Lyrika lásky a života/Balada o mrtvém dubu

Lyrika lásky a života Antonín Sova
V odkvětu	Balada o mrtvém dubu	Hrdá bolest

Údaje o textu
Titulek:	Balada o mrtvém dubu
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.36.
Licence:	PD old 70

Mně zdálo se: Můj mrtvý druh
za noci přišel, šept' mi v sluch.

Zrak zahořel jak za živa.
Knír plavý, gesta bláznivá.

Unylý láskou, zamyšlen
tou délkou, již má noc i den,
samotou hrobů zastrašen,
cos šeptal na omluvu svou:

že velké srdce pod hrudou
tak směšně malou uložil
a v mysterie hrobu skryl.

Pak děl: Rci, druhu rozmilý,
zda nezoufá? zda nešílí?
Skryl jsem se smutkům, radostem,
polibkům té, již čekal jsem.

A v pohaslý já zřel mu zrak:
Zapomeň… Ona nejinak…
Nešílí… Znáš ten její smích?
Už přehlušil pláč soků tvých.