Máj (almanach 1858)/Jelen Karla Velkého

Máj (almanach 1858)
Růže na Kriváni	Jelen Karla Velkého	Ideálu

Údaje o textu
Titulek:	Jelen Karla Velkého
Podtitulek:	Legenda
Autor:	Josef Václav Frič (jako M. Brodský)
Zdroj:	Máj. Jarní almanah na rok 1858. Praha: H. Dominikus, 1858. s. 5–7.
Licence:	PD old 70
Výbor básní (Frič)/Jelen Karla Velkého

Po zpustlých břehách Labe ztraceného,
ve vírech jeho zkrvavených vln,
a v houšti svatoháje skáceného,
dychtivý života i strachu pln,
jevil se krásný jelen, boží tvor,
a za ním v patách psů i lovců sbor.

Dostihli jelena — ten sklopil hlavu;
spanilým tělem zmítal děsný dech —
obklopen křikem vítězného davu,
umdlenou nohou klesl v kluzký mech;
teď vzepnul šíji, sklonil parohy
a čeká smrtnou ránu — nebohý!

Nedávno ještě tomu, co jej ruka
nejspanilejší víly hladila; —
kam prchla ona píseň čarozvuká,
jež tehdy po všech nivách bloudila?
Ten smrtný šíp, jenž prolít’ slávský ráj,
uhranul vílu, zpěv i svatoháj!

Tam v čele lovců jeden s koně skočí
a tasí jedovatě břitký nůž:
„Podivné zvíře! jaké to máš oči —
což pak jsem žena? — nejsem král a muž?
Zhrdáš svým životem, že sám svou hruď
mi nastavuješ? — Dobrá! živ mi buď. —

A běda, kletba tomu, kdo ho střelí!
Vrzte mu pouto na krk s jmenem mým,
a pamatujte, co vám caesar velí:
Jelena toho smrť životem svým
zplatíte! — Poskoč zvíře — dej se v cvál
a zanes kletbu moji k bratrům v dál!“

Poskočil jelen, s chvějícím se tělem
přijal to pouto s kletbou Karlovou,
Nehněveh se, nezastav se v skoku smělém,
nezmírní strach a bázeň sudbu tvou;
půl věku štván a nikdy nedobit,
bylo mu souzeno vždy žít a mřít!

* * *

Po čtyrstu letech zas ho jednou štvali,
a v čele lovců skvěl se Jindřich Lev.
Za kým se ženou, běda nepoznali,
jen po stopách to zří, že tratí krev.
I psi i lovci již již staví běh,
zůstavíc pánu svému volný spěch.

A kníže letí jakby kletbou štvaný —
pomíjí hory, doly, stráň i poušť,
až rázem s koně skočí polekaný —
blesk náhlý rozpoltil tam temnou houšť:
tam spěl umírat štvaný boží tvor
a nad ním kvílí dobrých duchů sbor.

A sbor ten pěje: „Není, není volno
každému vítězi; doštval’s nás. —
Aj, lovče, proč ti strašno — co ti bolno?“
Neslyší vábných rohů blízký hlas —
Však jelena již stíhá smrtná tíž
a z čela mu vyrůstá zlatý kříž! —