nich jest Lescaut, druhý přestrojený dárce kytice Brétigny. Lescaut zhurta doráží na Grieuxa otázkou, chce-li si vzíti Manon za manželku. Grieux na důkaz poctivých úmyslů svých dává mu přečísti list, určený otci; mezitím co Lescaut jej slabikuje, Brétigny přemlouvá Manon, jež Grieuxa sice miluje, ale ve své lehkomyslnosti jest přístupna i lákadlům velkého světa, aby opustila svého šlechtice, jenž bez toho z rozkazu otcova ještě téhož večera bude násilně odveden. Nesmí mu však ničeho prozraditi, má-li se jí dostati onoho postavení, které jí jako královně krásy přísluší. Lescaut se zatím upokojil vysvětlením Grieuxovým, který se na chvíli vzdálí od své milenky, aby poslal dopis. Manon osaměvši bojuje těžký boj s sebou samou - lehkomyslnost na konec zvítězí. Neprozradí svému milenci ničeho, co se proti němu snuje, ani když se ozve bušení na vrata domu a Grieux pospíchá, aby se přesvědčil, co se děje. Venku jest jat a odtržen od Manony.

Jednání III.

Národní slavnost v Paříži. - Pod mohutnými stromy krámy prodavačů všech možných druhů. Všickni vychvalují do nebe své zboží, zvouce k nakupování. Jsou tu ony tři dívky, jimž se dvořil dříve Guillot, a libují si, že se ho již zbavily; Lescaut opěvuje zase milenku svou Rosalindu a nejkrásnější zábavu: hru v kostky. Když si Brétigny dobírá Guillota, že ho jeho milenky opustily, Guillot se odhodlává odlouditi mu Manonu pozváním do baletu operního, Což Brétigny Manoně odepřel. V hojném průvodu přichází i Manon, jejíž kráse a rozmarům koří se kde kdo. Bezděky vyslechne i rozhovor Brétignyho s hrabětem des Grieux, oznamujícím, že se jeho syn stal abbém a vyvolil si pobyt v klášteře. Manon dovídá se pak sama od starého hraběte, rovněž okouzleného její krásou, že se její miláček pouze ze žalu nad její zradou chce vzdáliti světa. Nedbajíc tudíž oběti starého Guillota, přinesené jí představením pořádaným baletním sborem, rázem se rozhodne jeti do kláštera.

Proměna.

Hovorna v semináři sv. Sulpicia. - Hrabě des Grieux vyslechl kázání svého syna, jež věřící uchvátilo, a táže se ho naposled, míní-li vážně setrvati ve stavu kněžském. Marně přimlouvá mu, aby se raději oženil s dívkou jeho rodu důstojnou; když syn projevuje úmysl neochvějný, že zůstane, otec mu oznamuje, že mu ještě dnes pošle podíl po matce, a smuten odchází. Mladý abbé osaměv zapuzuje myšlenky naň dorážející, vykouzlujíc mu před duševní zrak tu, již tolik miloval, a v modlitbě hledá útěchy. Vtom přichází Manon a silou své lásky znova v ní vzplanuvší překonává odpor nad sebou samým vítězícího des Grieuxa.

Jednání IV.

Hotel Transsylvanie. - V herně zasedají Guillot a Lescaut, oddávajíce se hazardní hře. Též Manon, doprovázená padlým Grieuxem, přichází. Dlouho šlechtic odolává svádění své milenky, chtěje se ubrániti vstupu do pověstné herny; ale na konec podlehl, aby mohl vyhověti veškerým přáním rozmarné Manony. Pustiv se na její a Lescautův popud ve hru s Guillotem, vyhrává ohromné obnosy, začež jest vinen svým soupeřem s podvodné hry. Guillot uprchnuv před Grieuxem, chtějícím svou urážku smýti krví, přivádí poté stráž a otce šlechticova, a káže Manonu i mladého Grieuxa zatknouti. Otec zoufajícímu synovi oznamuje, že co nejdříve bude propuštěn, Manon však bude deportována do trestanecké kolonie.

Jednání V.

Silnice vedoucí k Havru. - Manon byla odsouzena k deportaci a mladý Grieux očekává průvod trestancův, aby ji vysvobodil. Lescaut, jenž mu jest nápomocen, podplatí velitele výpravy a odvádí stranou vojína, určeného k tomu, aby Manon hlídal, takže Grieux muže s ní zůstati samoten. Než rušným, bouřlivým životem svým Manon přivodila si předčasný konec. Vzpomínajíc s vroucí láskou všech obětí, jež jí miláček přinesl, i všech slastných chvil s ním ztrávených, prosí ho úpěnlivě za odpuštění všech žalů, jemu způsobených, a naposled zlíbavši Grieuxa, vydechuje duši v jeho náruči.