Krátká příručka hornolužické srbštiny/O poměru mezi lužičtinou a jihoslovanskými jazyky
| Krátká příručka hornolužické srbštiny | ||
| Rozdíl mezi horní a dolní lužičtinou | O poměru mezi lužičtinou a jihoslovanskými jazyky | Jména podstatná — Wěcowniki |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Souhlásky – Sobuzynki |
| Autor: | Josef Páta |
| Zdroj: | PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1920 |
| Licence: |  PD old 70 |
Abych aspoň poněkud přiblížil lužickou srbštinu našim jihoslovanským bratřím, uvedu několik poznámek o poměru lužické srbštiny k jihoslovanským jazykům. K jihoslovanským jazykům náleží srbochorvatština, slovinština a bulharština. Všechny tyto tři jazyky liší se od lužické srbštiny (stejně jako od češtiny) tím, že nerozlišují tvrdého у a měkkého i. Za původní nosovku ъ, která je podnes v bulharštině zachována, ač se vyslovuje jako à (mezi u—a), má srbochorvatština u, slovinština o, čeština u, ou, a luž. srbština shodně se srbochorvatštinou u. Praví tedy Jihoslovan nářečí srbochorvatského ruka, put, Lužičan ruka, puć, Slovinec roka, pot, Bulhar ръка, пъть, a Čech ruka, pouť. Za bulharské žd, št má srbochorvatština đ, (dj), ċ, slovinština j, č, čeština shodně s luž. srbštinou z, c; na př. bulh. межда, свища = srbochorv. medja, svieċa, slovin. meja, sveča, čes. meze, svíce, a lužicky mjeza, swěca.
Z jiných zajímavostí možno se zmínit o tom, že slovinština shodně s luž. srbštinou má podnes dvojné číslo, bulharština zase zachovala starobylý aorist a imperfektum. Praví tudíž Bulhar: хвалихъ, хвали … (pochválil jsem, — jsi…) а хвалгьхъ, -пше (chválil jsem, — jsi…) a Lužičan khwalich, khwali; khwalach, -eše…
Nám tu jde ovšem hlavně o srbochorvatský jazyk, který užívá latinky i cyrilice. V abecedě jsou rozdíly tyto: srbochorvatština nezná lužických hlásek b, dź, ł, ḿ, ḿ, ó, ṕ, ŕ, ř, w, 'ẃ a y; lužická srbština naproti tomu nezná hlásky đ (dj, gj, cyr. ђ); Neznámé jsou jí také cyrilské znaky љ, њ, které latinka přepisuje spřežkami lj, nj, rovnajícími se lužickým lj, ń. Za hornoluž. h má srbochorvatština původní g: noha = noga, bóh = bog. — Ve skloňování lze snadno poznati správné tvary zrovna jako v časování.
Pro srovnání lužické srbštiny se srbochorvatštinou uvedu dva příklady: 1. Z lužického letáku, vydaného při zájezdu jihoslovanských novinářů do ČSR. v březnu 1920 a přeloženého současně do srbochorvatštiny.
Sewjerni Serbja (Łužičenjo) južnym Serbam.
editovatSwětowa wójna je přinjesla swobodu a samostatnosć kaž wšěm potlóčenym južnosłowjanskim narodam, tak tež Čechám a Polakam. Ale tola njehodži so rjec, zo je dźensa swobodne cyłe Słowjanstwo. Najmjeńši słowjanski národ, Łužiscy Serbja, je wostał pod nasylnym knježstwom Němskeje, zhromadnym njepřećelom wšech Słowjanow. Štó su Łužiscy Serbja? Je to powostank něhdy mócneho splaha polobskich Słowjanow, kotrychž je nasylne poněmčowanje dźensa zmjeńšiło na njenahladnu ličbu 200.000 dušow, kotrež su žiwe we wobymaj Łužicomaj (Hornjej a Delnjej), sewjernje wot Čěskeje hać skoro do sameje blizkosće Berlina so přesćěracomaj.
Hižo wot prěnjeho wustupjenja na jewišću stawiznow namakamy łužiskich Serbow w horcym boju z Němcowstwom. W XI. lětstotku wojowachu zhromadnje z Polakami přećiwo Němcam. Pozdźišo wot XIV. lětstotka sem słušeštej Łužicy k čěskej krónje, wot kotrejež ju wottorhnychu sćěhwki bitwy na Běłej Horje w pražskim měrje (1635). Čěske knježenje bě serbskemu žiwjołej jara přećelniwe.
Přińdźe swětowa wójna, kotraž měješe serbski národ dospołnje zničić. Z napjatosću sćěhowachu serbscy wótčincy bój słowjanskich narodow wo jich samostatnosć a swobodu radujo so nad kóždym wuspěchom. Pad srjedźnych mócnaŕstwow zbudži tež we nich mysličku, wotřasć hidženu tysaclětnu němsku kwaklu, 13. nazymnika 1918 wutwori so w Budyšinje „Narodny wubjerk“, na jehož čoło stupi prjedawši sejmski zapósłanc Arnošt Bart. 1. wulkeho róžka 1919 wupraji so žadosć samostatneho łužiskoserbskeho stata a A. Bart wotjědźe do Pariza, hdeź wěc łužiskich Serbow predpołoži čěskoslowakski ministr E. Beneš měrowej konferency.
Ale bohužel, serbskemu narodej wona njeje přinjesła žadaneje swobody, njedźiwajo na pomóc bratrowskich Čechow a sympatijow južnosłowjanskeje delegacije. Hač zamóže Liga narodow wurunać to, štož je so we versaillském měrowym wujednanju zakomdźiło? — —
Sto zbywa nětko našemu potlóčowanemu narodej? Spušćeć so sam na swoje mocy a na pomóc druhich Słowjanow a to pódŁa Čechow tež předewšěm Južnych Słowjanow. Dopominamy so na přećelske poćahi w času ilirskeho hibanja mjez Stankom Vrazom a našim budźićelom A. Smolerjom a na přećelne přijeće pražskeje serbskeje kolonije přez generala Hadźića při jeho wopyće we winowcu lońšeho léta v Prazy.
Spušćamy so na pomóc swojich južnosłowjanskich bratrow a nadźijamy so, zo budža rozšěrjec ze słowom a ćišćom znajomosć wo naj mjeńšim słowjanskim narodźe, hač dotał potłóčenym, a budža přinošować po móžnosći k tomu, zo by było swobodne junu cyłe Słowjanstwo.
Wukrajny wotrjad Zwjazka serbskeho studentstwa w Prazy.