Kniha Rút/Kapitola II.
Kniha Rút Rudolf Dvořák | ||
Kapitola I. | Kapitola II. | Kapitola III. |
A měla příbuzného Noëmi
se strany muže svého, člověk byl
to zámožný, Elímélekova
člen rodu; Bóaz zval se jménem svým.
I děla moábská Rút k Noëmi:
»Což, abych na pole jdouc sbírala
tam klasy za tím, v jehož očích snad
bych milost nalezla?« a (Noëmi)
jí odvětila: »Jdi jen, dcero má.«
I šla a všedši jala na poli
se sbírat za ženci. A náhoda
se stala! Ten kus pole Bóaze
byl z Elímélekovy rodiny.
A ejhle Bóaz přišel z Betléma
a pravil k žencům: »S vámi Jehóvá.«
A odpověděli mu: »Požehnej
ti Jehóvá.« Pak mládci Bóaz děl,
jenž nad ženci byl určen dozorcem:
»Čí pak jest tato dívka?« Odvětil
ten, nad ženci jenž určen dozorcem
byl, mladík pravě: »Dívka moábská
jest to, jež s Noëmi se vrátila
z niv moábských. I pravila: ,Zda smím
si sbírati (zde)? budu shledávat
si (klasy) do svazečků za ženci.«
A všedši, vytrvala od rána
zde do nynějška doma malinko
jen prodlevši.« I pravil Bóaz k Rút:
»Zda neslyšela’s, dcero moje? ať
mi nejdeš sbírat jinam na pole
a ani odsud neodejdeš mi,
než tak se přidržíš mých služebných.
Své oči na poli, jež budou žnout,
ty kráčet budeš za nimi. Či snad
jsem nerozkázal služebným svým,
se netkli tebe? Budeš žízeň mít,
i půjdeš k nádobám a budeš pít
tam, odkud čerpají mí sluhové.«
I padla na svou tvář a sklonila
se k zemi mluvíc k němu: »Jak to, že
jsem milost nalezla já v očích tvých,
bys na mě zření měl, ač cizinku?«
A odpověděl Bóaz a děl jí:
»Mně zvěstí zvěstováno všecko, co
jsi učinila pro svou švegruši
po smrti svého muže; kterak vše
jsi opustila, otce, matku svou
i zemi narození svého a
šla k lidu, který nepoznala’s prv,
než včera aneb předevčírem snad.
Jehóvá odměň plně skutky tvé
a plné mzdy kéž se ti dostane
Jehóvou bohem Isráélovým,
pod jehož křídla vešla’s, ochranu
si hledajíc.« A pravila Rút: »Aj
já nalezla jsem milost v očích tvých,
můj pane! nade mnou jsi slitoval
se a k své služebnici promluvil
jsi od srdce, ač nerovnám se já
z tvých služek jedné.« Pravil Bóaz k ní:
»V čas jídla přibliž se sem, budeš jíst
zde z pokrmu a v octě namáčet
si sousto své.« I posadila se
po boku ženců a on svázal jí
v trs klasy pražené a pojedla
a nasycena ještě nechala.
Pak zvedla se, by klasy sbírala.
A rozkaz dal Bóz služebníkům svým
řka: »Bude sbírat mezi snopy též,
vy neubližte jí, spíš sami klas
jí vytahujte ze snopů, ať si
jej sbírá, vy pak na ni nekřičte.«
A sbírala až do večera tak
na poli, vytloukla pak sebrané
i byla to as mírka ječmene.
I vzala to a ubírala se
s tím do města. A zřela švegruše.
co sebrala a vyšla ven k ní, (Rút)
pak dala z jídla jí, co nechala,
se nasytivši. Tehdy pravila
jí její švegruše: »Kde sbírala
jsi dnes neb u koho jsi dělala?
Bud požehnán ten, který postaral
se o tebe!« Sdělila pak Rút
své švegruši, u koho dělala,
a řekla: »Jméno muže, u něhož
jsem dělala dnes, Bóz je.« Pravila
Noëmi nevěstě své: »Požehnán
buď Jehóvou on, který přízní svou
nespustil živých se ni zemřelých.«
Pak řekla Noëmi jí: »Příbuzný
náš jest ten muž a z našich góëlů.«
A pravila Rút moábijská: »Též
mi řekl: ,přidružuj se ke sluhům
mým, dokud neukončí veškeru
žeň, kterou mám.‘« I řekla Noëmi
Rút, svojí nevěstě: »Je dobře tak,
má dcero, že lze s jeho služkami
ti vycházet a nejsi ústrkům
v šanc vydána na poli jiného.«
Tak přidržela tedy služek se
Rút Bóazových, aby sbírala
klas, dokud nebyly by u konce
žně ječmenné a též žně pšeničné.
A bydlela (Rút) u své švegruše.