Lyrika lásky a života/Balada o staré lásce
Lyrika lásky a života Antonín Sova | ||
Balada (1) | Balada o staré lásce | Balada z let našeho mládí |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Balada o staré lásce |
Autor: | Antonín Sova |
Zdroj: | SOVA, Antonín. Lyrika lásky a života. Praha: Dr. Ot. Štorch-Marien, 1922. Aventium, sv. 51, s.9-10. |
Licence: | PD old 70 |
Z vrb smutek těžký dýchal
a rudá veselost z máků.
Své jedy západ míchal
naivních do oblaků.
Je v podletí láska smutná
a nudnější v zapadlém hnízdě.
Zde víno tak hořce chutná,
noc k zpáteční volá jízdě.
Je nudné už, ruku bílou
ret vadnoucí políbí-li.
Již tolik let za svou milou
ten nemluvný jezdí milý.
Tak za rokem rok když míjí,
i láska sestarává.
Jak hodiny lhostejně bijí,
i nálada mizí hravá.
A milenec všeho, co nové,
jenž nemá rád dlouhé lásky,
když nuda mu do lebky klove,
jí hladí šednoucí vlásky.
Dí ona: Kdos čeká, kdos hřeší.
Kdy vzpomenete si zase?
Mne galantnost vaše teší,
ba téměř láskou zdá se.
Na tragiku dlouhé lásky
se zodpovědnost věsí.
Je rytíř hravé masky
a zodpovědnost jej děsí.
A charakterní panna
zas věčně touží a čeká.
On přijíždí jednou z rána
a večer zas na rok zmizí.