Kniha lesů, vod a strání/Křehké štěstí

Kniha lesů, vod a strání
Sloky nepojmenované	Křehké štěstí	Epilog

Údaje o textu
Titulek:	Křehké štěstí
Autor:	Stanislav Kostka Neumann
Zdroj:	NEUMANN, Stanislav Kostka a Josef ČAPEK. Kniha lesů, vod a strání. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70

Když člověk příliš hluboko zřel v život,
až prostné srdce k smrti zasmušil
tou tragikomedií s jménem člověk,
tím bláznovstvím, s nímž mládí utratil —

a přece proti zvyku svého světa
cos ještě má kdes, čeho neprodá,
byť zhanobena byla jeho pravda
a v kletbu dána jeho úroda,

když umí žít jen po zákonu srdce
a vlastní mysli, která necouvá
před svatostánky porušené doby,
jích kněží davem, jenž se nadouvá —:

tu jeho štěstí, najde-li je, má jíž
jen rekonvalescence tichy vděk,
jejž ruky dotekem je možno zranit
a otráviti dechem pomněnek.