Kniežky o šašiech/Úvod
| Kniežky o šašiech Tomáš Štítný ze Štítného | ||
| Úvod | Prvá strana těchto kniěžek | |
Počínají se kniežky o šašiech a co hra šachová ukazuje a učí neboli co znamenává
editovatČtiž myslivě!
editovatMezi zlým, ješto, jeho mnoho pohřiechu na tomto světě, zlé jest, ktož netbá poznati, co příslušie k stavu jeho, co by jej ctna a řádna učinilo, a co Bohu i lidem mrzka a ohyzdna. Neb z toho i to zlé pochodí, že ti, ješto by ctně bydliti měli, budú Bohu i lidem ohyzdni, a když tehdyž dá Buoh na ně těžkú pomstu; neb jakožt' mocný Pán Bóh a spravedlivý dobrého nenechá bez odplaty, takt' nemine pokutú ijednoho zlého: mát' se i mocným šeredným jich zlost a jich šeredstvo ohořičiti. Dieť Písmo, že mocným mocné nastanú múky. Přídeť na to, ješto rádi pochlebenstvie poslúcháte, ežt' Bóh svú mocí urazí vy i s vašimi pochlebníky V túhu s hořem. A takt' mní mnohý mocný, by v své i šeredně bydle, neřádně čině, nespravedlným nakládaje, byl velmi bezpečen, by se líbil lidem, že se drží takových šeredných, neřádných, nespravedlivých, ješto, falešně chtiec jeho požívati, jemu pochlebují. Ano die Písmo, že zlým, nešlechetným nenie pokoje; ani se móž neřádný v svém neřádu líbiti lidem, né i svýmt' pochlebníkóm líb nebývá; pakliť se šeredný šeredným slíbí, všichniť spolu šeredni budú. Protož diet' mistr Seneka: „Vesel tiem budu, když se zlým nelíbíš, a kdyžť zlí o tobě mluviti budú, važ to sobě za chválu.“ Ale čest a chvála od dobrých slušie na mocné. Neb počátek jest to Božie pomsty nad šeredným, že zlé pověsti poběhnú o něm, múdrým omrzie; a počátek dobrým odplaty od Pána Boha, když o nich dobré slovo poběhne, a múdrým lidem míli budú a spravedlivú čest mieti budú.
Toť jest zpósobem Božím, že Písmo zlost a šeredstvo některých praví a druhých šlechetnost, aby i v budúciech časiech o zlých byly zlé pověsti a dobré o dobrých. Neb z toho všeho, co jest na tomto světě, nenie lepšieho než v spravedlivé cti jméno dobré, a když na protivnú věc protivné slušie, tehdy veliké zlé na tomto světě svú závinú[1] hanebné po sobě slovo ostavie[2]. Protož i pohanští mudrci táhli lid od neřádu k šlechetnostem a pravdy hledali v šlechetnostech. Ale té jich práce plný úžitek, že jsú stáli po tom, aby k šlechetnostem od neřádóv táhli lidi, teprv nám křesťanóm schován jest, neb tam teprv v onom světu plný úžitek mieti budem z šlechetností skrze Pána našeho jezu Krista, a také nešlechetnostem tam jsú plné múky připraveny. Protož majít' i křesťané státi po lidských šlechetnostech, o nichž sú staří mluvili mudrci, i po té cti, ješto má zde býti takým zdejším šlechetnostem, k věčnému životu užívajíc, a po zdejší necti vystřiehatí se věčné necti.
A tak tyto kniehy o šašiech napomínajíť některé světské stavy, aby se táhli od neřáduov k šlechetnostem, majíc u paměti svých stavóv úloh. A jsú ve tři strany kromě této přémluvy toho, ješto je česky položil, rozděleny: prvá bude o tom, kde jest a proč jest a kým jest šachová hra vymýšlena; druhá o tom, co postava šachovničie neb šachóv miení; třetie, proč každý šach tak má seděti a tak má jezditi, jakož vídáte v šachové hře. A s tiem budú konány kniežky, co to znamenává, že najposledy všecky šachy v pytlík zberú, a múdří málo slyšiece mohú se většieho domysliti.