Údaje o textu
Titulek: XLV. Bůh
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 66–67.
Licence: PD old 70

Toto vymírající slovo nechalo své mocné stopy ve dvou slovech, která budou aktuální i v časech sebe nevěrečtějších. Vždy budou lidé nebozí, to jest patrně zbavení Boha, dalecí od Boha, a zase lidé bohatí, kteří mají podle všeho — aspoň etymologicky — k Bohu jaksi blízko. A tu je zajímavo pomysliti si, jak málo asketičtí byli ti slovanští předkové, kteří do těch dvou slov vložili myšlenku na Boha, jenž je dalek člověka nešťastného a přichází s pozemskými statky k člověku šťastnému; byli tak málo asketičtí jako staří Latinci s jejich zatracenou příbuzností „divus“ a „dives“. Ovšem v té poetické době, kdy se vyráběla slova, „bohatý“ člověk nebyl někdo, kdo mnoho vydělává a utrácí, nýbrž někdo, kdo mnoho užívá; kdo mnoho, velmi mnoho jí, má mnoho, velmi mnoho žen a dětí a sedě slavně ve stanu kraluje stádům převelikým. Nikoliv majetek, ale božské a slavné užívání věcí vložili naši veselí předkové do posvátného slova „bohatý“; a kdybychom si jednou umínili zas pořádně seslovanštět, museli bychom si snad říci: Dejte nám pokoj s proletářstvím, což dokázaně není slovo slovanské; mějte nás rádi s takovými nevěreckými pojmy, neboť tuhle máme slovanský a nábožný program: odstranit nebohost, jež znamená opuštění od Boha, nedostatek Boha, bezbožný omyl ve slovanské obci; a zavést pravé, zbožné, věřící bohatství, bohatství bohumilé, bohatství nejrůznějšího druhu: hojnost a veselí, bohatství smyslů a myšlenek, slavné kralování zde na zemi i tadyhle v říši ducha, božské bohatství všech, Boha pro všechny; neboť tolik je Boha na zemi, kolik je na ní hojného, bohatého štěstí. A především protestujeme proti tomu, abyste napořád z úsilí o hmotné zlepšení světa i lidí dělali názor chmurný, zasmušilý a bezbožný; rcete raději, že tím usilujete o Boha, o toho štědrého a prastarého boha, který až do našich hmotařských dob se udržel etymologicky zaklet do všeho bohatství světa.