Kytice (almanach pro mládež 1878)/Jak šly sluníčko, měsíček a vítr k obědu

Údaje o textu
Titulek: Jak šly sluníčko, měsíček a vítr k obědu
Podtitulek: Indická pohádka
Autor: neuveden
Zdroj: Kytice. Almanah pro mládež česko-slovanskou. Praha: Fr. A. Urbánek, 1878. s. 107–108.
Licence: PD old 100
Překlad: Václav Petrů
Licence překlad: PD old 70

Jednoho dne odebraly se sluníčko, měsíček a vítr k svému strýci a své tetě, hromu a blesku, na oběd. Matka jejich, jedna z nejvzdálenějších hvězdiček, jež tamto na vysokém nebi vídáte, čekala samotna doma, až se navrátí.

Sluníčko i vítr byly hltavy a zištny. Pochutnávaly si na výborných lahůdkách, jež se před ně na stůl kladly, matce ničeho neschovávajíce. Ale vlídný měsíček na ni nezapomněl. Od každého chutného pokrmu, jež se kolem podávaly, ukryl aspoň ždibec pod své překrásné, dlouhé nehty, aby i hvězdička tímto způsobem hostiny účastna byla.

Když se navrátily, tázala se matka, která po celý čas jich nepřítomnosti jiskrným svým okem bedlivě byla bděla: „Nuže, dítky, co jste mi přinesly?“

Jakožto nejstarší pravilo sluníčko: „Nepřineslo jsem ti nic. Šlo jsem zajisté k svým přátelům, abych se pobavilo, ne abych ti pokrm snášelo!“

A vítr odpověděl: „Také já ti nic nepřinesl. Jak můžeš očekávati, abych ti přinesl lahůdky, an jsem si jedině za svou zábavou vyšel?“

Vlídný měsíček však vece: „Podej mi, matinko, talíř a hleď, co jsem ti přinesl.“ Po těch slovích zatřepal rukama. Veliké množství vzácných lahůdek, tak pěkných, jak si člověk jen může přáti, hrnulo se na stůl.

Tu obrátila se hvězdička ke sluníčku a oslovila je takto: „Poněvadž jsi sobě vyšlo, abys se pouze se svými přátely pobavilo, hodovalo a se veselilo, a na matku ani dost málo při tom si nezpomnělo — tož tebe proklínám. Ode dneška buďtež tvoji paprskové horcí a žhaví, a vše, čehožkoli se dotknou, ať ničí. Lidé nechať tě nenávidí a kdykoli se objevíš, hlavy své přikrývají!“

Proto pálí tolik slunce až po dnešní den.

A pak obrátila se ku větru a pravila: „I ty’s zapomněl uprostřed svých sobeckých zábav na svou matku, pročež vyslechni svůj ortel. Ode dneška budeš vždy za horkého, suchého počasí váti. Vše, co tu dýše, nechať pod tebou vadne a usychá. A proto nechať od dnešního dne všecko lidské stvoření tebou pohrdá a před tebou utíká!“

A tou příčinou jest vítr při horkém počasí tak nepříjemný.

K měsíčku pak pravila: „Ty’s, mé dítě, bylo matky své pamětlivo, neboť jsi část svých rozkoší pro ni nastřádalo — protož budeš vždy chladivé, klidné a lesklé. Tvých čistých paprsků nebude nikdy škodlivý blesk provázeti, a lidé budou ti vždy žehnati!“

A proto jest světlo měsíčkovo tak mírné, chladivé a krásné až do dnešního dne.