Lyrika lásky a života/Balada (1)

Lyrika lásky a života Antonín Sova
	Balada	Balada o staré lásce

Údaje o textu
Titulek:	Balada
Autor:	Antonín Sova
Zdroj:	SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s. 7-8.
Licence:	PD old 70

Měděné listí dubů krouží,
prší tiše na práh vily.
Mlhy se plouží, mlhy se plouží.
Srdce nemá tolik síly.
Mohlo říci nikoli?

Rty se přissály a tělo
panenské se třáslo hříchem.
„Není již, co býti mělo“,
vyčetli si s hořkým smíchem
kdekoli a kdykoli.

O svém hříchu šeptali si,
o svém hříchu snili nocí,
příšerně jak přízrak visí
bez těchy a bez pomoci
nad milenci, kudy jdou.

Na vodě člun zaskříp' shnilý,
lovecký pes zavyl mhami.
Milenci se utopili
v bahně černém pod břízami.
Hřích byl pomstěn sudbou zlou.

Nebeská Panna viděla to
s kaple, jež čněla v parku hloub.
S dubů sprchalo zarudlé zlato,
západní záře planul sloup
krajinou, jež utichala.

Nebeská Panna divila se
s liljí v půli zlomenou.
Zázrak si hýčkala v mateřství čase
na drobných klečíc kolenou.
Smrti z hříchu nechápala.