Kritika slov/XXVIII. Zvířecí

Údaje o textu
Titulek: XXVIII. Zvířecí
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 39.
Licence: PD old 70

Jenom dvě věci se nazývají „zvířecí“: chtíče a nacionalismus. Zvířecí chtíče se vyskytují jen u lidí; zvířecí nacionalismus rovněž. Nikdy kocour nezavraždí kočku, aby na ní ukojil své zvířecí chtíče; chová-li se časem jaksi násilně, činí to v mlčelivé dohodě s číčou. Nenávidí-li pes kočku, nedělá to ze zvířecího nacionalismu; jeho důvody jsou různé a patří mezi ně zejména člověk. Jinak se to má s nacionalismem; nacionalismus je tím nejpřirozenějším ventilem lidské bojovnosti. Mohou být jiné ventily; může třeba Praha-I nenávidět Prahu-II a jít jí o posvícení nařezat; může celibátní církev nenávidět ženatou církev a táhnout, aby jí podřezala krky, jako to činili mohamedáni křesťanům a vice versa; může být občanská válka kvůli Slavii a Spartě, jak toho máme pěkný příklad v byzantských dějinách. A nahražuje-li se nyní nacionální boj třídním bojem, není v tom ani zrnéčko zlepšení; jen ventil se mění, kdežto stará lidská (nikoliv zvířecí, ani trochu zvířecí) nenávist nejen zůstává, nýbrž roste. Snad se uzavře konečně národnostní mír, ale jen proto, aby se mohlo zápasit třídně; snad se potom zase udělá třídní mír, aby se mohlo vraždit a nenávidět v nějakém jiném jménu. Je zbytečno potírat nacionalismus, nepotíráte-li především ducha nenávisti. Je zbytečno potírat krajní socialism, nebudete-li nejprve potírati nenávist. Nedojde-li se k tomu, není vítězství žádné strany, žádné víry, žádného pokroku ničím více než episodou.