Kritika slov/XLIV. Hráti
| Kritika slov Karel Čapek | ||
| XLIII. Hmotařství | XLIV. Hráti | XLV. Bůh |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XLIV. Hráti |
| Autor: | Karel Čapek |
| Zdroj: | ČAPEK, Karel. Kritika slov. Praha : Aventinum, 1927. s. 64–65. |
| Licence: |  PD old 70 |
Na tomto slově není nic špatného než jeho zneužití ve rčení „hráti roli“. Tak třeba Napoleon „hrál vynikající roli“ v dějinách světových nebo cukr „hraje znamenitou roli“ v exportu z naší republiky. Je pochybno, že Napoleon „hrál“; je možno, že bral své poslání v dějinách docela vážně a bez přetvářky. Ale jestliže „hrál“, pak se má o jeho hře říci něco více. Nestačí říci, že Vojan „hrál vynikající (nebo titulní) roli“ v „Kupci benátském“; i nejhorší referent poví něco víc, jak ji sehrál. Představte si, že by historik napsal: Pan Napoleon sehrál výstižně, nenapodobitelně svou vynikající roli v dějinách světových; bitevní scény podal se strhující vervou, jeho maska císaře byla znamenitá, avšak na Svaté Heleně hrál mdle a bez tempa. Nebo že by se psalo o cukru: Cukr tentokráte nesplnil všeho očekávání; hrál svou znamenitou roli v exportu chabě, neuměl ani svou úlohu, a byl by propadl, kdyby zahraniční obecenstvo neholdovalo stále jeho sladkému vystupování. — Tím nechci vytýkat, že se Napoleon nebo cukr nebere vážně, nýbrž že se hra nebere dosti vážně, neboť v tomto odstavci jde mi o přednosti hry. Línému pracovníku říkáte: „nehrejte si tak s tou prací“. Kdyby si s ní opravdu hrál, tu by to dělal se zápalem dítěte, jež zapomíná na čas a všechny síly své věnuje dokonalosti své hry. Neboť ve hře jde ještě více než v práci o dokonalost; hra je zaměstnání ryze kvalitativní. Při hře svrchovaně záleží na tom, aby byla dobře dělána; proto je hra matkou ctižádosti, prvním a věčným polem závodění a sebezdokonalování. Nebereme hru dosti vážně — to je vidět i na neúspěších naší civilizace. Kdybychom si s prací „jen“ hráli, získala by tím naše práce úžasné dokonalosti. Kdybychom „hráli svou roli“ v životě, nebyli bychom takoví všelijací slamotrusové a mravně tak beztvární jako býváme. Konečně hra by nás naučila úctě k pravidlu, jež každou hru váže, a ke skutečné schopnosti, jež hru vyhrává.