Kritika slov/XXVII. Chladný

Kritika slov Karel Čapek
XXVI. Pud	XXVII. Chladný	XXVIII. Zvířecí

Údaje o textu
Titulek:	XXVII. Chladný
Autor:	Karel Čapek
Zdroj:	ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 37–38.
Licence:	PD old 70

Podle běžného užití „chladný“ je rozum; podle dnešní oblíbené filosofie je nejen chladný, nýbrž také mechanický. Proto dává se přednost instinktu, o kterém jsem mluvil minule. Mluvil jsem však o něm, jak rád dělávám, úplně špatně. Předpokládal jsem, že by se kutilka, kdyby mohla mluvit, chlubila svou inteligencí a ne svým instinktem. Nuže, kdyby to opravdu učinila, vrhl bych jí do očí strašný příklad její neinteligence, o kterém vypravuje spolehlivý a moudrý Fabre. Kutilka dlouhoretka, zvaná Bembex, si dělá v písčité půdě vodorovnou chodbu; na konci je komůrka, kde je uložena larva a mouchy, které tam Bembex nanosí za potravu své larvičce. A kdyby kutilka zalétla na míle daleko, vrátí se, neznámo s jakou jistotou, přesně k otvoru chodby. A kdybyste chodbu zahrabali nebo kamínky ucpali, prorazí si kutilka vášnivou a horečnou pílí cestu, aby živila svou larvu. Aj, což ta láska mateřská, řeknete; ale moudrý Fabre uřízl nožem hoření polovinu hnízda, tak že nechal z chodby jen kanálek a bezstropou komůrku s nešťastnou larvičkou. Tu se přihnala matka Bembex s novou kořistí přímo k otvoru; ale otvor nikde. Kutilka hledá kolem, hrabe, ohmatává, pídí se po otvoru s neúnavnou paličatostí. Pátrá i v bývalé chodbě, vnikne i do odkryté komůrky, kde se na bílém dně zmítá larvička na hromadě nachystaných much; ale matka ji odstrčí jako balík, jako mrtvou překážku a umíněně hledá jen jediné: otvor! otvor k svému dítěti! Svého dítěte kutilka nezná; ví jen, že musí k němu otvorem, a není-li otvoru, není také dítěte. „Jaká propast rozdílu mezi inteligencí a instinktem,“ volá tu Fabre, který přece měl hmyz rád. „V troskách zhrouceného domova matka vedená inteligencí se vrhá přímo k svému dítěti; vedena instinktem zastavuje se umíněně tam, kde byly dveře.“ — Opět a opět ukazuje Fabre, že instinkt hmyzů je úžasný vpravdě, ale mechanický; jisté úkony musejí následovati po sobě; porušíte-li jejich ustálený sled, je instinkt v koncích. Instinkt je rafinovaně dokonalý, pokud pracuje s podmínkami, na něž je zařízen; změňte jedinou z nich, a instinkt se stane nejrafinovanější pitomostí. Instinkt je dokonale přizpůsoben podmínkám; rozum však si sám přizpůsobuje a pořizuje podmínky, třeba nedokonale. Instinkt je důvtipem přírody, ale pitomostí jedince; rozum, ubohý ve srovnání s přírodou, dává jedinci důvtip a vynalézavost. Instinkt je konservativní, kdežto rozum je orgán invence. Instinkt pořizuje bezvadně tisícileté výkony, kdežto rozum vede aspoň s trochou úspěchu k výkonům novým. A proto vás prosím pro boha, abyste si vážili rozumu a neříkali, že je chladný. Naopak, dobrý a čilý rozum je celý horký silným třením o podmínky a situace, které přemáhá. Je vynalézavý jako dítě, a zase prostý jako řemeslník; dává si poctivou práci, ale zase lehkým skokem přeskočí zřetězené články, kterých se pud musí držet. Poskytuje vám nekonečnou možnost omylů a dobrodružství, ale také možnost volby.