Lyrika lásky a života/Zpověď otců

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Hymnus ušlápnutých	Zpověď otců	Sklizně

Údaje o textu
Titulek:	Zpověď otců
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.145.
Licence:	PD old 70

Otcové před smrtí se synům zpovídali:
My málo zdědili. My bídnou hru jsme hráli.
Jsme z raçy otrocké, jež přišlápnuta spí
a v bahně vlastního se žití utápí.

A potom zemřeli. — Tu hořklo v ústech synům
a posmívali se problematickým stínům:
Kdo o moc staral se, své našel otroky
a přebrodil se k ním skrz krve potoky.

Brit jal a potápěl španělské galeony.
Brit vyplul na moře a zloupil miliony.
A Germán sklízet šel, kde ani nezasil.
Kdo vzal, byl bohatým, kdo loupil, vládcem byl.

Beatus possidens se učil být i pilným.
Pak spráskal otroky svým bičem neomylným. —
Hle, děli otcové: Jsme z raçy té, jež spí
a v bahně vlastního se hnití utápí.

Že z raçy otrocké, — otroka neomlouvá. —
Chyť vítr do plachet, a vyjeď, kam tvá touha.
A osvoboď se sám. Však nic už nedaruj.
O každou rvi se píď. Jen ne, jak otec tvůj. —