Klíč/XX

Klíč Viktor Dyk
XIX	XX	XXI

Údaje o textu
Titulek:	XX
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. Krysař. Praha : Levné knihy KMa. ISBN 80-7309-064-3. S. 58-77.
Licence:	PD old 70

Bylo to ve vile, v měsíci srpnu.

Manžel přijel večerním vlakem. Byl v nezvykle dobré náladě. Dokonce šprýmoval. Rozhovořil se. Ale v jeho hovornosti i v jeho šprýmech číhalo něco nepřátelského: bylo to strašidlo, jež žertuje.

Paní znepokojeně hleděla na svého manžela. Otík i Lidka zmlkali. — A jenom onen ironický a zlý hlas, znějící nějakým pekelným posměchem — —

Bylo po večeři. Seděli v malém, útulném salonku. Otevřenými okny proudil sem svěží noční vzduch.

„Rodina, která se miluje, je něco svatého — — Eh, něco velkolepého, není-li pravda?“

Nikdo neodpověděl na úsměšek pána vily Dobré naděje. Ale ten také nečekal na odpověď.

„Malá vzpomínka jako doklad, milé děti. — — Představme si celou situaci. Manžel se vrací domů; jaký pošetilý nápad! Netuší nic zlého. Ještě větší pošetilost! V zahradě vidí nějaký stín. Skryje se. Stín jde blíže. Stín se skládá ze dvou. Jsou takové stíny — stíny pro frašky. Líbají se a objímají se před ním. Zasmějte se přece. U čerta, je to komická situace pro nebohého manžela. Neboť, rozumějme dobře, jeden z obou těch stínů, půl toho stínu, řekněme, je jeho žena. — Jeho žena — —“

A pán vily Dobré naděje dal se do smíchu. Byl to potměšilý smích, z něhož čišela studená nenávist mlčelivých dvanácti přešlých let. Paní všecka zbledla; pochopila, co nechápaly děti. Stála, hleděla na mluvčího, jehož pohled ji ovládal.

Děti vrhaly střídavý pohled na otce a matku; tušily něco neblahého.

„— Není to právě decentní příhoda,“ pokračoval otec. „Ale je nutno se seznámit se světem. Okamžik k tomu je dnes zvláště vhodný. Výroční den. — Dvanáctý výroční den. — A ta žena — —“

Zamlčel se a utkvěl na vyděšeném výrazu ženiny tváře. Působil mu zřejmou rozkoš. Pak dodal cynicky a nenávistně, s výrazem zloby dlouho lačnící a konečně ukojené:

„Byla to vaše matka.“