Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena/Královna sněhu/Povídka prvá o zrcadle a jeho střepech

Královna sněhu Hans Christian Andersen
	Povídka prvá o zrcadle a jeho střepech	Povídka druhá. Hošík a divčinka

Údaje o textu
Titulek:	Královna sněhu Povídka prvá o zrcadle a jeho střepech
Autor:	Hans Christian Andersen
Zdroj:	Výbor veškerých povídek a báchorek H. C. Andersena. Praha: I. L. Kober, 1872. s. 59–60.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Bohuš Kober
Licence překlad:	PD old 70
Související:	J. C. Andersena vybrané pohádky, povídky a báchorky pro mládež a přátele její/Sněhová královna/Příběh první. O zrcadle a jeho střepinách – Peškův/Mikuláše Boleslavského překlad

Slyš, nyní počneme! Až se dozvíme konce této povídky, budeme vědět více než nyní, neboť byl zlý čarodějník, ano byl to ten nejhorší — „ďábel!“ Jednoho dne byl při dobré vůli, neb udělal zrcadlo, v kterém vše dobré a zbožné v nivec se rozpadši, ustoupilo zlému a bezbožnému. Nejmalebnější krajiny vypadaly jako vařené zelí, nejlepší lidé neměli hlavy, obličeje měli stočené a plné skvrn. To se líbilo ďáblovi. Pakli některý člověk na něco dobrého myslel, stáhl obličej až to byla hrůza, a ďábel se tomu velmi smál. Všickni, kteří viděli toto zrcadlo, neb ďábel to ukazoval, pravili, že jest to div divoucí, a že nyní vidí lidi v skutečné jejich povaze a podobě. Běželi se zrcadlem od jednoho k druhému, a brzy nebylo země, kde by nebyl býval člověk v zrcadle zpotvořený. Chtěli též i k milému Pána Bohu, aby se mu smáli. Čím výše ďáblové se zrcadlem letěli, tím těžší bylo zrcadlo, již ho nemohli udržeti, tu prasklo a střepy lítaly do všech končin světa; a tím způsobilo větší ještě neštěstí. Všude měli zrcadla, byli pyšni, zhlíželi se v nich, vyhlíželi hezčí než byli — brzo se udělalo okno, brzo brejle — všude lítaly kusy — a nyní počne