Knihy veršů/Našel jsem se
Knihy veršů Jan Neruda | ||
Mé efemérky | Našel jsem se | I. Ze srdce |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Našel jsem se |
Podtitulek: | (Za zimy 1871) |
Autor: | Jan Neruda |
Zdroj: | NERUDA, Jan. Knihy veršů. Národní knihovna České republiky |
Vydáno: | Praha, Grégr & Dattel 1873. s. 198 - 199. |
Licence: | PD old 70 |
Stržena rouška — náhle prchnul sen!
Jak smrt by sáhla, sedím poděšen,
se zrakem zjitřeným a chvějícíma rtoma —:
„Jsem já to, já? — a zde v těch stěnách doma?“
Naslouchám odkud odvěť zahlaholí. —
Však slyším hukot těžké hlavy jen
a srdce — srdce bolí!
Což nejsem mlád víc? což již přesněn ráj?
Vždyť než jsem zasnil, byl přede květný máj
a zem i nebe dýchaly mi něhu! —
Kde je můj máj? — vždyť plno venku sněhu,
tam noha dupe po umrzlé roli,
zde hlava v jíní má jak stará báj,
a srdce — srdce bolí!
Chci sebrat se a myslím dál a dál.
Což žil jsem život, či se mně jen zdál?
Vždyť zdá se mně, že k velikému dílu
jsem velkou vůli měl a celou sílu —
kam teď jen vzhlédnu — kvítí cizích polí,
jsem žebrák jen a chtěl jsem býti král —
a srdce — srdce bolí!
A vím, že jsem chtěl také šťasten být
a sluncem v okeán se lásky vpít,
že chtěl jsem dětské hladit hebké vlásky –
ach bože, bože — kde to moře lásky!
Sám sedím zde a trapné u nevoli,
zrak pustý v pustém hledá koutě klid,
a srdce — srdce bolí!
Hej jak to bije ve zimničný sluch!
Tam venku po ulicích bujný ruch,
tam masopůst si víří v městě dole
a smích a hřích se točí v šumném kole,
tam láska, mládí skočnou vyšveholí —
mně smutno, k smrti smuten je můj duch
a srdce — srdce bolí!