Lyrika lásky a života/Půlnoc loutek

Lyrika lásky a života Antonín Sova
Balada o sentimentální lásce	Půlnoc loutek	Historie přítele Anatola

Údaje o textu
Titulek:	Půlnoc loutek
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.28-29.
Licence:	PD old 70

Vždy loutky o půlnoci vstaly
s tím pospěchem duchů klapavým.
Měl Kašpárek své zvláštní žaly
i rytíř s brněním rezavým.

I královna, jež s jemným lkaním
se za drsné ruce styděla
panošů sytá milováním
i nevěrou krále, již sklízela.

Byl poustevník až k zemi schýlen
tolika hříchy chasy té.
Modlitby mumlal neomylen
za dramatis personae zabité.

Faust Mefista by míjel právě,
pozdravit musil Markétku.
Jak rdí se, jak zří vyčítavě
po smutném kouzlu následků.

Hloupého Honzy uhlíř ptá se:
proč nezbloudil zas Oldra král?
Přibylo tolik dětí zase,
za každé tolar sliboval.

A jinak jiní kolem krouží
a jinak jíní tlumí hlas.
Princezna v ústraní se souží
a k bokům spouští zlatý vlas.

Kdes Kašpárek se s králem hádá
a sotva lze mu věřiti:
Náš principál nám v ústa vkládá,
co nikdo z nás už necítí.