Kniha lesů, vod a strání/Vzpomínka v den šerý

Kniha lesů, vod a strání
Ke chvále země	Vzpomínka v den šerý	V seči

Údaje o textu
Titulek:	Vzpomínka v den šerý
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, s. 122-125 Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70
Související:	V řadě/Za jednu báseň S. K. N.

V aleji lesní kdesi na vrších
jak v tichu zakleté a sladké sluje.
Je šerý den a deštík právě ztich,
krůpěje svítí, život podřimuje
ve stesku jemném jako hebký van,
a vlhká zeleň proudí pod nohama.
Proč jsem si na tě vzpomněl, oiran,
proč, Hanamurasaki z domu Tama?

V kimonu černém, lehce průsvitném,
na něž se zdola plíží chrysantémy,
proč klečíš smutným zaujata snem,
proč lomíš dlouze rukou liliemi
na pásu zeleném, jímž rozletěl
se žlutých draků dav? Jak bolest sama
nač vzpomínáš? Proč touha ta či žel,
proč, Hanamurasaki z domu Tama?

Že mládí prchlo jako muže vznět,
jejž luny východ přines a vzal západ?
Že krása hyne jako třešně květ,
než celý půvab její můžeš chápat?
Je život ženy život motýlí, a
věčně mladá jest jen Fužijama.
Proč truchlili, když den se nachýlí,
proč, Hanamurasaki z domu Tama?

Či jala srdce touha hluboká po dětech,
muži, prostém po domovu,
jenž pln je ticha jako zátoka
a nepřístupný nevlídnému slovu?
I tam je otroctví a touhy hlad
a pod úsměvem záští drsná tlama,
proč pro klam celý život zrazovat,
proč, Hanamurasaki z domu Tama?…

Nic nevím z toho. Jako stesku van
v den šerý vzpomínka ta přišla sama
na tebe, smutnou dívku, oiran
ze Zeleného Domu, jenž slul Tama,
na jednu z těch, jež leckdo miloval,
však zvěčnit moh jen Utamaro, jeden,
jenž ptáka vášně pro vás maloval
a vaším kouzlem tisíckrát byl sveden.