Kancionál český/Písně na Některé Žalmy/Velebtež všickni Pána

Údaje o textu
Titulek: Velebtež všickni Pána (Ž 107)
Autor: neuveden
Krátký popis: přebásněný a zhudebněný biblický žalm
Zdroj: Soubor:Kancyonál Cžeský.djvu
Vydáno: Kancionál český, Praha: Dědictví sv. Václava, 1712. 4. vydání
Licence: PD old 140
Překlad: neuveden
Licence překlad: PD anon 70
Index stran


divisio = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "|"}
finalis = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "||"}
\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new MensuralVoice = "discant" \relative d' {
  \override NoteHead #'style = #'petrucci
  \clef "petrucci-c1"
  \autoBeamOff
  \key d \dorian
  \time 2/2
  d1 d a' d2 d c1 a \divisio
  a bes2 a f1 g f \divisio
  d d a' d2 d c1 a \divisio
  f g2 a f1 e d \divisio
  d' a2 b c1 b a \divisio
  d2 e d a c b1 a \divisio
  a c2 bes a1 g f \divisio
  f g2 a g f e1 d\breve^\fermata \finalis
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
VE -- leb -- tež všick -- ni Pá -- na
pro dob -- ro -- tu je -- ho
jenž jest věč -- ná i zná -- má
všem vě -- ku kaž -- dé -- ho
zvlášť pak ať hlá -- sa -- jí
k_slá -- vě je -- ho mi -- lo -- sti
jenž od ně -- ho ma -- jí
zpro -- ště -- ní všech ouz -- ko -- stí.
 }
>>
}
\layout {indent = 0}

Velebtež všickni Pána
pro dobrotu jeho
jenž jest věčná i známá
všem věku každého
zvlášť pak ať hlásají

k slávě jeho milosti
jenž od něho mají
zproštění všech ouzkostí.

Z nichž on sebral nejedný
od slunce východu
z stran půlnoční, polední
též i od západu;
ješto po pustinách
bloudíc města hledali
po neznámých cestách
a však nenalézali.

V tom žížně též i hladu
nemálo zkusivše
takměř že i ku pádu
v nich svadly jich duše;
když v také ouzkosti
volali k Bohu silně
on ze všech těžkostí
vytrh je neomylně:

K tomu po cestách přímých
je mile zprovodil
do měst k bytu příhodných;
škůdce jich vypudil:
Ti nech ať děkují
Pánu z milosrdenství
všem lidem zvěstují
divů jeho přemnožství.

Proto že on žížnivých
duše občerstvuje;
též i hladem ztrápených
hojně nasicuje;
jiní pak v okovách
vězení přetěžkého
smrti na se ve tmách
čekali dne každého.

Nebo zpurně se měli
k řečem Boha svého:
aniž slyšeti chtěli
rady nejvyššího
pročež pyšné jejich
srdce ráčil snížiti
aniž byl, kdo by z nich
moh se toho zprostiti:

A však když sou volali
v svém k Bohu ssoužení:
i hned dosahovali
svých všech bíd zproštění.
Nebo je z temnosti
sám ráčil vyvoditi
vazby pak pevnosti
mocně v nich přivoditi:

Ti ať Pánu děkují
vždy z milosrdenství
i všem vůbec zvěstují
divů jeho množství:
proto že měděnné
co nic slomuje brány
závory železné
před ním prší na strany.