Lehké a těžké kroky (1938)/Píseň hory
| Lehké a těžké kroky (1938) | ||
| Píseň údolí | Píseň hory | Mluvily hvozdy |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Píseň hory |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Zdroj: | DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 35-36 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Všichni jsou mrtví. Já jediný živ. |
Pokorné doly, chladné hory lysé,
lhostejné příliš k záhadám.
Vždy mlhy jdou, vždy o mne roztříští se.
O milost nežádám.
Obzory dálné, chaty, města, vísky.
Žal, radost, psota, hřích a ctnost.
Zafičí vítr. Propastí kraj blízký.
Neprosím o milost.
Na horských hřbetech pouze kleč je doma,
na horských výších kleč je bezpečím.
Zřím léta v propast. Cosi svůdného má.
Jdi, bouře! Neklečím.
A přes tu propast kdyby bylo mostů,
já nechci přejiti.
Svým smutkem rostu, křivdou více rostu
Chraňte se křivditi!
A tak chci čelit jarům jako zimám,
klid ve svém pohledu.
Mám život rád, však nízkost nepřijímám.
Dovýše! Kupředu!
A tak chci čelit klamům všem a zradám.
Propasti čekám květ.
Mám život rád, však jemu nepropadám.
Bouří a mlhou v svět!
A nebojácný hledím v šerou průrvu.
Nechť chmurné květy dá mi příkrý sráz!
A nedá-li je, oblakům je urvu.
— Posléze dá je mráz! —