Lešetínský kovář/XII.

Lešetínský kovář Svatopluk Čech
XI.	XII.	XIII.

Údaje o textu
Titulek:	XII.
Autor:	Svatopluk Čech
Zdroj:	ČECH, Svatopluk. Lešetínský kovář a menší básně. 4. vyd. V Praze : F. Topič. (Sebrané spisy Svatopluka Čecha; sv. díl 2). Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Div divoucí! V rudém jase
kovárna se svítí zase,
kladiv buch
probouzí tam dávný ruch.
Jarý plamen vyšlehává
na ohništi čadivém,
v jeho svitu kovář mává
vysoko svým kladivem;
perlík buší,
padá bleskem,
rádlo kruší
temným třeskem
v dešti jisker ohnivém.

Padá perlík ranou hromu,
kovář notuje si k tomu:
Jasně zvuč,
perlíku můj, buš a tluč!
Překovej mi toto rádlo,
překovej mi tento hřeb,
aby rámě ostřím vládlo,
aby svištěl smrtný tep;
v záři rudé
lítej bleskem
zle až bude,
padni třeskem
v nepřítele kletou leb!

Na mém právu, půdě mojí
žulou noha moje stojí,
od těch dvou
mrtvého jen odervou!
Nech svět celý: Vzdej se! volá,
kovář hlavou zavrtí,
ďábel sám jej neudolá —
Zde jsem, budu do smrti!
Kdyby mdlelo
chabým steskem,
spíš to čelo
rázným třeskem
kladivo mé rozdrtí!

Užil’s dosti dlouho klidu
v posměch cizáckému lidu —
chutě zas,
perlíku můj, ráz na ráz!
Jiného-li nemáš, zbraně
na odvetu aspoň kuj!
Snad se najdou k nim též dlaně —
Ne-li, ty jen při mně stůj!
Bij v tu rotu
božím bleskem,
pomsty notu
smrtným třeskem
naposled mi zahromuj!