Máj (almanach 1862)/Psáros

Máj (almanach 1862)
Matěj hrobař	Psáros	Ballada o slavo-věnci

Údaje o textu
Titulek:	Psáros[1]
Podtitulek:	(1824)
Autor:	Bohumil Janda Cidlinský
Zdroj:	Máj : almanah na rok 1862. Praha : I. L. Kober, 1862. s. 258–261. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

I.

„Žhavé blesky do vás, bídní psové!
což jich nevymknete z brlohu? —
Kapudane bašo, seber loďstvo nové,
a sraž vzpouře hrdých parohů.

Což chce vzdorovati půli světa
říše nejnepatrnější bod?
Za týden ať zmizí Psáros kletá
z oboru mnou ovládaných vod!“

Sultán káže, Topal lodě vede,
četné lodě přímo k ostrovu,
svrhnout v moře výspy skály šedé,
lid vbít do otrockých okovů.

Deset tisíc Albánčíkův smělých
na výspě a Topal v čele jich;
proti nim jen hrstka reků bdělých
v hradbách na polo již sesutých.

Jako lační vlci, Albánčíci
vztekle dorážejí na Řeky,
a ti, svobody své mučenníci,
chrabře háji bídné záseky.

Divěji vždy bouří vřava boje,
záhuba se valí se všech stran,
vzduch se chvěje děsným chřestem zbroje,
půda duní hromem střelných ran.

Deset Turků na jednoho Řeka:
Řek však desíti jich odolá;
a to rámě nadšeného reka
hradby z trupů vrší dokola.

Však tu děla objeví se v předu,
a již Turci ustoupili v zad —
nato každá kule v Řeckém středu
celý, celý strhne k zemi řad!

„Bratří! Řek se Turku nepoddává!“
hrdě z hloučku reků zazní hlas,
„zhynout za vlasť dávná jeho sláva.
Pomsta přijde — byť i v pozdní čas!“

Nato blesk a hrom, a prach se zedme vzhůru,
a až do oblak se zahlodá…
Hyna hlouček, houkne v plném kůru:
„Hurá! Řecká vlasť a svoboda!“

II.

Aj, co tamo v dáli nad obzorem,
kde již oko mdlí, se bělá?
zdaž houf labutí to vodoborem
sněhobílá koupá těla? —

Hoj, toť nejsou labutí tam sbory;
jsou to Řeckých orlů lety,
ježto spějí potřít vrahů vzdory,
mstít se za pláč dlouholetý.

Miaulis tam, slavený rek reků,
od Hydry ku Psáru spěší,
kdežto Turek v nenasytném vzteku
vraždou, ohněm, smilstvem hřeší.

Se svými on Palikáry letí
na třicíti lodích hbitých
tam, kde Turci otálejí kletí,
aby pomstil bratrů zbitých. —

Temná noc pokryla šumné vlny
a na vlnách Turků lodě,
jež kořisti naloupené plny,
houpají se u pohodě.

Aj, tu jedna — dvě — již devět lodí
plamen zžíravý zachvátí,
a kam sáhne, děsný zmatek plodí,
až se musí Turek lodí vzdáti.

Turek na ostrově spásy hledá —
Miaulis i tam jej drtí;
ani moře, ani ostrov nedá
Turkům léku proti smrti.

A když jasné slunko z luna moře
nad Psáros se vynořilo,
zasvítilo na Turčínův hoře,
a vítězství Řekův ozářilo!

---

1. Psáros, ostrov v řeckém archipelagu, v bojích za řeckou neodvislosť proslulý.