Kronika města Opočna

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.

„Čtenář, zajímající se o děje města Opočna,
bude v mysli za jedno s námi,
kteříž sobě i těm, již po nás přijdou,
upřímně přejeme, abychom vždy,
kdykoliv jednati se bude o věc městu prospěšnou,
proniknuti byli duchem občanské pospolitosti,
který by dovedl snažení každého jednotlivce vésti tak,
aby svorně pracováno bylo jistě a rychle
pro další rozkvět naší staroslavné městské obce.“

Údaje o textu
Titulek:	Kronika města Opočna
Autor:	CHYBA: {{Textinfo}} — Chybí hodnota parametru „AUTOR“ (autor díla)
Krátký popis:	Přepis kroniky města Opočna
Zdroj:	. Kronika města Opočna, , CHYBA: {{Textinfo}} — Chybí hodnota parametru „ZDROJ“ (zdroj této kopie díla)
Licence:	PD CZ
page=1 Titulní strana městské kroniky

Rok 1867

Rakousko-Uhersko.

^[342]V tomto roce přetvořeno bylo Rakousko na říši dvojitou Rakousko-Uhersko. Rakousko, zvané také @Cislajtavií neb Předlitavskem mělo se říditi zákony, jež vydá říšská rada ve Vídni. Proto také se říká: země na říšské radě zastoupené. Uhersko, Translajtanie neb Zalitavsko ovládáno bylo sněmem uherským v Budapešti. Společné záležitosti vyřizovaly delegace říšské rady a delegace uherského sněmu. Císař František Josef byl dne 8. června za krále uherského korunován. Toto uspořádání říše Čechům zamlouvati se nemohlo. Z českého sněmu podána byla císaři a králi adressa, v níž království České ohradilo se proti tomu, aby bytnost jeho zaniknouti měla v nějaké „západní polovici říše“, státním to útvaru, kterémuž nedostává se nižádného státoprávního základu a kterýž nedal by se srovnati s nepopíratelnou právní a skutečnou jsoucností koruny české. Po odevzdání adresy rozpuštěn byl sněm český dne 27. února 1867. Novým uspořádáním říše dáni Slované v Předlitavsku na pospas Němcům v Zalitavsku Maďarům.

Nový farní učitel

Po zemřelém Janu Potůčkovi ustanoven byl za farního učitele Jiří V. Dlouhý, před tím učitel na hlavní škole v Dobrušce. Dne 10. února 1867 - v neděli - před velkými bohoslužbami - před farářem P. Jos. Roštlapilem a v přítomnosti dvou svědkův z obecního zastupitelstva - sloužil tridentské vyznání víry, předepsanou přísahu a přijal nato ustavovací dekret.

Rok 1868

Za skromné účasti lidu venkovského i pražského položen byl dne 16. května 1868 základní kámen k budově národního divadla v Praze. Účastník slavnosti V. Blahník z Opočna líčí v zápisníku Besedy velmi podrobně stkvělý příběh tohoto památného děje.

Tábor lidu českého na Dobeníně.

Tento rok mohli bychom nazvati „rokem táborovým“. Na táborech scházeli se Čechové, aby porokovali v hlavních právech a cílech národa českého a protestovali proti ^[343]způsobu, kterým tehdejší vláda proti Čechům postupovala. První takový tábor uspořádán byl na úpatí Řípu a sešlo se na něm 20.000 lidí. Pořadatelé z velezrady obvinění byli za nevinni uznáni. VLáda takových táborů lidu nerada viděla a jich pořádání zakazovala. V našem okolí měl se takový tábor sejíti na den sv. Václava na památném Dobeníně. Učitelům účast na táboře byla zakázána. Na 200 četníků ukrývalo se tu v lesích, aby tábor českého lidu znemožnili. Nebylo tam rečnické tribuny, nebylo také mluvících řečníků, také nevlály tam žádné prapory. I národní kroje a zpěv byly na tomto shromáždění zakázány. A přece daleko široko rozléhalo se bouřlivé volání roztrpčeného lidu: HerbSt - Berst! (Jména dvou nenáviděných ministrů). Toto volání nebylo přípustno a četníci rozehnali tábor bodáky. Tábor měl poté soudní dozvuky. Tak člen novoměstského Sokola, cvičitel Josef Král, jeden z účastníků tábora, odsouzen byl na 5 dní vězení.

Obecní zastupitelstvo.

Poslední schůze obecního zastupitelstva na Opočně, na tříletí 1864 - 1867 zvoleného, konala se dne 30. ledna 1868 a byli do ní pozváni:

za vizitní hlas knížecí zplnomocněnec František Batěk, notář, č. d. 245. NÁDRAŽNÍ (PRAHA)
Jan Baše, hostinský, č. d. 7. TRČKOVO N.
Antonín Bohutinský, ředitel panství
Václav Ficenec, obuvník, č. d. 25. PODKOSTELÍ
Alois Hamerský, pekař, č. d. 124. HRADECKÁ
Rudolf Hotyš, soused, č. d. 13. TRČKOVO N.
Josef Hrubý, mistr zednický, č. d. 121. PODKOSTELÍ
Václav Hrubý, mistr zednický, č. d. 8. TRČKOVO N.
František Kafka, mistr sedlář, č. d. 39. - purkmistr - ZÁMECKÁ
Leopold Kalkstein, ústřední správa,
František Michálek, kostelník, č. d. 72. KOMENSKÉHO^[344]
Martin Oplt, knížecí správce
P. Josef Roštlapil, farář, č. d. 3. DĚKAN. ÚŘAD
Adolf J. Skuherský, kupec, č. d. 66. ZÁMECKÁ
Josef Ťalský, berní, č. d.
Jindřich Weniger, řemenář, č. d. 165. NÁDRAŽNÍ
Emanuel Winternitz, nájemce vinopalny,
Václav Vorlický, mistr klempíř, č. d. 124. KOMENSKÉHO
Jan Hrubý, pernikář, č. d. 130. náhradník, KODYMOVA
František Pískora, koželuh, č. d. 112., PODKOSTELÍ
Josef Potůček, řezník. č. d. 10. TRČKOVO N.

Tehdejší zastupitelstvo skládalo se i s virilním hlasem velkostatku z 18 členů. Náhradníkův bylo původně 9. - V poslední schůzi své usneslo se městské zastupitelstvo, aby z obilí na zdejších týdenních trzích na prodej vystaveného, žádný poplatek z místa se nevybíral.

V lednu 1868 zvoleny byly do městského zastupitelstva na tříletí 1868-70 tyto osoby:

Virilní hlas velkostatku zastupoval obyčejně lesmistr Laske. Několika schůzí byl však za virilní hlas účasten hrabě Jeroným Mannsfeld.
Jan Baše, hostinský; č. 7. - purkmistr
František Batěk, notář; č. 245
Václav Blahník, okresní tajemník, č. 245.
Antonín Dotřel, hodinář, č. 127.-128.
Václav Ficenec, obuvník, č. 25.
Rudolf Hotyš, soused, č. 13.
Václav Hrubý, mistr zednický, č. 8.
František Kafka, sedlář, č. 30.
Frant. Michálek, hostinský a kostelník, č. 72.
P. Josef Roštlapil, farář, č. 3.
František Rybář, truhlář, č. 43. VORLOVA
František Sedláček, listovní }rezignovali na členství,
Adolf J. Skuherský, kupiec }což přijato
František Weniger, řezník, č. 129. VELKÉ NÁM.
Václav Vorlický, klempíř, č. 124. KOMENSKÉHO
Jan Zohorna, pernikář, č. 162. MLÝNSKÁ
med. a ihir. dr. Ignác Teuner, primář nemocnice^[345]

jako náhradníci:

František Bergauer
Rudolf Novák, kožešník, č. 122. PODKOSTELÍ
Jan Drahorád, rolník
Frant. Pískora, koželuh, č. 112. PODKOSTELÍ
Jan Hrubý, pernikář, č. 130.
Josef Potůček, řezník, č. 10.
Václav Kašpar, hostinský, č. d. 6.
Jindř. Weniger, řemenář, č. 165. NÁDRAŽNÍ

(Jméno jednoho náhradníka nemohl z archivu kronikář zjistiti.)

Čestný měšťan

V dubnu (20.) 1868 vzdal se pro chorobu hodnosti školdozorce měst. radní František Kafka a novým místním školdozorem zvolen dne 23. dubna 1868 soused Rudolf Hotyš. _ V roce 1868 jmenován čestným měšťanem Ladislav Roztočil, přednosta okresního úřadu.

Sokol na Opočně.

V společenských hovorech na Opočně oživovali často sokolskou myšlenku občané, kteří za mladších let v Praze pracovali a tam členy pražského Sokola byli, jako Jan Herfurt, krejčí a Karel Potůček, řezník. Příklady některých sousedních měst, Hradce, Dvora a Města nad Metují, kde již Sokola měli, vábily Opočenské, aby také na Opočně tělocvičná jednota Sokol založena byla. Jako zakladatelé Sokola opočenského kromě Herfurta a Potůčka zasluhují býti jmenováni: Matěj Hanuš, advokátní úředník, Václav Kašpar, majitel domu, č. 6., a Josef Zilvar, úředník ve Skuhrově, který na Opočně často dlel. Porada k vůli založení Sokola na Opočně konala se v hostinci „u města Prahy“ dne 16. února 1868. Do ní přišli 22 příští členové Sokola. Je uvítal a vzletnými slovy založení „Sokola“ doporučil Mat. Hanuš. Do prozatímného výboru byli tu zvoleni: za starostu Mat. Hanuš, za jeho náměstka V. Blahník a do výboru Ant. Dotřel, Jos. Zilvar st., Jos. Zilvar ml., Frant. Berganec, V. Kašpar, K. Potůček a Jan Herfurt. Z nich jednatelem zvolen V. Kašpar. Zatímní výbor pečoval o vypracování stanov, které později k schválení předloženy byly. Letní tělocvična byla na dvoře domu čp. 6 (u Kašpara), zimní v domě č. 10 (u Potůčka). Prováděné cviky těla omezovaly se hlavně na prostocviky a na ^[346]cvičení pořadová, méně na nářadí, jehož byl dosti dlouho nedostatek. Na počátku cvičili bratři J. Zilvar ml., Jan Herfurt a Kar. Potůček. V zimě musil Sokol cvičiti v hostinské místnosti v městské radnici. (U Potůčka cvičiti nebylo lze.) Šermu učil v té době knížecí myslivec Alexander Arnošt. V červenci 1868 došly schválené stanovy. Nato zvolen definitivní výbor jednoty. Byli v něm jako starosta Jan Baše, purkmistr, jako místostarosta Matěj Hanuš, jako jednatel Václav Kašpar, jako náčelník Jan Wilhelm, vychovatel, jako hosp. správa Jan Herfurt, dále měšťané Václav Hrubý, jdr. Karel Hauger, Frant. Michálek a Antonín Dotřel. - Členům bylo tenkráte platiti zápisného 1 zl., činným po 20 kr. a přispívajícím po 10 kr. měsíčního příspěvku. - V polou července 1868 měl Sokol na Opočně 70 členů a z těch 51 činných.*

/* Pro rok 1869 odhlasována ve schůzi městského zastupitelstva dne 11. července 1868 podpora 30 zl. s tou podmínkou Sokolu na Opočně, že jeho členové pomáhati budou u stříkačky při požárech a že zdarma učiti budou tělocviku chudé žactvo zdejší školy.

Prapor Sokola.

Prozatímní ještě výbor „Sokola opočenského“ postaral se o prapor spolkový. Prapor zřízován byl se značným spěchem, snad proto, aby pod ním nová tělocvičná jednota súčastniti se mohla sletu Sokolstva, který se v tom roce v Praze konati měl. Na prapor sbíraly dobrovolné příspěvky po domácnostech na Opočně Amalie Ťalská, dcera berního, a Žofie Středová, neť soudního adjunkta Jana Podhajského. Prapor zhotoviti svěřeno Jindřichu Trenkwaldovi v Praze, který slíbil, že jej do tří týdnů zhotoví. Spoléhajíce na tento slib, ustanovili se členové na tom, aby prapor posvěcen byl dne 21. června 1868 právě 150 let ode dne, kdy na Velkém náměstí svěcena byla socha panny Marie. O slavnost s vysvěcením praporu spojenou, starati se měl slavnostní výbor a v něm byli bratři - sokolové: M. Hanuš, E. Novotný, Jan Herfurt, Kar. Potůček, V. Kašpar, R. Hotyš, J. Zilvar ml., Fr. Bergauer, také Ad. Drégr, Petr Effenberg a K. Novotný.

Za matku praporu požádána byla na Opočně meškající paní hraběnka Aglaia Mannsfeldová, za kmotry paní Karolina Podhajská, paní Emilie Hanušová a slečny Karolina Holubová, Marie ^[347]Kašparová a Anna Potůčková. Všecky čestnou funkci zastati se uvolily.

Byl předvečer slavnosti. Na Velkém náměstí u sochy marianské byl oltář, sloup sochy marianské byl svinut od hůry až dolů zeleným věncem, po obou stranách oltáře byly tribuny pro hosty a pro pěvce. Domy na náměstích a v ulicích ozdobeny byly zelením, květinami a prapory. Všecko bylo pro slavnost přichystáno - jenom praporu tu ještě nebylo. - O osmé hodině večerní vyšli sokolové v spolkovém kroji z letní tělocvičny v průvodě hudby a odebrali se na nádvoří zámku, kde urozené matce praporu uspořádali zastaveníčko.

Hudba zahrála tři skladby a zpěváci přednesli dva sbory.

Paní hraběnka starostovi Sokola poděkovala a vyslechla zprávu o nehodě s praporem. Nato se zástup rozešel.

Druhého dne, sotva slunko vysvitlo, budila občanstvo hudba a za novou hospodou hřímaly hmoždíře. Přijížděli a přicházeli hosté z okolí, různé spolky z blízka i daleka, slavnostní výbor je vítal, do města zaváděl a tam ubytoval. Všude zněla hudba, hlaholily trubky, duněly hmoždíře.

Mnohé tísnil pocit, že se slavnosti sejde. Neboť praporu zde ještě nebylo. Několika zasvěcencům bylo však známo, že prapor jest již od včerejška z Prahy na cestě a že z Josefova v čas přivezen bude.

Kolem deváté hodiny, když na Malém náměstí spolky k průvodu se seřazovaly, přijel od Josefova na zpěněném koni občan Bernard Stern a slovy, že prapor jede, uklidnil nezasvěcence. „Sokol“ s hudbou šel jedoucímu praporu vstříc. Vezli jej v bedně skrytý bratři, Hotyš, Kašpar a Novotný. Vybalený prapor byl pak od sokolů v průvodě hudby donesen k matce praporu.

Nejkrásnějším oddílem slavnosti byl průvod z Malého náměstí na Velké. Byli v něm. V čele banderium rolnictva z okolí v stejnokroji s hudbou, vedené starostou Šolcem z Pohoře - Sokol novoměstský s hudbou, vedený starostou br. Jodasem i náčelníkem br. Zákravským - Sokol králodvorský vedený starostou br. Pavlíkem - Sokol ^[348]jaroměřský s náčelníkem br. K. Hallou; zpěvácké spolky „Blahoslav“ z Kláštera, „Oreb“ z Třebechovic, „Hanka“ ze Smiřic; družičky v bílých šatech s červenými šerpami, farář opočenský P. J. Roštlapil, kaplan P. J. Dejl z Přepych, matka a kmotry praporu, jim po bocích jako čestná stráž sokolové králohradečtí se starostou br. Janem Lorencem, praporečník Sokola opočenského s praporem zahaleným, hrabě Jeroným Mannsfeld, úřednictvo knížecí a zeměpanské, zastupitelstvo okresní a obecní se svými starosty, Sokol opočenský, Měšťanská Beseda, spolky živnostenské s prapory, druhé oddělení banderia.

Člen zdejšího Sokola, který se průvodu súčastnil, vypravuje: „Když byl průvod sestaven, dáno znamení k pochodu a za střelby a hudby, stálého jásotu a volání „sláva“ a „nazdar“ nesčíslným zástupem lidstva, který na obou náměstích a v Zámecké ulici hustý špalír tvořil, pohyboval se průvod k cíli. Bylo to něco velkolepého. Všech zmocnilo se nevýslovné nadšení. Hrdě kráčeli jsme v řadách; nepomyslili jsme při tom, že Sokol náš ponese tak dobré ovoce, že jeho vznik bude míti na rozvoj národního vědomí v krajině zdější téměř zázračný účinek. Každému z nás lesklo se oko nadšením ano i slzami pohnutí. Když jsme vyšli z Kostelní ulice na Velké náměstí, spatřili jsme na něm hlavu na hlavě a slyšeli jedný bouřlivý jásot, hudbu, rány z hmoždířů, hlahol zvonů a to vše přivedlo nás v nadšení nejmocnější.“

Když průvod došel k oltáři na Velkém náměstí, bylo již 11 hodin. Banderia postavila se před hostinec „na nové“, čelem k soše. Sokolové seřadili se do půlkruhu, v jehož střed vstoupili hosté se zástupci spolků a korporací, též praporečníci s prapory. Na tribuně zaujali místo kněží, matka a kmotry praporu. Na jiné tribuně byli zpěváčtí spolkové. Nepřehledné zástupy lidu plnily náměstí, okna, ba i střechy domů.

Jménem města přivítal shromáždění purkmistr. Po té měl slavnostní promluvu náčelník J. Zilvar ml., založenou na slova Kollarova: „Kdo svobody zná si ^[349]vážiti, každé svobody jest hoden, kdo v pouta jímá otroky, sám jest otrok.“ Mimo jiné pravil řečník, že k volnosti potřebí jest síly a tu sílu těla i ducha má „Sokol“ národu opatřiti.

Nato přednesli zpěváci, řízení Pavlem Skořepou ze Smiřic, chorál „Hospodine, pomiluj ny.“

Opočenský farář posvětil prapor a jeho krásnou, vlasteneckým duchem provanutou řeč vyslechlo shromáždění s nadšením.

Následoval zpěv: „Sláva ti, vlasti má.“ - Nyní zatloukaly se do praporu hřeby, při čemž zatloukající pronesl vhodné heslo.^[1]

Po zatloukání hřebů zapěli spolkové pěvečtí: „Bývali Čechové.“

Starosta M. Hanuš s jednatelem slavnostního výboru Ed. Novotným pozvedli prapor a po řeči, kterou za matku a ostatní kmotry pronesla Karla Holubová, odevzdán byl prapor praporečníku Fr. Bergauerovi

Nato poděkováno ještě matce a kmotrám praporu a všem účastníkům slavnosti.

Za zvuků národní hymny „Kde domov můj“ odešel pak průvod do kostela na bohoslužby. Tím byla slavnost rozvinutí praporu „Sokola společenského“ ukončena.

↑ Pronesená hesla

Pronesená hesla byla tato:
Roštlapil: „Bohu srdce, vlasti ruce.“
hraběnka matka praporu: „Pro vlast a krále.“
Podhajská - kmotra: „Vlasti k síle, králi k slávě.“
Hanušová - kmotra: „Nechť vlaje národa prapor svatý!“
Kašparová - kmotra: „Jen s námi dál a dál, aby národ v nové síle stál.“
Potůčková - kmotra: „Věrná láska vižiž nás k vlasti.“
Holubová - kmotra: „Posvátné snahy neumrou, dokud jazyk žije.“
hrabě: „Spojenými silami!“
Roztočil: „Lásce k vlasti a k oddanosti dědičnému králi.“
Batěk: „Za právo a pravdu.“
Baše: „Na stálost těchto spolků.“
Michálek: „Pro Boha vše konejme, vlasti zahnout nedejme, bratrsky vespolek se milujme!“
Lorenc: „Králuj mysl rovná, mysl svorná.“
Pavlík: „Postupujícím na zdar, unikajícím na zmar.“
Joda: „K úkolu zápolu, ve spolku Sokolu.“
Halla: „Neohroženost a čin.“
Skořepa: „Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti.“
Kašpar: „Vzděláním národa zvítězíme.“
Novotný: „Budiž buditelem naším k svornosti, svobodě a bratrství.“
Hotyš: „Kde je dvornost, tam je boží hojnost.“
Pískora: „Na zdar spolku.“
Blahník: „Vytrvejme.“
Šolc: „My rolníci máme slavných předků dosti, jim se rovnat, budiž naší chloubou, naší cností!“
Hrubý: „Prací k živnosti, bude chleba v honosti.“

Oslava 6. července na Opočně.

Dně 6. července 1868 - na Opočně snad poprvé - oslavena památka mistra Jana Husi zažehnutím hranice na poli při stezce k Dobrušce a zpíváním písní národních. I hudba hrála. ^[350]

Vichřice.

Dne 6. prosince 1868 byl výroční trh. Po jedné hodině odpolední strhl se hrozný vítr, který mnoho škody způsobil. Lehčí věci, jako šátky a látky, pekáče, hrnce a mísy poletovaly ve vzduchu, také mnoho tašek a šindelů bylo se střech strháno. Vřava na Malém náměstí byla veliká. Kramáři bědovali, chytali zboží v povětří a zanášeli, co mohli, do domů. Se střechy chodby smetené tašky rozbíjely okna v budově školní. Proud vzduchu dostal se rozbitým oknem do farního kostela a přeházel tam i největší píšťaly ve varhanách. Mnoho střech na domech bylo rozmetáno. Na zvonici u malého kostela byla shozena makovice, která hluboko do země se zaryla. S domu Wenigerova na Velkém náměstí byla stržena celá střecha. Celé lány lesa v oboře a jinde byly vykáceny, při čemž i nejmohutnější stromy s kořeny vyvráceny byly. Dojem hrůzy, který lidé za této vichřice měli, nedá se vůbec popsati.

Rok 1869.

Školství národní.

V roce 1869 vybavena byla škola z područí církve. Stalo se tak říšským zákonem ze dne 14. května 1869. Do té doby byl ředitelem každé farní, filiálí a exponované školy farář, který s učitelem důležitější listiny školní podpisoval, jako na při vysvědčení školní a j. Okres školní měl týž obvod jako vikariát, vikář byl školdozorcem. Po vyhlášení nového školního zákona byl ve škole pánem učitel a kde škola byla vícetřídní, učitel řídící. Nově vydanými pak zemskými zákony školními zlepšeno i hmotné opatření učitelstva. Do té doby měl farní učitel na Opočně dle fasse 332.65 zl, podučitel opočenský 136.5zl. a 2 sáhy dříví, filiální učitel v Pohoří 222.6 zl., exponovaný podučitel v Semechnicích 123.53 zl, exponovaný podučitel v Trnově 210 zl. O dozor nad školami národními dělily se místní školní rada (byla v sídle školy), okresní školní rada (byla v sídle okresního hejtmanství, od r. 1850 to zřízeného politického úřadu, bývalému podkrajskému úřadu podobného), konečně zemská školní rada (v hlavním městě země). Ještě v r. 1869 v prosinci ustavila se okresní školní rada v Novém Městě n/M. - Proti novým školním zákonům zvedl se v českých krajinách naší vlasti značný odpor, jevící se tu a tam v tom, že zastupitelstva okresní odpírala voliti členy do školních rad okresních. ^[351]

Hrobka Trčkovská.

Když roku 1778 na podzim Bienenberg hrobku Trčkovskou otevříti si dal, našel tam patero rakví; - o jedné z nich se nezmiňuje a přece tam býti musila. Bienenberg povídá: Mimo ty patery cínové rakve našel jsem v největším nepořádku ještě čtyři dřevěné sprostým dílem zhotovené rakve pro dospělé lidi a jednu pro dítko*; potom shnilá prkna a kosti asi ze dvou jiných rakví; poněvadž však z borových prken a hrubým dílem zhotoveny byly a žádná tabulka nebo nápis u nich nebyl, domnívám se, že všecky tyto rakve dřevěné do rakví cínových zasazeny byly, cín pak po přenesení těch mrtvol jinak se zpotřeboval. Dne 10. srpna 1869 otevřel hrobku P. Josef Roštlapil a našel všecky rakve bez noh, rakvička Jana Karla vyjímaje, a ležely rakve v tomto pořádku směrem od oltáře k lodi:
1. U samé zdi ležel Krištof Jaroslav.
2. Podle něho stála rakev Jana Karla.
3. Nato ležela rakev Jaroslavova.
4. Barbora z Biberšteina.
5. Rozbitá rakev Vilénova.
6. Plochá rakev Johančina. - Zde v nohách byla nádobka za rakvičku považovaná; proto kdosi, omylem sveden nad ní na zdi napsal „šestinedělka“.

Po dřevěných rakvích a prknech kromě troška ztrouchnivělých drtin ničeho viděti nebylo. Pozorujeme nyní, v jakém stavu Bienenberg r. 1778 a Roštlapil r. 1869 rakve nalezli.

Rakev Viléma Trčky.

Bienenberg r. 1778. Veliká cínová rakev s kruhy a podstavky s tělem svobodného pána Viléma Trčky. Tělo leží v borové truhle, jež do cínové rakve vsazena jest.

/* Za rakvičku pokládal nádobku pro koření, která se k mrtvole do rakve vložila.^[352]

Roštlapil 1869. Cínová rakev na kusy rozbitá, takže jen víko střechovité (trojúhelník) pohromadě drželo. Jednotlivé rozbité kusy dílem na rakvi Johančině, dílem okolo ní ležely. Po nebožtíkovi ovšem žádné památky. Na levé straně víka - 1 sáh a 6 palců dlouhého u hlavy nalézá se vypouklý nápis o 10 řádcích:

ANNO VIRGINEI PARTVS

M :D :L :XIX

MENS OCTOB: XXII
GENEROSVS BARO DNS. D
WILHELMVS TRCZKA A
LYPPA MORTVVS AETATVS
ANNO XXXVII
CVJVS CORPVS HAC IN
CISTA REPOSITVM
EST

Na víku v nohách spatřuje se vypouklý znak Trčkovský. V prostředku mezi nápisem a znakem vypodobněn jest kříž bez figury.

Rakev Barbory rodem Bibersteinové.

Bienenberg 1778. Druhá velká cínová rakev s kruhy a nohami stojí na předešlé (@) V ní jest uloženo tělo Barbory ze Žerotína, po rodu Bibersteinové, která sametovým rouchem přioděna v borové truhle do cínové rakve tu vložena odpočívá.

Roštlapil 1869. I tato rakev Barbory z Bibersteina, dříve manželky Viléma Trčky a po jeho smrti Jana Dětřicha st. ze Žerotína, byla násilně a barbarsky otevřena, víko její od spodní části tak odtrženo, že více na ni nepřiléhalo. V ní shledáno v bohopustém nepořádku několik sametových a hedvábných zbytků umrlčího roucha, kterýmž, jak se zdá, dříve několik mrtvol přioděno bylo, 2-3 setlelé lebky a jiné kosti, zbytky z obuvi (nárty, jeden mužský a jeden ženský podešev). Všecko to snad z ostatních rakví sem naházeno bylo. - Na víku po pravé straně je vypuklý znak Žerotinský, vedle něho kříž bez figury, a hned vedle znak Bibersteinský na čtvero polí rozdělený a podle toho ^[353]vypuklý nápis v 7 řádcích: Leta Panie 1586 w autery po pamatize swatych trzi kralow v nocy na strzedv po desate hodinie na pol orlogi gest milost vrozena pani pani barbora zierotinska z bibrsstegna na smirzicych a czernikowicych manzielka jeho milosti vrozeneho pana pana getrzycha starssiho z zierotina na smirzicych a czernikowicych w prawei virze krista gezisse ziwot swug dokonala a w patek przed swatym fabianem sseb. tielo gegy pocztiwie w kostele na opocznie gest pochowano. Dle tohoto nápisu domníval se Bienenberg, že se Barbora přiznávala k víře českobratrské, ač její otec, zemřelý r. 1549 stal se katolíkem.

Rakev Jaroslava Trčky.

Bienenberg 1778. Třetí cínová, kruhy a nohami okrášlená rakev chová v sobě pozůstatky Jaroslava Trčky.

Roštlapil 1869. I u této rakve, jakož i u ostatních byly nohy odtrženy, z nichž jsem toliko jednu nalezl a v koutě uschoval - avšak i ta r. 1884 zmizela. Po levé straně asi v prostředku bylo víko násilným způsobem tak vysekáno, že dírou tím učiněnou viděti bylo některé hnáty jakoby rozházené. I setlelému tělu pokoje se nedopřálo. Na víku po obojí straně jak u hlavy tak i u nohou spatřuje se v pěkném věnci vypuklý znak Trčkovský s literami I. T. Z. L. a v nohách opět po obojí straně znak Žerotinský s literami I. T. Z. Z. Všecky čtyři znaky byly barvami Trčkovskými iluminovány, svrchu černou, uprostřed bílou, vespod červenou. V hlavě na konci víka býval stojatý křížek; poněvadž však kdosi na rakvičce Jana Karla podobný křížek zlomil, zasadil jsem úlomek na rakev Jaroslava Trčky. V dolní části rakve v hlavách vidíme jako na nějakém ^[354]obrázku vypůklý křížek s Kristem Pánem, u jeho nohou Marie Magdalena klečí, panna Marie s jedné a Jan Evangelista s druhé strany stojí. Utěšené to dílo. Na pravici víka mezi znaky je nápis o pěti řádcích:

1. Letha 1588 w pondieli po swate Trogiczi v hodin sedm na pol orlogi schylugi.
2. czy se k noczi geho milosti dobre a slawne pamieti vrozeny pan pan Jaroslaw
3. trczka z Lyppy pan na ledczi oppocznie a frimburcze gest prostrzedkem smr
4. ti s tohoto swieta sgiti raczil a tuto pochowan gest, kterehozto dussi geho mi
5. losti pan buoh wssemohouczy racz milostiw byti

Rakvička Jana Karla.

1778. i 1869. V cínové rakvičce, přes 1 1/2 lokte dlouhé, docela ještě zaletované odpočívá nejmladší synáček Jan Karel pana Jaroslava Trčky. Na víku u hlavy i dole na rakvi u hlavy taktéž na víku i na rakvi v nohách, tedy čtvermo na počet, vypuklou prací vypodoben jest kříž s ukřižovaným s nápisem INR/IP. - Na pravé straně víka jest znak Trčkovský a na levé straně Žerotínský s literami. J. T. Z. Z. - Na pravé straně víka čte se nápis v deseti řádcích, jež hlavičkou andělíčka počínají a se skončují, v laitnských iniciálkách:

- Letha Panie 1588. w autery po pamatcze promienieni Pana Krista –
- w dewiet polavorlognich hodin na strzedu v noczy od Pana Boha –
- wssemohavczyho prostrzedkem smrti wieku swem mladistwem a –
- dietinskem s tohoto swieta powolan gest vrszeny pan pan JAN KA –
- REL Trczka z Lypy - syn wlastni a negmladssy nebosstika dobre a –
- slawne pamieti vrozeneho pana pana Jaroslawa ^[355]Trczky z Lypy -
- pana na Ledcy oppocznie a Frymburcze brzo po swieta sgyti. -
- pana otcze sweho neymileyssyho kterehozto dussy pak Buoh -
- milostiw beyti a wesele z mrtweych wstani
przyti racz a -
- tuto pochowan gest.

Rakev Johanky Žerotínové-Trčkové.

Bienenberg 1778. Čtvrtá (vlastně pátá) cínová rakev má podobu obyčejné truhly, která svrchu plochým plátem jakoby víkem dvěma kruhy opatřeným zavřena jest, u hlavy je vypuklý kříž; při něm leží cejnová tabulka, na níž bylo písmo vyryté, avšak od vlhka z dřevěných mnohých tr@ na rakvi složených docela bylo stráveno, takže jen letopočet 1596 poněkud znáti bylo.

Roštlapil 1869. V rakvi této odpočívala Johanka, druhá manželka Jaroslava Trčky, rozená Žerotínová; její pozůstatky docela zetlely; na hořejší a dolejší čelisti byly ještě všecky zuby, nalezly se také desky z červeného aksamitu od modlitební knihy, z níž však žádných listů nezůstalo. - Víko jest docela ploché, na němž se kříž s ukřižovaným nalézá, figura svědčí o bedlivé práci. - Svrchu zmíněnou tabulku nalezl jsem teprve r. 1884 mezi ostatními rakvemi pohozenou, byla s plochého víka násilně odtržena. Po pracném prozkoumání vyšetřil jsem z celého, vlhkem setřeného nápisu toto:

VROZENA A PANI JOHANN(K)A TRCZKOWA A Z ZEROTINA----------------------------------------------- OBA XIX KAP. P. (WIM) ZE WYKVPITEL MVG ZIW GEST A ^[356]
Z(E) (JA) WSTATI MAM A ZSE OBLECEN (WKV) ZI
ME VZRYM BOHA KTEREHO OCZI ME SPATRY A
NE GINI LETA 1596

Rakev Jaroslava Kryštofa Trčky.

Bienenberg 1778. O šesté rakvi Bienenberg mlčí.

Roštlapil 1869. V šesté cínové rakvi uloženo jest tělo Jaroslava Kryštofa Trčky v bitvě u Král. Bělehradu koulí raněného a 12. října 1601 zemřelého. - Víko od vlhka velmi sešlé bylo u hlavy po levé straně násilně naťaté, že skrze otvor viděti bylo lebku skleslou a ní pod nosem a bradou plný černý vous a po těle červené sametové roucho. Rakev má u hlavy, jak u víka tak i spodku dva kruhy a taktéž i u nohou. Po obou stranách v pobočnících jsou také dva kruhy. Na levé straně uprostřed rakve jest vypuklý znak Trčkovský. Na víku po levé straně vyražen jest latinskými iniciálkami nápis od vlhka již velmi sešlý a nečitelný v osmi řádcích:

Letha Panie MDI vrozeni pan pan Kristof Jaroslaw Trczka z Lippy na Frimburce Oppocznie a Smirziczich neywissi nad gednim tisiczem reitharvw arkabvzarvw w zemi vhersko w bitwie v Bielehradv (dne octobris postřelen) potom 12. dne tehoz miesicze zivot swog dokonal gest (priziwezen) sem na zamek swog oppoczen 14. dne nowembris (a tvto) vodpocziwa: Pan Buoh racz geho dussi milostiw beiti a w poczet sweich przigiti. Amen.

1. poznámka. U čtvrtého řádku předcházejícího nápisu jest po straně poznamenáno II. HODINIE NA CELIM ORLOGI t. j. asi o 3. hodině odpoledne v říjnu.
2. poznámka. V nápise slova závorkami sevřená udána jsou z domyslu.
3. poznámka. Výška těla nebožtíkova měřila 184 cm, délka rakve dřevěné 188 cm, cínové 197 cm, šíře u hlavy 53 cm, u nohou 40 cm.
4. poznámka. V nohách rakve ležel rozpadlý soudeček ^[357](25x37 cm) s kořením všelijakých, ale již setlelým. 5. poznámka. Po prohlédnutí hrobky nechal Roštlapil 12. srpna 1869 učiněný otvor zazdíti na půl cihly.
(Viz dále při roce 1884.)

Síť telegrafní.

V roce 1869 připojena byla města Opočen a Dobruška k telegrafické síti v Čechách. Dne 29. července 1869 tažen byl telegrafní drát z Třebechovic přes Opočen do Dobrušky. Telegrafní stanice na Opočně byla nejdříve v domě č. 139. na Velkém náměstí. Roční nájemné 130 zl. za místnosti pro tuto kancelář platila obec.

Umrtí.

Dne 28. června 1869 zemřel Václav Kašpar, snaživý a obětavý jednatel „Sokola“, který před smrtí odkazem 300 zl. na „Sokola opočenského“ pamatoval. Byl také jednatelem „Besedy“.
Dne 19. srpna 1869 zemřel kloboučník Jan Herfurt (* 19. XI. 1802), jenž býval městským representantem.
Dne 28. prosince 1869 zemřel Rudolf Hotyš, člen městského zastupitelstva a pokladník i účetní občanské záložny.

Rok 1870

Rolnický cukrovar v Meziříči.

Ve středu dne 15. března 1870 přijely na Velké náměstí na Opočen věnci, kvítím a národními praporky ozdobené povozy, které taženi byli koňmi, stuhami vyšnořenými. U sochy marianské vztyčen byl národní prapor tak dlouho, až na všecky povozy v lomech opočenských kámen byl naložen a až se všecky vozy vrátily. Tu z náměstí v čele vyjel na koni rolník Václav Šolc z Pohoře, třímaje v ruce národní prapor, na němž byl stříbrný nápis: „Společný rolnický cukrovar v Meziříči. Za ním jelo 7 selských jezdců na pěkných koních. Následovalo pět kočárů se vznešenějšími osobami a za nimi 60 povozů s kamenem, z nich čtyři dvouspřežní byly. K nim přidružilo se před…..

Rok 1935

^[717]

Sto let obecních kronik

Jest tomu letos patnáct roků co Národní shromáždění vydalo zákon o zakládání a psaní obecních kronik, jakožto základního pramene pro pozdější historii našich obcí.

Historie pragmatická a chronologická měla tu @odkázati bohatý poklad poznání etického a věcného; ale nejen to; zakládání obecních kronik mělo samo sebou a bezděky posloužiti též cílům čistě mravním: obce měly být v jisté ušlechtilosti v @zúročení - měly se snažit, abych jejich zápisy pro dnešek a zítřek mohly hlásati @…. pokrok a dobro.

Dnes se už téměř zapomnělo, že to je tomu @ také sto let, kdy zemské úřady v únoru 1835 vydaly pro Českou zemi podobné nařízení o psaní obecních kronik; šlo o takzvané obecní kroniky pamětní. (Nařízení strana 15.)

Kdo se vmyslí v ony doby skoro ještě těžkého národního @, ví, jak to bylo se vzdělaností všeobecnou, jak s uvědoměním národním a jak s @…. našeho lidu k vzdělanosti. Byly ještě časy robotní, všecko veřejné vedl @ i městečku páni. A tak i kroniky vedené v Čechách podle zemského nařízení byly psány na zámcích nebo v místech zámeckou správu zastupujících a proto jejich duch mohl býti @jen naprosoto jednostranný, @soud zkreslující. V @nových časech porobotních se na ně zapomnělo a sem tam je pak vedl - soukromě už jen některý nadšený písmák, anebo @ občan, @, učitel - kněz.

Nezaměstnanost

Únorová statistika práce hlásí 834.577 registrovaných nezaměstnaných uchazečů o práci proti 818.005 nezaměstnaných koncem ledna, čili vzestup je o 16.572 osob. ^[718]@Proti konci února m. r. ubylo sice nezaměstnaných o @ @ 10 % to však nesmí másti v oceňování této statistiky.

Oslava 85. narozenin presidenta republiky PhDr. T. G. Masaryka se jmenováním téhož čestným občanem.

Dne 7. března 1935 o 9té hodně raní konala se slavnostní schůze obecního zastupitelstva v zasedací síni městské radnice, kterou zahájil starosta města Cyril Vaníček, @uvítav přítomné pronesl radost z významné slavnosti této a uvedl @po přednesení@ činnosti a zásluhách našeho drahého jubilanta - aby týž jmenován byl čestným občanem města našeho.

Za velkého nadšení všech přítomných zvolen jednohlasně pan president republiky T. G. Masaryk čestným občanem a současně zaslán @…ovací telegram následujícího obsahu:

„Pane presidente!
Obecní zastupitelstvo města Opočna v dnešní své slavnostní schůzi @… připomíná Vašich pět a osmdesátých narozenin a dovoluje si Vám přáti mnoho zdraví.
Vroucně si přeje, abyste ještě na dlouhá léta byl nám zachován.“

V Opočně, dne 7. března 1935

Cyril Vaníček, starosta.

Městská kancelář v budově m. Spořitelny čp. 247

Dosavadní místnosti v přízemí radnice rostoucí agendou nevyhovovaly. Vzhledem k tomu, že městská spořitelna ochotně poskytne ve svém budově v přízemí 3 místnosti s příslušenstvím - usneslo se obecní zastupitelstvo přestěhovati kanceláře tamtéž a dosavadní místnosti dáti k disposici @za..nému výboru @…

Současně odstěhuje se Veřejná lidová knihovna z Národního Domu do domu obecního čís. 10 v přízemí. To vše se stalo @… března 1935.

Jmenování

Přednosta okresního soudu v Opočně Bedřich Balcar jmenován byl radou soudu v Hradci Králové.

Týž jako šéf justice @Rychnovského okresu těšil se všude všeobecné oblibě (@… přednosta zdejšího osudu viz @ 333). ^[719]

@… volby do zákonodárných sborů

Volby do poslanecké sněmovny a do senátu ustanoveny byly na neděli dne 19. května 1935 v měšťanské škole dívčí.

Z 1385 hlasů při volbě do poslanecké sněmovny odevzdaných znělo pro
republik. stranu zeměděl. a @lidu	226
čsl. sociál, demok. stranu dělnickou	251
národně socialistickou stranu	147
komunistickou stranu č. s.	75
č. s. stranu lidovou	246
des Bundes der @Land	2
č. s. živnostensko obchodní st. středostav.	245
Národní obce fašistické	86
Národního sjednocení	108
	1386 hl

Z 1248 hlasů při volbě do senátu odevzdaných znělo pro
Repulibk. stranu zeměděl. a @ lidu	202
čsl. sociálně dem. stranu dělnickou	231
národně socialistickou stranu	119
komunistickou stranu	64
@lidovou čsl. stranu	230
čsl. živnostensko obchodní st. středostav.	224
národní obec fašistickou	83
národní sjednocení	95 (??)
	1248 hl

Druhé volby do zemského a okresního zastupitelstva

Volby do zemského zastupitelstva v zemi České a do okresního zastupitelstva v Novém Městě n/M. ustanoveny byly na neděli, dne 26. května 1935 v měšťanské škole dívčí.

Celkem bylo do zemského zastupitelstva odevzdáno 1312 hl. Celkem bylo do okresního zastupitelstva odevzdáno 1312 hl.

@Oba hlasovací seznamy Z/3 Č a O/3 Č. @ orig. jsou přiloženy ^[720]

Dny brannosti 10. a 11. srpna

Všeobecné důvody a příčny.

Před sedmnácti léty, kdy lidstvo procitlo z hrůz velké vojny, domnívali jsme se, my současníci oněch velkých chvil, že zrušením zbytků theokratického výsadnictví a odstraněním monarchické vládní formy byly zřízeny pevné základy pro mírné soužití a spolupráci lidí dobré vůle všech národů Domnívali jsme se, že velké všeobecné utrpení jež měla světová válka v zápětí, obrodilo lidstvo mravně do té míry, že živočišný zákon boje o život jako vývojová složka bude již navždy aspoň ze společnosti civilisovaných národů vyloučen. Byl to osudný sebeklam! Princip násilí nemohl být nahražen řádem a zákonem mravním pro porušenou morálku poválečného lidstva, zbaveného jednotícího světového názoru a které v důsledku mocenských přesunů bylo následky válečnými těžce zasaženo také v oblasti zájmů hmotných. Autorita společnosti národů, jež se zdála být povolána zaříditi reglementaci mezinárodních vztahů, selhává před sobectvím velmocí, pokud odmítají podříditi své zájmy individuelní prosperitě celkové. Při možné řešení mocenském ocitá se náš mladý stát na výspě slovanského prostoru tváří v tvář výbojnému germnáskému tlaku na východ. Dějiny našeho národa jsou nepřetržitou řadou důkazů, že nám každé násilí ať duchovní nebo fysické - jest z duše odporné; vždyť jsme do stol. XV. v boji proti němu nepřetržitě buráceli a málem i vykrváceli. Ale právě tato starší i nejnovější naše historie usvědčuje naše nepřátele z optického klamu v chápání naší povahy, neboť nedovedeme neodporovati zlu. V tom je důkaz životní síly národy, který živelně cítí a poznává své vyšší poslání v oblasti duchovního vývoje na této zemi a jde mírný a pokojný za obecným dobrem svobody znaje vážiti každé, tedy vlastní i cizí. Odpíráme každému zlu, jež poznáváme v sobě samých, neboť jen tak hodnými ^[721]učiněni budeme zaslíbení svých proroků, odpíráme však až k smrti také každému zlu, které by nás oslabovalo z vnějšku v ohledu mravním neb hmotném na našem pochodu za cílem, jejž nám určil osud. Vytýkal se nám pacifism, zdánlivá netečnost při budování mocenské posice, což vše bylo nepřáteli vykládáno jako příznak chorobné malátnosti. Ale tu se hrdě přiznáváme k své žízni po vzájemné lásce a blahovůli, věci to mezi lidmi jakožto bytostmi myslícími a umravněnými nejen možné, ale také žádoucí a koneckonců v obecném zájmu i nutné, současně však pociťujeme stále naléhavěji potřebu otevřeně vyznati, že každý pokus o mravně neodůvodněné mocenské krácení našich zájmů kulturních, politických neb hmotných jest nám nesnesitelný a bude podle potřeby zmařen ohněm a železem!

Podnět a účel slavností

Z podnětu Národní rady čsl a výboru pro zvýšení brannosti lidu pořádány jsou v letních měsícíh slavnosti, jimiž má být v současných nejistých dobách zájem nejširších vrstev upoután k otázkám národní obrany. Zlo nelze potříti než jeho vlastními zbraněmi. Ve své bezohledné touze po moci učinil člověk vědou i zhoubu a zmechanisoval samu smrt. Ale účinnost nejstrašlivějších zbraní jest vyvážena stejně důmyslnými prostředky obrannými. Poznání hrozby osvětlí nám její váhu a uchrání nás před podceněním nebo přeceněním nebezpečí. Proto používají příležitosti Dnů brannosti i jednotky čsl vojska, aby se svolením MNO vstoupily v intimní styk s občanstvem, jež poznávající tak sílu a pohotovost našich branných sil, učí se klidně přijímati, cokoliv nám chystají zítřky.

Přípravné práce

Rozhodnutím rady města Opočna ze dne 20. června 1935 ustavil se přípravný výbor pro pořádání „Dne branné výchovy a holdu mládeže okresu opočenského čsl armádě“ za účasti jaroměřského dělostřeleckého ^[722]pluku 52.

Slavnostní odbory

Jménem přípravného výboru sezval pan starosta města C. Vaníček zástupce obcí okresu opočenského, škol, tělovýchovných a vlasteneckých spolků, hasičstva a selské jízdy k předporadě na neděli dne 16. června 1935 o 9. hod. v sále hotelu Holub, na níž stalo se zásadní usnesení o účasti přítomných na zamýšlených slavnostech, zhruba nastíněn i jejich pořad, jehož prohloubení a provedení bylo postoupeno odborům pořadatelskému, stavebnímu, finančnímu, ubytovatelskému a propagačnímu, které se na podnět rady města Opočna ustavily.

Protektorát a čestný výbor:

Protektorát slavnosti převzal pan ministr NO František Machník, členství v čestném předsednictví přijali pp. armádní generál Ludvík Krejčí, náčelník hlavního štábu, divisní generál Jan Netík, přednosta II. odv. MNO, divisní generál Václav Kopal, zemský vojenský velitel, divisní generál Inf. Dr. V. Přikryl, velitel zemského dělostřelectva, brigádní generál Karel Kutlvašr, velitel @4. divise, brigádní generál Rudolf Viest, velitel 8. pěší brigády, brigádní generál František Bláha, velitel 7. pěší brigády, brigádní generál Václav Šára, přednosta II/1. odd. MNO, generál JUDr. Robert Vobrátilek, přednosta presid. odb. MNO, plukovník pěchoty Dr. Ad. Bičiště, přednosta I. odd. pres. MNO, a rada politické správy JUDr. Adolf Srb. Pro svou vázanost jinde pověřil pan protektor svým zastoupením pana brigád. generála Kutlvašra.

Zahájení a pořad slavnosti:

Město připravilo již během měsíce července vnější úpravou důstojné uvítání očekávaným hostím. Mimo početné hodnostáře vojenské i politické přijali pozvání k účasti na slavnostech pan ministr veř. prací Ing. Dostálek a býv. majorální pán opočenský Josef Colloredo-Mansfeld.

Prvý den slavnosti; sobota:

Dne 10. srpna odpoledne zapestřily se v ulicích národní kroje a živě vykřikly jásává červeň sokolských a modř orelských košil, ulice pod praporovou výzdobou zašuměly proudem lidí, chystajících se uvítati vojenské ^[723]hosty, jichž standarta měla být nazítří dekorována stuhami.

Příjezd děl. pl. 52, uvítání, slavnost vztyčení státní vlaky, prom. koncert

O páté hodině odpolední zatřepetal se krajem zvuk polnic, ohlašujících příjezd motorisovaného dělostřeleckého puku 52 z Jaroměře. Pluk a jeho velitele, pana plukovníka generálního štábu Josefa Bartoše, uvítal na náměstí pan starosta Vaníček slovy: „Pane plukovníku, jest mi vzácnou ctí uvítati Vás a Váš pluk jménem rady města Opočna v našich zdech. Vítám Vás i jménem celého našeho kraje, který prolnut železnou vůlí k hájení dobytých svobod, připravuje hold vše jednotícímu a slučujícímu duchu naší národní armády. - Ujišťuji Vás za sebe a za nás všechny: Jste mezi svými. - Dělostřeleckému pluku 52: Zdar!“ Poděkováním páně plukovníkovým a provolání „Zdaru“ Opočnu a jeho kraji zahájena sobotní slavnost vztyčením státní vlajky oddílem opočenských skautů, při čemž proslov učinil pan nadporučík dělostř. v zál. Jaroslav Kašlík: „Pane plukovníku, kamarádi, vojáci! Dnešního slavného dne Opočenska srazila nás tu v šik jednotná vůle, abychom před Vámi a s Vámi, tváří v tvář své vlastní budoucnosti osvědčili svou bezvýhradnou oddanost státu a myšlence jeho brannosti. - Právo na vytváření vlastních osudů, jak je pojímá svobodný a probuzený národ, jest nedocenitelným předpokladem štěstí jednotlivců i celkového prospěchu. - Vláda věcí našich, vykoupená po třistaletém útisku drahou českou krví prolitou na všech bojištích světa, jest naším nezcizitelným právem, o něž se nikdy a s nikým smlouvati nemůžem a nebudem. - A toto naše lidské právo na kus výsluní mezi ostatními kulturními národy světa vtělilo se v posvátný idol naší státní vlajky. - Zavlaj hrdě se své výše, Ty zástavo naší cti a volnosti, v jejímž ^[724]stínu chceme po zákonu své žít i umřít!“

Za zvuků slavnostní fanfáry trubačského sboru děl. pl. 52 vztyčovaná státní vlajka byla pozdravena zaduněním dvou řad po deseti vteřinách a státními hymnami. Po odchodu vojska do ubikací uspořádán byl promenádní koncert hudby ppl. 30 Aloise Jiráska pod taktovkou pana praporčíka Ed. Alberta, načež se konal od 20 hod. v sále Kodymova národ. domu uvítací večer.

Uvítací večer v Kodymově Národním domě.

Pěvecká a hudební čísla byla pečlivě připravena místními Pěveckými a hudebními jednotami. „Mladou“ a „Vorlem“ vedle zmíněné již hudby vojenské.

Slavnostní večerka.

O 21. hod. zatroubil sbor trubačů děl. pluku 52 s terassy zámeckého parku slavnostní večerku za třaskání raket.

Druhý den slavností 11. srpen

Budíček, svěcení stuhy věnované Orlem

Nedělní slavnosti dne 11. srpna byly zahájeny budíčkem trubač. sboru a poté i městské hudby opočenské; po jehož dokončení byla nastoupivší Jednota čsl. Orla Opočno, doprovozená do děkanského chrámu k slavnostní bohoslužbě, během které posvětil major duchovní služby @ndp P František Finda z Josefova stuhu věnovanou Jednotou plukovní standartě.

Hosté.

Zatím byli v zasedací síni městské rady v budově spořitelny vítání sjíždějící se hosté; jím byla za účelem zápisu předložena městská pamětnice.

Svou vzácnou přítomností poctili město i kraj {PODPISY}

^{[725][726][727]} {PODPISY} ^[728]

Účast kroj. korporací:

Zatím vyjížděl ze svého parkoviště na Trčkově náměstí Zámeckou ulicí děl. pluk 52 do postavení před čestnou tribunou na náměstí Rašínově, kde se řadily do čtverce mládež a krojované korporace. Účast krojovaných korporací byla slušná, u některých možno říci přímo obětavá (např. „Orel“ pořádá příští neděli župní slet v Hradci Králové a přes to, že členstvo jsou většinou příslušníci tříd hospodářsky slabých, byl zastoupen poměrně velmi početně). Značná byla i účast hasičstva, kde řady župy „hradišťské 101 Syrovátkovy“ byly rozmnoženy hosty ze sousední župy Albrechtické. V sobotu vítalo pluk 238 krojovaných členů korporací, z nichž 4 uniformovaní legionáři, 149 Sokolů (včet. krojované mládeže), 32 Orlů, 31 Skaut a 22 hasiči.

Účast celková dopoledne

V neděli dopoledne nastoupilo jich celkem 538, z nichž 143 Sokolové, 130 hasičů, 105 členů Malé obrany, 91 Orel, 32 Skauti, 14 Legionářů, 11 členů Selské jízdy, vedle 12 osob v krojích národních. Po mlhavém ránu přivábilo slunné dopoledne k účasti na slavnostech již početný venkov, takže na náměstí byl shromážděn zástup aspoň o 3000 (tisících) hlav.

Zahájení obřadu

Přesně o 9 1/4 hod. ohlásil návěstní signál od slavobrány příjezd zástupce protektorova, pan brigádní generál Karel Kutlvašr, velitel 4. divise, který po vykonané přehlídce se pozdravil s ostatními hosty na česné tribuně. Při zahájení byl pěveckými jednotami zapěn Bendlův Chorál národa českého. Pan starosta Vaníček pronesl tuto uvítací řeč:

panem starostou: „Pane brigádní generále, vážení hosté, vojáci - Jest mi ctí uvítati Vás ve zdech starobylého Opočna. Dnes spojila nás tu pod rozevlátou státní vlajkou neochvějná všejednotící vůle otevřeně se přiznati ^[729]k obraně práv svobodného lidu, jichž nositelem jest náš československý, náš dvojjediný, věčný a nedělitelný národní stát! Zde na historické půdě Opočna pociťujeme dvojnásob živě, co znamená svoboda osobní a duchovní pro kulturní a hospodářský rozvoj národa. Nevyzývejme lehkomyslně Osud. Zázrak národního vzkříšení by se sotva opakoval podruhé! - Doba jest vážná: ačkoliv jest celý svět dosud otřásán v samých základech dohřmíváním poslední velké vojny, vidíme již obzor znovu zavalen těžkými chmurami a nelze bezpečně rozlišiti, stojíme-li tváří v tvář nové bouři, či blýská-li na kýžené lepší časy. - Ať tak či onak: Být připraven - toť vše. - Proto vstupuje naše skvělá armáda o dnech brannosti v nejužší styk s občanstvem, aby mu vdechla svého ducha jednoty, síly a odporu proti těm, kdož vy zlovolně rušili naši svobodu a právo na čestné místo mezi kulturními národy. - Naše stará vojenská sláva, která vítězně zdvihla již před věky českou korouhev proti všem, ten nevysychající zdroj české moci a vzdoru, který po staletích útisku znovu dal se ctí zavláti našim praporům na všech bojištích světa, jest nám ve strázni a starostech dneška bezpečnou zárukou, že po přejití vichřic hněvu půjde náš národ zocelený a silnější než kdy jindy cestou za svými dějinnými cíly. - Zahajuji dnešní slavnost a prosím Vás, pane brigádní generále, abyste na vysokých místech, jež při dnešních slavnostech zastupujete, tlumočil projev naší bezmezné úcty k duchu vtělenému v čsl vojenských praporech a standartách, jakož i projev naší naprosté oddanosti armádě, jejímuž nejvyššímu veliteli Masarykovi - Zdar!!“

p. generálem Kutlvašrem: Pan brigádní generál odpověděl dalším krásným proslovem, v němž ^[730]připomněl, že dar stuh na vojenskou standartu zavazuje dárce k splnění @paroly ražené samým presidentem: „Vše pro stát.“ Vše, tedy i život. A jen jednou umírá člověk a vždycky těžce! I pro vlast se umírá v bolestech, v čemž je právě obsah a velikost oběti, kterou přinášejí vojáci republiky pod svými prapory a standartami. Ty jsou viditelným znamením převzatého závazku splniti nejvyšší povinnost a dbáti vojenské cti. Dále zdůraznil pan generál zdroje moci a odporu, které jsou v nás samých i ve spojených svazcích – „Rus je s námi, kdo proti nám, toho Francouz smete“ - načež zakončil vzpomínkou na nejvyššího velitele čsl branné moci presidenta Masaryka, jemuž platilo hřímavé „zdar“ vojska i občanstva, na to zahrány hymny.

p. okr. škol. insp. V. Nedbalem: Za dárce stuh a holdující mládež ujal se slova pan okresní školní inspektor prof. Václav Nedbal, který vylíčiv vzletně ducha našich dějin, charakterisoval trefně přítomnost vyžadující zvýšeného pozoru, přijal od mládeže, jež bude pokračovatelem naším, slib, že chce i v budoucnosti věrně a oddaně chrániti svatý odkaz zašlých věků, žít čestně a lidsky krásně, ale i umírati pod svými prapory a standartami po vzoru předků, kteří lásku ku právu a pravdě tolikrát zpečetili svou krví. Jasné „slibujeme“ z dětských hrdélek jakoby zazvonilo do monotoního rachotu motoru vojenského letadla kroužícího nad náměstím.

Obřad připínání

K vlastnímu obřadu nastoupila standarta pod čestnou stráží, zatím co ztichlým rynkem velebně zazvučel husitský chorál: „Kdož jste boží bojovníci.“ Na skloněnou standartu třímanou velitelem pluku a standartníkem připjal vždy jeden zástupce obce či korporace stuhu, zatím co druhý hlásil heslo.^[731]

Stuhy s hesly věnovaly:

Obec Bolehošť: „Braňte železnou pěstí, co mozolná dlaň stvořila.“
Obec Čánka: „Vaše síla - naše záruka.“
Obec Klášter nad Dědinou: „Žižkovým mečem, legií duchem zvítězíme.“
město Opočno: „Pomezí jest pouhý kámen - jeho stráž buď z ocele.“
obec Pohoří: „Vítězství náleží nejvytrvalejším.“
obec Semechnice: „Co otcové dobyli - synové uhájí.“
obec Trnov: „Za čest a vlast vítězně vpřed.“
Hospodářská škola, Opočno: „V míru škola - v boji zbraň.“
Jednota čsl Orla, Opočno: „Obrana vlasti - společný cíl.“
Odbočka Svazu čsl důstojnictva, N. Město: „Se štítem nebo na štítě.“
Pěvecké Jednoty Vorel a Mlada, Opočno: „S písní na rtech braň svou vlast.“
Sbor dobrovolných hasičů Opočno: „V boji pomoz vlasti - v míru bližnímu.“
Selská jízda okresu opočenského: „Vaše věrná záloha.“
Tělocvičná jednota Sokol, Opočno: „Bok po boku k ochraně vlasti.“
Žactvo opočenských škol: „Až dorosteme, vystřídáme vás.“

Dík plukovního velitele

Dárcům poděkoval velitel pluku vojensky řízným proslovem, zmíniv se o významu jednotlivých hesel a zakončil velmi případně: „Děj se co děj, my máme dobré kanony i dobré kanonýry a proto - žádný strach!“

Slavnostní pochod. Vystavení standarty. Promenádní koncert

Za zvuku vojenského pochodu obešla standarta frontu pluku, který pak vykonal před přítomnými hosty s panem generálem Kutlvašrem a p. ministrem Ing. Dostálkem v čele slavnostní pochod. Standarta byla pak veřejnosti k uctění vyložena pod čestnou stráží v radní síni. Po odjezdu vojska do ubikací byl uspořádán na náměstí promenádní koncert městské hudby opočenské. O polednách zasedli hosté ve vydekorovaném sále ^[732]hotelu holub v počtu 135 ku společenskému obědu, při němž opětně koncertovala vojenská hudba.

Průvod odpol.

Po 14. hodině vyšel se seřadiště od Trčkova náměstí mohutný průvod, jednolitý proud vojska a občanstva se státní vlajkou pod legionářskou stráží v čele, který zaplavil tisícihlavými zástupy rozlehlý prostor na Lišťovině. Slunná letní pohoda zvyšovala slavnostní dojmy účastníků, jichž počet byl odhadnut na 6500-7000 hlav. V průvodu pochodovaly 4 baterie děl. pl. 52 (34 důstojníci, 11 rotmistrů a 500 mužů), 2 hudební kapely (vojenská a městská) a krojované korporace v úhrnném počtu 614 účastníků, z nichž bylo 165 hasičů, 154 Sokolů, 117 Orlů, 105 cvičenců Malé obrany, 32 skauti, 18 legionářů, 12 členů mládeže v krojích … a 11 jezdců Selské jízdy.

Pořad:

Po temperamentním proslovu br. Jana Sedláčka vyzněl hold státní vlajce hymnami, načež pořad byl zahájen vystoupením Malé obrany. Mládež z města i venkova předvedla cvičení vojenského rázu (pochodová, obraty, s dřevěnou zbraní, táborová scéna, boj roje atd), jež za součinnosti venkovského učitelstva nacvičil pan učitel Brandejs. Vystoupení mládeže bylo provedeno s vervou až pohnutlivou, Z ostatních cviků zaujala zvlášť „Zborovská devítka“ družstva černilovského Orla. V hudebním pořadu zvlášť uchvátil Malého slavný Zborov. Největšímu zájmu diváctva těšilo se ovšem vystoupení vojínů s puškami a předvedená ukázková baterie děl. pl. 52. Dokonalé ukázky krasojízdy, úžasná pohyblivost a rychlá obsluha zdánlivě nemotorných aut všeobecně překvapily a když nad mlýnským potokem zaburácely ^[733]dvě řady po třech a po jedné vteřině, nebylo nikoho, kdo by měl pochyby o pravdivosti pana plukovníka Bartoše o našich kanonech i kanonýrech.

Loučení a odjezd vojska

Po vyčerpání slavnostního pořadu rozloučilo se město o 19 1/2 … na Rašínově náměstí se svými milými hostmi. Se standartou ozdobenou novými stuhami novými stuhami za zvuků břeskné fanfáry troubené jakoby sborem královských heroldů opouštěl pluk náměstí a pod rozsvětlenou slavobránou triumfálně projel ulicemi. Nepřehledné zástupy doprovázely vojsko bouřlivou aklamací a opětované provolávání „Opočnu zdar“ svědčilo, že se i vojákům mezi námi dobře zalíbilo.

Doslov

Co paměť sahá, jen málo podniků a slavností na Opočensku dosáhlo svého poslání v té míře jako Dny branné výchovy v Opočně. V nejistých dnech, kdy nevíme, zda cizí násilí nevtiskne národu do rukou zbraň na obranu jeho práv, jest sblížení vojáků s občanstvem víc než potřebné. Má-li být zajištěna úspěšná součinnost mezi operující armádou a zázemím, jest třeba, aby i občanstvo bylo proniknuto duchem vojenských ctností. A ty musí být lidu vevychovány, jak nás o tom poučila zkušenost. Líbilo se nám, že naši vojáci dovedou dobývati nejen nepřátelské posice, ale i přátelství srdcí. O tom nejlépe svědčila rozzářená očka Káji Kollinerů a Dášenky Kuchařovic, když jim pan plukovník výměnou za kytku a slova uvítání předal jménem pluku v upomínku hodinky a náhrdelníček. Nelíbilo se nám, že jsme v radní síni zastihli občany, kteří k veřejnému uctění vystavenou standartu všetečně ohmatávali. To nelze už považovati za nedostatek ^[734]vojenského ducha, jako spíš za těžko omluvitelný nedostatek společenského chování. Také jisté uvolnění v zadních řadách hasičských formací za řeči pana generála bylo zbytečné a povídalo o zmenšeném @řízu. Jsou tedy maličkosti, jichž sice litujeme, poněvadž by se jím bylo dalo snadno zabrániti, ale ty se ztratily v širokém rámci podniku, takže možno s klidem přitakati tiskovým referátům, které uspořádání zdejších dnů brannosti jednomyslně označují za vzorné.

Aktivní účast pořadat.

O zdar slavnosti vedle plukovního velitelství, pana starosty a členů rady města Opočna největších zásluh si získali pánové major pěchoty Jan @Kabíček, štábní kapitán dělostř. Novotný Jan a tajemník města Opočna Jaroslav Kašlík. Zvlášť obětavě pak spolupůsobili pánové Josef @Schlumperger, notář opočenský, Václav Novotný, berní správce v. v., Josef Matoulek, správce okres. úř. práce, Alois Homolka, soud. revident, Macháček Jan, měst. elektrotechnik, dále slečna Marie Červinková, úřednice spořitelny a pan Ladislav Štencl, úředník spořitelny. Pab učitel František Brandejs se vzácnou ochotou a pílí připravil a organisoval zdařilé vystoupení zdejší a přespolní mládeže a pan učitel Jiří Vítek vedle jiných prospěšných zásahů, navrhl líbivý propagační plakát, nad jeho grafickým provedením i osobně bděl. Ostatně budiž konstatováno, že každý kdo přiložil ruce k dílu, pomáhal rád a ze všech sil. - A všem těm patří tudíž dík za 10. a 11. srpen

Další společenské události

Je potěšitelné, že v době, kdy ovzduší je naplněno nejistotou a ^[735]obavou ze zítřku, vyhledávají Opočenští každé příležitosti, která by přispěla k odstranění starších i novějších nedorozumění a prohřála zdejší ovzduší místní, pokud doba a lidská povaha připouštějí, ne-li sousedskou starobylou srdečností, tož aspoň snahou po vzájemném chápání a sbližování v duchu spravedlivé demokracie.

Divadlo v přírodě

V nově zřízeném přírodním jevišti v parku Kodymova národního domu sehrány za součinnosti místních pěveckých jednot a hudeb. kroužku „Vorel“ zdejšími ochotníky zdařilé operety „Z českých mlýnů“ a „Lojzička“. Pěvecké výkony paní Vlasty Kuchařové, choti učitele a a pana učitele Antonína Krause, pod jehož řízením byly kusy úspěšně studovány, všeobecně zapálily, jakož i udivily výkony taneční a rythmické našich Sokolek, zejména paní Buchvaldové. Zmínky zasluhují i životné postavy místního komika, holič. mistra p. Karla @Iordy. Představení byl vedle značné účasti přespolních přítomen býv. zdejší majorální pán s chotí a zámeckými hosty ze spřátelené Francie. Poslednějším z činoherních prvků zdál se asi nejpůsobivějším bezděčný sólový výstup kozy statistky, na níž byla podniknuta veselá honba mezi sedadly. I tentokráte byla pohoda v každém směru příznivá.

Odchod p. P. K. Hudce

Při odchodu kvadriána zdejšího kláštera pana P. Klementa Hudce sešli se Opočenští bez ohledu na náboženské a politické kredo, aby na společném večírku řekli oblíbenému knězi své srdečné sbohem a doprovodili ho přáním zdaru v novém působišti - Roudnici. Nástupcem jeho jest P. Petr Kulísek. Od 19./8.35 nový kvadrián

60té narozeniny starosty Vaníčka

Dne 28. září dožil se v plném zdraví své šedesátky všeobecně ^[736]oblíbený starosta města pan @Cyrill Vaníček, skromný, nezištný, neúmorně pilný komunální pracovník, srdce zlaté, jeho jedinou snahou byl prospěch obce a občanstva, jimž plných 10 let stojí v čele a s nimiž krásně a lidsky sdílel jejich osud v dobách dobrých i zlých. Životní a pracovní jubileum páně starostovo bylo předmětem oslav na společném večeru občanstva, jehož formálního uspořádání ujala se organisace živnostenské strany, s panem Adolfem Hofmanem, mistrem pekařským a starým dobrým sousedem opočenským v čele.

Všechen krajinský tisk ve svých komentářích jednomyslně označil jako zjev v dnešní rozervané době opravdu vzácný, aby občanstvo shromáždilo se kol osoby svého starosty v den jeho životního jubilea s tak jednoznačnými pocity loyality, důvěry a lásky, jak tomu bylo právě u nás.

Stíny krise

Přes povzbudivé statistiky a novinářské referáty příznaků zlepšení hospodářského @recte sociálního naprosto nepřibývá. Pokles výkonnosti a výdělečnosti není u nás komplikován strukturálními otřesy z přeinvestic, ač pokračující autolysa kapitálová dochází i u nás svého vyjádření, zejména ve vytrvalém pozvolném odplývání vkladů z místních ústavů. Platební schopnost širších kruhů trpí veřejnými břemeny, která při nesoustavném nástupu etatismu a při současně probíhajících změnách strukturálních jsou tvrdou zatěžkací zkouškou mravní a hmotné únosnosti. A krajem stále se plíží stíny našich „bezprizorných“, trosečníků života, jež sráží „velká“ doba k samému dnu, kde přestávají možnosti lidské existence. ^[737]

Požár statku v Pulicích

V noci 13. října vzplanul veliký stoh slámy u dvora v Pulicích, který byl nočním útulkem zmíněných vyděděnců. Suché služební hlášení o případu uvádí, že byla pozorována řada osob, jimž se podařilo zavčas uprchnouti dýmu a plamenům, že však z požářiště byla po zdolání ohně vyhrabána spálená mrtvola neznámého tuláka.

Ohlas zahranič. událostí

Útok Italie na Habeš vzbudil ve zdejším veřejném mínění živé sympatie pro napadeného. Bývalí vojáci z evropské války připomínají si málo rytířské způsoby „Katzelmacherů“ a jest podívaná na dobrodušné, jinak usedlé občany a tatíky, jež podmaňuje si úplně citové hnutí vyvolané urážkou pojmu primitivní spravedlnosti drobných lidiček.

Jeden „krvelačník“ na místě „negušově“ by schytaným „Talijánům“ uřezal nosy a tak poznamenané poslal domů s pohrůžkou, že kdo beznosý se vráti do Habeše, bude bez milosrdenství utrace; jiný se hněvá na černé a hnědé košile vůbec, zatím co třetí se smíchem shání pro Habešany křen k „Talijánům.“

Urnový háj

Podzimní usínání přírody uzavírá roční životní období, jež se stává tak minulostí - vzpomínkou, ze které vyklíčí nové příští. V životě lidí uzavírá spojitost životního okruhu pieta - úcta k mrtvým. Z ní vyplynul příkaz o „mrtvých uctivém pochování“ na hřbitovech a nejnověji s rozmáhajícím se pohřbíváním žehem ve zřízených urnových hájích s kolumbarii. Již před 10 lety dával místní odbor spolku „Krematorium“ podnět ku zřízení urnového háje, ale teprve letošního roku ^[738]dovolily poměry jeho realisaci. Projektantem je architekt Ing. Blažek z Prahy. Stavbu velmi účelně a ladně řešenou provedl zdejší stavitel Jan Pavlík. Po uvítání hostí panem starostou promluvil delegát ústředního spolku „Krematoria“ z Prahy a činovník místního odboru téhož spolku, Při slavnosti účinkovaly i tentokráte pěvecké jednoty „Mlada“ (Smetanův „Západ“) a „Vorel“ (Försterův „Oráč“).

Návštěva důstojnického sboru děl. pluku 52.

Snaha po zřízení úzkého kontaktu mezi vojskem a občanstvem, jež jest smyslem pořádaných dnů brannosti, nese ovoce. Zdařilý zdejší den branné výchovy dočkal se 25. říjnem příjemných dozvuků: důstojnický sbor dělostřeleckého pluku 52 se svým velitelem, panem plukovníkem gener. štábu Jos. Bartošem v čele, ohlásil našemu městu svou návštěvu. Korporativního zájezdu a přátelského večera byli účastni vzácní hosté v plném počtu. Jménem důstojnického sboru předal pan plukovník panu starostovi přepychově vypravenou adresu „bodrým a uvědomělým občanům opočenským,“ cituje slova její, dle nichž chce národní vojsko být náhradou za valy a zdi dřevních dob. Ve své odpovědi zmínil se pan starosta o poměru branné moci a občanstva dříve a nyní, poděkoval plukovníkovi i důstojnickému sboru za projev přízně našemu městu a odevzdal jménem městské rady a občanstva slušně vypravený výpis ze zdejší pamětnice týkající se slavnosti připínání stuh na plukovní standartu. Po společné večeři setrvali důstojníci v družné zábavě do pozdních hodin (as do 3hod. ranní).

Náš kronikář odchází do soukromí

Pro pokročilý věk skončil své zápisy v pamětnici dosavadní kronikář, pan Adolf Wolf, em. starosta obce i okresu, čestný měšťan opočenský, pokladník Občan. záložny v.v. a vlastník domu čp. 14 na Trčkově náměstí, osobnost, s níž jest nerozlučně spjat vývoj města na přelomu století.

Narozen r. @1856 20.8. v Opočně studoval na gymnásiu v Rychnově ^[739]nad Kněžnou a nastoupil místo u okresního soudu na Opočně, kde odbyl i zkoušku kancelistskou a knihovnickou. R. 1894 zvolen byl městským tajemníkem, načež za krátký čas stal se pokladníkem a předsedou Občan. záložny. V r. 1890 povolán byl důvěrou občanstva do obecního zastupitelstva a r. 1893 do městské rady. Starostou obce zvolen byl 11. ledna 1900, v kteréžto funkci setrval do konce r. 1911.

Dne 7. července 1909 zvolen byl okresním starostou a zastával ten úřad do zřízení okres. správní komise t. j. do 1. ledna 1920.

Svým konciliantním jednáním a uhlazeným chováním získával úspěch i tam, kde jiní setkávali se s odmítavou nedůvěrou. Jeho rozhovory s knížetem Josefem přispěly znamenitě k vyjasnění vztahů mezi radnicí a zámkem a sblížení v době nejnovější jest zajisté také ovocem jeho snah o smír mezi bývalou vrchností a bývalými poddanými.

Za jeho starostenství zlikvidován zejména houževnatý odpor zámecké kanceláře proti zřízení měšťanské školy (1901), zasadil se o moderní elektr. osvětlování města (1904), zasadil se o zřízení měšťanské školy dívčí (1907), o zřízení okres. sirotčince, zavedení telefonní přípojky (1909) a m. j., jakož bylo kronikářem ředitelem Hofmanem na listech této knihy porůznu zaznamenáno.

Když za svou dlouholetou úspěšnou činnost v obci i samosprávném okresu došel vnějšího vděku udělením zlatého záslužného kříže s korunou, stal se dle zpráv pamětníků terčem malicherné maloměšťácké závisti, která zejména v malých venkovských poměrech dovede ublížiti.

Od ochuravění řed. Hofmana vedl s pílí a láskou knihu o událostech opočenských, které nikdy nezapomněl ani ze svého soukromí bedlivě pozorovati.

Když pro věk a chorobu byl nucen zříci se své kronikářské činnosti, pověřilo zastupitelstvo jejím vedením Vladimíra Endta, ředitele spořitelny. ^[740]

Obecní volby

Přípisem ze dne 2. listop. 1935 nařídil Okres. úřad v Novém Městě n/M vypsání voleb s příkazem, aby příslušná vyhláška v tom byla bezpodmínečně v úterý dne 5. XI. 35 na veřejných místech, nikoli však v lokálech hostinců, výčepech a p. vyvěšena.

Nutnost úspor a krisové ovzduší vůbec tlumily obvyklou předvolební kampaň a tak na popud p. starosty Vaníčka sezvání splnomocnění zástupci politických stran do zasedací síně radniční na Trčkově náměstí k jednání na den 14. listop. 1935 6 1/2 hod. večer. Cílem jednání byla dohoda o společné kandidátce, kterou mělo se získati úsporou volebních nákladů prostředků k rozmnožení péče o nezaměstnané.

Dohoda o společné kandidátce, jež se tu stala skutkem, svědčí o vyspělém cítění politickém a sociálním našeho voličstva, jež došlo ostatně i veřejného ocenění v krajském tisku.

Dne 20. listop. 1935 usnesena společná kandidátka, jež ohlášena okresnímu úřadu co výsledek voleb bez hlasování.

Navržení a zvolení kandidáti byli do obec. zastupitelstva:

za voleb. skupinu republ.:Ing. Ant. Růžek, správce cukrovaru, Ing. Forman Jan, ředitel hosp. školy, Grulich Josef, rolník, Rathouský Václav, pokladník nemoc. pojišťovny zeměděl. a Hladík Josef, dělník cukrovaru.

za voleb. skupinu národně socialistickou: Sedláček Jan, @soukr. úředník, Kuchař Otto, rolník, Syrový František, soukr. úředník a Duka Josef, trafikant invalida.

za voleb. skupinu Národ. sjednocení:Ing. Knížka Josef, vrch. tech.. komisař, Endt Vladimír, ředitel spořitelny, Zítka Antonín, ředitel škol.

za voleb. skup. živnosten.-obchodnickou středostav.: Vaníček Cyrill, majitel modního salonu, Čížek Karel, autodopravce, Fábera Jarosl., zlatník, Hoffman František, obchodník a Hájek Jaroslav, obchodník.

za voleb skup. sociál.-demokr.: Zavadil Bohusl., výhybkář, Šnajdr Josef, mlynářský. ^[741]Říčař Jan, rolník, Hrušovská Antonie, tkadlena, @Šimek Frant., železničář, Brandejs Jiří, úpravčí tratě, Herzán Jan, strojník.

za voleb skupinu čsl. strany lidové: Schejbal Vojtěch, rolník, Ryšavý František, truhlář, Dohnal Václav, rolník, Kahler Adolf, mlynář, Hrnčíř Jos., domkář a Brandejs Jan, zedník.

Na den 16. prosince 1935 dal svolati politic. náčelník, hejtman Dr. Srb schůzi, na níž po slibu členstva nové obecní zastupitelstvo se ustavilo a provedena volba starosty, náměstků a radních.

Zvolení byli pp: Cyrill Vaníček, starostou města Bohuslav Zavadil I. náměstkem starosty Vojtěch Schejbal II. náměstkem starosty

Členy rady pak pp. Čížek Karel, Ing. Jan Forman, Ing. Knížka Josef, Rathouský Václav, Sedláček Jan, Šnajdr Josef a Ryšavý František.

Změna na stolci presidentském

Nesoulad v poválečné Evropě stěžoval funkci i dějinnou zodpovědnost hlavy státu, která pokládala za svůj životní cíl vytvořiti z čsl demokracie ostrov míru a pokoje uprostřed okeánu vzdutých vášní. Dr. Masaryk prohlásil nedávno spisovateli Emilu Ludvíkovi, že odstoupí, jakmile sezná, že mu ubývá tělesných sil. Již delší dobu prosakovaly v občanstvu pověsti, sic neurčité, ale úporně se udržující o ochuravění „starého pána.“ Jako kdysi k postavě habsburského „nesmrtelného Kostěje“ Františka Josefa připínaly lidové vrstvy osud trůnu a říše, tak nyní tak mnohý občánek zakolísal, když doslýchal o chorobě páně prezidentově.

A tak s utajeným dechem vyslechli jsme z amplionu minister. předsedou Dr. Hodžou tlumočené (14. 11. 1935 pozn. Rath.) rozhodnutí páně presidentovo k abdikaci, když po zralé úvaze dospěl k názoru, že „už nestačí.“

^[742]My současníci, kteří jsme v Jeho osobě navykli spatřovati nejen symbol ale i záruku dobytých svobod, jež měly národ vésti k uskutečňování humanitních ideálů právě ve jménu a duchu T.G.M., nemohli jsme se při zprávě o abdikačním aktu zhostiti určitých obav a nejistot.

Ale právě ten akt nejvyšší sebekázně a sebekritiky Masarykovy potlačil v jednotlivých i politických organisacích jakékoliv projevy nezdravé chtivosti moci a svou prostou, ale kategorickou formou zajistil provádění vlády v ustálené linii spolupracovníkem a odchovancem prezidenta Osvoboditele, kterém popřejž Bůh, v něhož vroucně věřil, aby se ještě dlouhá léta díval, „jak to děláme.“

Druhý president ČSR.

Po rozhodnutí zástupců lidu zasedl na presidentské křeslo prvým presidentem co jeho nástupce designovaný ministr zahraničních věcí Dr. Edvard Beneš na základě volby provedené dne 18. prosince 1935 v nově upraveném Vladislavském sále na hradě Pražském. Naše občanstvo vyslechlo tento slavnostní dějinný akt ze svých přijímačů a ve svém celku kvitovalo šťastný volební výsledek s nadšením a uspokojením.

Stavební ruch v r. 1935.

Dík vlád. opatřením a silné propagandě zesílil stavební ruch, ježto právě toto odvětví činnosti jest schopno @odečerpávati nezaměstané bez zvláštního ohledu na jejich kvalifikaci. Ačkoliv poměry úživnosti ve zdejším prostředí nelze naprosto pokládati za uspokojivé, přec došlo k novostavbám několika rodinných domků a to čp. 483 manž. Josefa a Marie Zemánkových, čp. 484 Jana a Marie Hvězdových a čp. 485 stavitele Karla Volta. Průběhem léta a podzimu byla prováděna nákladem tři čtvrti milionu Kč přesahujícím stavba Družstevní mlékárny jakožto podnik té doby největší a nejvýznamnější. ^[743]

Obecní rozpočet na r. 1936

Městským zastupitelstvem schválený rozpočet na r. 1936 vykazuje ve svém úhrnu řádnou potřebu Kč 596.751.- řádnou úhradu Kč 394.010.- takže jeví se schodek Kč 202.741.-,

který se uhradí 135% přirážkou k dani činžovní (při jejím základu Kč 41.176.-) Kč 55.591 a 300% k ostatním daním přímým (o jich základu Kč 46.050.-) Kč 138.150.- jakož i očekávaným snížením úrokové sazby z dluhů Kč 9.000.-

Kč. 202.741.-

Mimořádný rozpočet ani tentokráte předkládán nebyl.

Poměry soukromo hospodářské.

Ani tentokrát nebyly odlivy vkladů z místních peněžních ústavů vyváženy přírůstkem úspor a kapitalisací úroků, což zřejmě nasvědčuje tomu, že přes oficielně hlásaný optimismus hospodářské zlepšení, pokud se projevuje, jest rázu místního a právě u nás že tvorba kapitálu v potřebném rozsahu obnovena nebyla.

Vládní opatření na ochranu dlužníků činěná cestou nařizovací se v celku osvědčují, ač nelze zatajiti, že zásada spravedlnosti důsledně uplatňovaná vyžadovala by dokonalejšího přizpůsobení osnov potřebám občanů, právních subjektů i hospodářství samého. Zákroků vlády ve prospěch sociálně slabých bývá nesvědomitými jednotlivci příliš často zneužíváno, při čemž bohužel význačnou úlohu hrají vlivy politické, jak o tom v dalším ještě budou uvedeny konkrétní příklady.

Také rok 1935 možno tudíž považovati za krisový, tím spíš, že neutuchající neklid zahraniční činí naději na brzké skutečně lepší časy ilusorní.

[1] Pronesená hesla

[1]