Kresby/Chudý syn

Kresby Josef Zaříčanský
Zabloudil	Chudý syn	Sirotčí dub

Údaje o textu
Titulek:	Chudý syn
Autor:	Josef Zaříčanský
Zdroj:	ZAŘÍČANSKÝ, Josef. Kresby. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s. 24–26.
Licence:	PD old 70

Z chaloupky zrozen hošík bělovlasý
než prchlo šest mu krásných dětství let,
v košilce bos si ve kruh dětské chasy,
vycházel hrát — a v líčku růžně kvet’.

Pak do školy jej v prosté kamizolce
ved’ otec, brašnu máť mu ušila
z režného plátna, žáček pílil k školce
a čítanka jej nad vše těšila.

Když odrosť škole, nabyl vědomostí,
svět poznav, lidi, krásnou přírodu,
skvěl mravností se, mnohou jinou ctností
a nejvíc láskou k svému národu.

Však uboh nemohl sil věnovati
dál vážné práci pro svou chudobu,
dělníka poutí musil jen se bráti,
ač vyšších snah měl plnou útrobu.

Tu uzlíček svůj s chleba suchou skyvou
vzav ráno, v továrnu se denně bral
a v sobotu matičku kormutlivou
potěšiv, výdělek jí skrovný dal.

A chaloupka, ač z ní snad prchla bída,
týmž stále byla nuzným úkrytem
chudině, jež si prací štěstí hlídá,
co vítá v ní jen bledým úsvitem.

Hoch v juna dospěl, zdravím bují, silou,
on otce zbaví tíže, lopoty
a ustaranou matičku svou milou
sám uživí i v čase drahoty.

A lepší-li kdys nastanou pak doby,
bude-li láce, chutě, pečlivě
krov chaty opraví, chlév možná srobí
a kravku koupí k snazší obživě.

Leč marné zdání, k dvacátému jaru
zdatného mládce chvatem letí věk,
hle, záměry se jemu chýlí k zmaru,
nadějí krásných hasne paprsek.

On z domů odšel svému sloužit králi,
on vojínem se musil věrným stáť,
teď na rodnou jen chatu myslí v dáli,
kde v nouzi otec, drahá kvílí máť.

Tré let jen přečkejte, mé duše drahé,
vám otče dobré nebe otuž páž,
však bohdá zas vás zlíbám v chvíli blahé,
až dokonám své vlasti věrnou stráž.

A potěšné jen domů sýlá věsti,
že zdráv jest, brzo bude povýšen
a na vojně že dojde také štěstí,
jímž vyplní se tužeb jeho sen.

Tak stalo se, již odznak důstojnosti —
tré hvězdic na límci se jemu skví,
že sebe teď i drahé bídy sprostí,
to letí v chudou chatu poselství.

Z svých úspor skrovných perně vysloužený
syn peníz často v listu posýlá,
v baráčku prostém aby ztišil steny,
kde jeho matička dlí rozmilá.

A za nedlouho po žních, v podjeseni
se z vojančiny k drahým navrací,
ó co to při shledání veselení,
jak srdce v ňadrech slastí burácí!

A domovek, ten tichý v rodné vísce
a drahý nad vše světa pohody
se skvěje, — útulno v té chýžce
a plno štěstí zas a lahody.

V chaloupce české mysl dlí jen jará,
z ní slunko míru plaší hoře stín,
tam o drahé se duše věrně stará,
ten chudý, pracovitý, český syn!