Krátká příručka hornolužické srbštiny/Kde domov můj?

Krátká příručka hornolužické srbštiny
Hlásky — Zynki	Kde domov můj?	Samohlásky — Samozynki

Údaje o textu
Titulek:	Hlásky — Zynki
Autor:	Josef Páta, autoři hymny a jejího překladu jsou Josef Kajetán Tyl a Jan Arnošt Smoler
Zdroj:	PÁTA, Josef, Dr. Krátká příručka hornolužické srbštiny. Praha: Českolužický spolek, 1920 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1920
Licence:	PD old 70

Pro poznání rozdílu mezi horní lužičtinou a češtinou uvedu naši národní hymnu „Kde domov můj?“ a její lužickou úpravu od J. A. Smoleŕa (ze 3. vyd. Fiedleŕova-Rječkova Towaŕšneho spěwniku 1915, str. 12—13) :

1.	1.
Kde domov můj, kde domov můj? Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách, v sadě skví se z jara květ, zemský ráj to na pohled. A to je ta krásná země, země česká, domov můj!	Hdźe statok mój, hdźe statok mój? Woda šuči po dolinach,[1] lěsy šumja po skalinach, kwětki kćeja tu a tam, luboznosć, hdźež pohladam[2]. A to je ta rjana zemja, zemja serbska, statok mój!
2.	2.
Kde domov můj, kde domov můj? V kraji znáš-li bohumilém duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar: to je Čechů slavné plémě mezi Čechy domov můj!	Hdźe statok mój, hdźe statok mój ? Wěš-li w kraju bohumiłym duše čerstwe w ćěle čiłym, mysle jasne, dźěławosć, pobožnosć a wjesełosć[3]; to je Serbow hodny narod, mjez Serbami statok mój!

---

1. po údolích, po dolinách
2. volně upraveno: kvítky kvetou tu i tam, krása, kam pohlédnu
3. mysli jasné, pracovitost, pobožnost a veselost