Lehké a těžké kroky (1938)/Dvě písně k dramatu
| Lehké a těžké kroky (1938) | ||
| Poledne | Dvě písně k dramatu | Co mluví bystřina |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dvě písně k dramatu … Zmoudření Dona Quijota“ |
| Autor: | Viktor Dyk |
| Zdroj: | DYK, Viktor. Lehké a těžké kroky [1909-1915]; Anebo : [1912-1915: Válečné tetralogie sv. 1. a 2]. Praha: Fr. Borový, 1938. s. 52-53 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | |
I. editovat
Neporažený editovat
Ty věci naivní, ty věci směšné
jak krásné jsou!
A jak je krásný blud, když lze jim chápat,
jak krásná cesta, třeba lze jen tápat
beze hvězd noční tmou!
A jak je krásný sen, jimž nitro hoří
v mráz, sníh a led.
Nezhynem’ v poušti, neutonem’ v moři,
nás nepřesvědčí ani nepokoří
šedivý svět.
Ty věci naivní, ty věci směšné…
Ale jen vám.
Oh, neřeknete: „Zmoudřel. Přišel do let.“
Vždy bude něco těšit, něco bolet.
Vždy něco dám.
A jestli poražen, tož nebudu přec k smutku
mít příčinu
A jestli padnu, padnu vždycky na štít.
Nebudu čelo nad svým bludem vraštit.
Jen zahynu.
II. editovat
Poražený editovat
Zlomený oštěp Quijota.
Jak je to k smíchu!
Jak nepoplvat poraženou pýchu
kleslého milence života!
Tvé tělo marné, hubené
v arény kleslo písek.
Zní klekáni teď z měst a vísek.
Všem, všemu život. Tobě ne.
Zlomený oštěp Quijota.
Jak tě to pálí, jak to zebe,
Neumíš, brachu, přežít sebe.
Taj nepochopils života!