Klíč/XXIV
Klíč Viktor Dyk | ||
XXIII | XXIV | XXV |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | XXIV |
Autor: | Viktor Dyk |
Zdroj: | DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77. |
Licence: | PD old 70 |
Vzpomněl si na všechny ženy, jež šly jeho životem. Šly krásné, opojné, triumfující. Po každé zbyla jakási zákeřná rána, na každé byl kaz, který znetvořoval vzpomínku. Paní vily Dobré naděje byla jediná, jež osudný kaz neměla.
Emil Šop seděl zahořklý jako král, který prohrál říši; život uplynul a radost odešla. Zíral kamsi do prázdna. Budoucnost?
Prázdno… prázdno… Nikdy neměl tak zlý dojem prázdna. Otvírala se před ním ošklivá jáma. — Její představa překřičela hluk zábav a požitků. Byly vůbec zábavy a požitky? Nějaký smysl všeho! Nějaký smysl všeho!
Vzal do ruky psaní mrtvé. Jeho zrak spočinul na poslední řádce, konečném zúčtování ubohé. Písmena ho počala pálit.
Vyjel z města. Večerní vlak donesl ho do známé vsi. Byl mlhavý večer.
Chýlilo se k podzimu.
Došel až k vile; stál zde nepohnutě a zachmuřený. Vzpomněl si na klíč, který tehdy nevrátil.
Bude ho nutno vrátit.