Noci chiméry/Dvě písně k dramatu Zmoudření Dona Quijota

Noci chiméry Viktor Dyk
Píseň Poslova	Dvě písně k dramatu Zmoudření Dona Quijota	Dramatický monolog

Údaje o textu
Titulek:	Dvě písně k dramatu Zmoudření Dona Quijota
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Pět básnických knih. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-548-X. S. 121-122.
Licence:	PD old 70

1
Neporažený

Ty věci naivní, ty věci směšné
jak krásné jsou!
A jak je krásný blud, když lze jím chápat,
jak krásná cesta, třeba lze jen tápat
beze hvězd noční tmou!

A jak je krásný sen, jímž nitro hoří
v mráz, sníh a led.
Nezhynem v poušti, neutonem v moři,
nás nepřesvědčí ani nepokoří
šedivý svět.

Ty věci naivní, ty věci směšné,
ale jen vám.
Oh, neřeknete: „Zmoudřel. Přišel do let.“
Vždy bude něco těšit, něco bolet.
Vždy něco dám.

A jestli poražen, tož nebudu přec k smutku
mít příčinu.
A jestli padnu, padnu vždycky na štít.
Nebudu čelo nad svým bludem vraštit,
jak zahynu.

2
Poražený

Zlomený oštěp Quijota,
jak je to k smíchu! Jak je to k smíchu!
Jak nepoplvat poraženou pýchu
kleslého milence života.

Tvé tělo marné, hubené
v arény kleslo písek.
Zní klekání teď z měst a vísek.
Všem, všemu život. Tobě ne.

Zlomený oštěp Quijota.
Jak tě to pálí, jak to zebe.
Neumíš, brachu, přežít sebe.
Taj nepochopils života!