Letní vzpomínky/II.

Letní vzpomínky Jan Neruda
I.	II.	III.

Údaje o textu
Titulek:	II.
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	NERUDA, Jan. Sebrané spisy. Díl XII. Básnické spisy. Praha : F. Topič, 1898. s. 424–425. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1.

Nuž — dorostl jsem a hrdě dost
jsem kráčel po pražském mostě,
a díval se s chodníku na chodník,
kde které jde hezounké rostě.

Kde které jde líbezné rosťátko
a nese se růže jemná,
a má-li pod brvami blankytná
či má-li snad očička temná.

A blondýna je-li či brunetta,
a srnčího je-li kroku,
a obloučká je-li po prsou
a štíplého při tom boku.

A ústa má-li jak maliny —
ach Bože, když člověk narost’,
má pojednou pranové ohledy
a tisícerou pak starost!

2.

Hrome, ten pohled — ta postava!
Jak, v pravo se zatáčí dolů?
Co myslíš, ty andílku, proběhnem
se trošičku o závod spolu?!

Já předešel. Zase tak pohlédla;
však honem zrak sklopila k zemi.
Oslovit chtěl jsem ji, nevím proč
jsem zůstal však přece jen němý.

Aj vida, hledí mi uniknout!
Vždy rychlejší její je chůze,
a přede mnou jak tak pospíchá,
je podobna letící duze.

Již přece zas poněkud slevila
s rychlosti krůčku svého —
a hle, teď zvolna se zatáčí
do „koutku palácového“.

A postála, trochu se ohlédla,
já pozdravil z povzdálí skromně,
a ona se lehýnce usmála
a zmizela — v černém domě.

Zde tedy! A nejspíš že dceruška
té známé mi od dříve paní?
Nu počkej! Ty nevíš, jak umím já
děvčátkům ukrádat spaní!