Homérova Ilias (Škoda)/Zpěv druhý
| Ilias Homér | ||
| Zpěv první | Zpěv druhý | Zpěv třetí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zpěv druhý |
| Autor: | Homér |
| Zdroj: | HOMÉR. Ilias. Praha: vlastním nákladem překladatele, 1886. s. 17–38 a 404–405. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Antonín Škoda |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Zeus chtěje dostáti slibu Thetidě danému, sešle Agamemnonu sen, aby vojsko do boje sešikoval. Ráno svolá Agamemnon schůzi, a chtěje zkoušeti statečnosť lidu, radí na oko k odplutí do vlasti. Avšak lid nabaživ se války, chystá se rychle k odchodu. Domluvou Athéninou zamezí Odysseus odplutí Řekův, potrestá Thersíta a povzbudí vojsko; podobně i Nestor. Agamemnon obětuje, pohostí vůdce, napomene lid a vede jej do boje. Seznam korábů, vůdcův a národův obou stran.
Ostatní bohové a koněstrojní spali mládci
noc po celou, sladký spánek Dia pouze nejímal,
nýbrž na své mysli přemítal, jak by Achilla
poctil a hojně mužů zahubil při korábech Achajských.
[5]Pak ta mu nejlepší rada zdála se býti na mysli,
poslati sen zhoubný Agamemnonu Atréovci;
a hlasu pozdvihnuv slova děl k němu rychloperutná:
„Pospěš, záhubný sne, ručí na koráby Achajských;
do stanu přijda po té Agamemnona Atréovce,
[10]do slova všechno vyřiď jemu správně, co tobě poroučím.
Ozbrojiť Argejské rozkaž jemu dlouhokadeřné[1]
kvapně; nyní že širotřídého se zmocniti může
města, neboť bozi již, jimž sídlem jesti Olympos,
nejsou mysli dvojí, poněvadž převrátila všechny
[15]Héra prosíc,[2] Trojanům ale jsou teď usouzeny strasti.“
Takto praví, odešel hned sen, jak zaslechl rozkaz.
Když byl kvapně přišel běhuté na koráby Achajských,
k Atréovci vešel k Agamemnonu; zastihl krále
ve stanu spáť, božský rozlit byl kol něho spánek.[3]
[20]Postane nad temenem[4] Néléa rozenci podobný,
Nestoru, jejž ctíval nejvíce z kmetův Agamemnon;
tak spodobiv se počal k němu sen promlouvati božský:
„Spíš, synu Atréův, bohatýra ořekrotného!
Však neslušno je noc po celou muži spáť radodárci,
[25]mužstvo jemuž je na péči a četné úkoly vážné.
Bystře nyní poslyš mě, neboť ti jsem od Dia poslem,
jenž o tě, byť vzdálen, jest pečliv a má slitování.
Ozbrojiť Argejské ti přikázal dlouhokadeřné
kvapně; nyní že širotřídého se zmocniti můžeš
[30]města, neboť bozi již, jimž sídlem jesti Olympos,
nejsou mysli dvojí, poněvadž převrátila všechny
Héra prosíc, Trojanům ale jsou teď usouzeny strasti
od Dia. Nuž ty chovej to na mysli, a nech to nevyjde
z paměti tvé, až pak medový tebe spánek opustí.“
[35]Takto praviv božský odešel sen a tam jej opustil
rozvažovať to na mysli, co nemělo státi se skutkem.
Soudilť on, že se města v onen den Priama zmocní,
bloud! poněvadž neznal, kteraká Zeus díla zamýšlel;
neb Kronovec chtěl strasti a útrapy seslati ještě
[40]všem Trojanům a také Danaům ve vřavě vražedné.
On ze spánku procitl a božský zvuk ho ovíval.
Zpřímen pak posadil se a suknici[5] oblekl jemnou,
krásnou, čistonovou a vložil plášť přes sebe velký;
pod nohy pak statné krásné si uvázal opánky,
[45]kol ramenou na to meč přehodil na se stříbrnopuklý.
Žezlo[6] si vzal do rukou otcovské, nezhubitelné;
s tím se vydal ku lodím rychlým Danaův kovokrzných.
Již na Olymp vysoký vystoupila Jitřena božská,
Zévu a nesmrtným aby všechněm věstila světlo;
[50]hlasatelům jasnozvučným vojevůdce přikázal
do sněmu lid přivolávať Achajských dlouhokadeřných.
Tak je svolávali v sněm, tito velmi se scházeli rychle.
Nejprve velkoduchých sezval radu knížat Achajských,
kdež byla Nestora loď, bohatýra to Pylorodého.
[55]On tedy sem je svolav, rozpřádal jim radu chytrou:
„Slyšte, milí, božský se mi sen ve spánku ukázal
v čas noci posvátné; jasnému zde Nestoru hlavně
velkostí, podobou, vzrůstem nejblíže se rovnal.
Nad temenem hlavy stoupil a ke mně se tak slovem ozval:
[60]„Spíš, synu Atréův, bohatýra ořekrotného!
Však neslušno je noc po celou muži spáť radodárci,
mužstvo jemuž je na péči a četné úkoly vážné.
Bystře nyní poslyš mě, neboť ti jsem od Dia poslem,
jenž o tě, byť vzdálen, jest pečliv a má slitování.
[65]Ozbrojiť Argejské ti přikázal dlouhokadeřné
kvapně; nyní že širotřídého se zmocniti můžeš
města, neboť bozi již; jimž sídlem jesti Olympos,
nejsou mysli dvojí, poněvadž převrátila všechny
Héra prosíc, Trojanům ale jsou teď usouzeny strasti
[70]od Dia. Než ty chovej to na mysli!“ A takto se ozvav,
pryč zaletěl k nebesům, a mě sladký spánek opustil.
Nuž tedy zkusme nějak syny v boj pohnouti Achajských.
Já slovy jich nejdříve zkusím, jak jest to po řádu,
a spolu vyzvu domů prchnouť na lodích mnohoveslých;
[75]leč z každého vy místa slovem zadržujte je všichni.“
On tedy takto praviv posadil se, a z jich středu povstal
Nestor kmet, jenž byl vládcem Pyla pískovitého;
dobré vůle jsa k nim promlouval a takto se ozval:
„Ó milení druhové, Argejských vůdci a rádci,
[80]někdo jiný kdyby byl ten sen vyprávěl Achajských,
řekli bychom, že to lež je, a víc toho nedbali ještě;
teď ho viděl, jenž nejlepším tady býti se pyšní.
Nuž tedy zkusme nějak syny v boj pohnouti Achajských.“
Tak tedy prohlásiv z rady první ven se ubíral,
[85]kol povstavše druzí poslouchali vládyky mužstva,
vojvodové žezlovládní; i přibíhalo mužstvo.
Tak jako když hojné roje včel hemží se přehustých,
vyhlubené ze skály pořád znova vystupujících;
hroznu podobny letí na kvítí vesny spějíce;
[90]jedny hromadně letí, sem a tam se hrnou zase jedny:
tak davy nesčetné od nitra stanův a korábův
po břehu rozsáhlém pospíchaly ve kroku rychlém[7]
do sněmu davně; neboť rozhlásila náhle se pověsť
ku spěchu povzbuzujíc, Dia poslice; sešli se rychle.
[95]Sněm vířil nepokojně, a ze spodu úpěla země,
jak lidu dav zasedal, všady hluk byl, a zástupy devět
hlasatelů volajíce konejšili, zdaž by konečně
přestali bouřit a zévorodé vyslechli by krále.
Lid se s těží usadil, napotom po sedadlech utichli
[100]od hřmotu. Atreovec širokovládný Agamemnon
vstal maje žezlo, které Héfaistos vytvořil umně.
Héfaistos daroval je totiž Diu vládci Kronovci,
Zeus pak zas daroval je mrakoptylu světlorodému;
vládce je Hermeias daroval zase Pelopu jezdci,
[105]pak je Pelops daroval zase Atreu, vojvodě mužstva;
Atreus při smrti pak zanechal bravitému Thyestě,
jenž zase pak zanechal je v počesť Agamemnonu králi,
by mnoha sám výspám a celému by vévodil Argu.[8]
Opřen o žezlo slovem započal promlouvať Achajským:
[110]„Ó milení rekové Danaův, druzi vládci Aréa,
Zeus Kronovec slepotou nesmírně mě postihl těžkou,
ukrutný, jenž dříve mi byl přislíbil a kývl,
Troiu lepohrazenou že z kořen zboře zpátky se vrátím,
teď zhoubný však klam si umyslil a káže mi v Argos
[115]nectně se navrátiť, když jsem lidu přemnoho pozbyl.
Tak mním velmocnému Kronovci se líbiti ráčí,
jenžto mnohých již měst pevné hrady do prachu sřítil
a mnoho ještě zboří, nebo moc jeho jest nekonečna.
Vždyť věru jesti to hanba také slechnouti potomkům,
[120]válku nadarmo že tak veliký a taký lid Achajských
nezdařilou válčí napořád a se marně potýká
s mužstvem skrovnějším, a posud nedocíleno konce.
Neb kdybychom nějakou učiníce Achajci a Trojští
úmluvu nezvratnou, chtěli se stran obou se spočítať,
[125]vybrati lid Trojanův, co je jich ve městě usedlých,
pak my v desítky bychom rozstoupli se mládci Achajští,
a z Trojanů každá muže vyzvala vína nalévať,
tož by mnohé postrádaly as číšníka desítky.
Já soudím, o tolik že synů jest více Achajských
[130]než Trojanů, ve městě co bydlí. Arci spojenci[9]
ze mnoha měst jsou též mužové tamo oštěpometní,
jižto mě odpuzují od cíle a zabraňují mi
Troie lepostavené do kořán vyvrátiti město.
Devět již velikého rokův uběhlo Kronovce,
[135]již též zpuchřely trámy lodí, již zetlela lána;
leč naše rozmilené manželky a dítky robátka
v jizbách nás čekajíce sedí; ale nám toto dílo
tak nedokončeno jesti, pro něž ku Troii jsme přišli.
Nuž tedy, jakkolvěk propovím, poslechněme všichni:
[140]prchněme s loďmi domů milené do vlasti otecké,
ježto širotřídé již nezmocníme se Troie.:
Tak praviv Atreovec srdcem všemu ve hrudi pohnul
v táboře vojsku, kdo z nich koli neslyšel úřady vládců.
Sněm se celý pohnul jako tůně zdmuté vlny dlouhé
[145]Íkarské prohlubně, kteréžto s Notem spolu Euros
pozdvihují ze chmur Dia otce vypadše najednou.[10]
Jak Zefyros vysokým osením ruče strhna se hýbe,[11]
velmi dorážeje prudce, a setba žluté klasy sklání:
tak se i sněm vešken lidu pohnul a v jásotu hlučném[12]
[150]chvátali zpět ku lodím, a nohou z dola od prachu spousta
kroužila vystupujíc; druha druh se pobízeli vzájem
chápati svých se lodí a je do slaně spouštěti jasné;
a proto čistili rýhy;[13] nebes křik hlučně docházel
toužících po vlasti, a zpod brali podklady lodní.
[155]Tehdy by byl nadešel návrat proti sudbě Achajským,
jen že k Athéně slovem promlouvala Héra perutným:
„Ach běda, nezmožená Dia štítovládce rozenko,
tak tedy v skutku domů milené do vlasti otecké
Argejští prchnou nesmírném po hřbetě mořském?
[160]Zůstaviliť ku chloubě by Priamu králi a Trojským
Helenu Argejskou, skrze niž mnoho padlo Achajských
v Trojské vlasti podál milené od vlasti otecké.
Nuž ty nyní pospěš ku vojům Danaův kovokrzných,
přívětivým tu slovem zadržuj každého z Achajských
[165]a v moře oblobokých nedopusť vtáhnouti korábů.“
Tak vece, jasnooká ihned poslechla Athéna
a s vysokých k zemi letmo se spustila výšin Olympských.
[Když byla přišla kvapem běhuté na koráby Achajských],
našla po té Odyséa radou rovného Kronovci
[170]státi, aniž černého,[14] lepokrovného korábu
svého se dotkl; neboť žal v srdci a mysli ho jímal.
Blízko stanuvši slovem promlouvala Pallas Athéna:
„Božský Láertovče, velestrůjný Odysée,
tak tedy vskutku domů milené do vlasti otecké
[175]prchnete již, padnouce kvapem do lodí mnohoveslých,
a chcete Priamu tak zanechať ku chloubě a Trojským
Helenu Argejskou, skrze niž mnoho padlo Achajských
v Trojské vlasti podál milené od vlasti otecké!
Nuž ty nyní pospěš ku vojům Danaův a neváhej,
[180]přívětivým tu slovem zadržuj každého z Achajských
a v moře oblobokých nedopusť vtáhnouti korábů.“
Takto praví, poznal bohatýr hlas božky mluvivší;
letmo vyšel, svrhl plášť s ramenou, jejž pozdvihl vládci
Ithačan Eurybates hlasatel, jenž byl ho provázel.
[185]Atréovcovi sám Agamemnonu v ústrety stoupiv,
otcovské jemu žezlo přejal z ruky nezhubitelné;
s tím se vydal ku lodím rychlým Danaův kovokrzných.
Kdežkoli krále kterého a náčelníka napadnul,
přistoupiv k němu blíž zdržoval slovy přívětivými:
[190]„Bloude, nehodno ti jest tak jak zbabělci se báti,
nýbrž usedni si sám a druhým z lidu kaž posadiť se.
Jasně posud neznáš, jaková mysl Atréovce;
pouze nyní zkouší, brzy však syny stihne Achajských.
Neslyšeliť jsme to všichni, jaké slovo v úradě vyřkl.
[195]Ať jen rozhněvaný neztrestá mládce Achajských.
Neb veliký bývá hněv králů zévorozenců;
od Dia jesti mu česť, a kochá jej důmyslný Zeus.“
Když muže však spatřil sprostého a ve křiku zastal,
hned berlou udeřil jej a tak slovem okřikl rázně:
[200]„Bloude, jenom zticha sedni a poslouchej řeč předních,
již tebe jsou lepší, nebo tys sketa jen nebojovný
a v poradách a bojích nikdá se za nic nepočítáš.
Vždyť přece všichni, trvám, tu nemůžeme vlasti Achajští.
Nic dobrého mnohovládí; jeden ať je panovník,
[205]král jediný, komu byl rozenec Krona obmyslného
žezlo a práva podal do rukou, aby národu vládl.“
Takto pořádaje spěl ležením; oni do sněmu všichni
od běhutých se lodí a stanů znova hrnuli nazpět
se hřmocením, jako když mořská vlna silnohlučná
[210]příboji na hlubokém rachotí, ana tůně burácí.
Ostatní sedajíce kolem po sedadlech umlkli;
pouze drzomluvný Thersítes[15] ještě tu krákal,
jenžto choval slov neslušných ve své hrudi hojnosť,
nazdařbůh, proti řádu se hádati s králi Achajských,
[215]jen cokoliv pro smích jemu zdálo se býti Achajským.
K Íliu muž připlul ze všechněch nejškaredější.
Bylť on paťhonohý a na jednu chromý; plece obě
zakřivená ku prsům byla skroucena; pak hlava v témě
končila šídlovité, vlasu tam mu nadechnuto řídko.
[220]Nejvíc odporný byl Achillu a též Odyséu,
neb je začasto tupil. Tenkrát Agamemnonu opět
silně se do křiku dav zlořečil; proto všichni Achajští
strašně na něj se zlobíce skutečně zanevřeli v srdci.
On přece silně hlasem křiče lál Agamemnonu vládci:
[225]„Atréovče, co již zase stýskáš sobě a žádáš?
jsoutě kovem stany tvé nacpány a přemnoho ženštin
ve stanu máš vybráno, které dáváme Achajští
nejprve tobě darem, kdykoliv zmocníme se města.
Či snad po zlatě ještě bažíš, co by z Ília tobě
[230]někdo z ořekrotných Trojanův syna k výplatě skytnul,
jejž bych spoutaje já či jiný přivlékl z Achajských;
snad že po dívce mladé, s níž bys pokochal se v milosti,
již bys sám soukromě choval? Neslušno zajisté
vůdcem býť a do bídy uváděti mládce Achajských.
[235]Ó sketové, zbabělci, Achajkyně, již ne Achajští,
zpátky se vraťme s koráby domů, jeho však tady nechme,
obdary na Trojské aby půdě požíral a poznal,
zdaž my také čili nic jemu přispíváme Achajští,
jenž i nyní Achiléa, mnohem lepšího předáka,
[240]znectil; neb jeho má obdar, jejž sám mu byl odňal.
Však hněvu v srdci není Achiléu, nobrž je ochablý;
bylť bys as, Atréovče, nyní posléze se rouhal.“
Tak promlouvaje lál Agamemnonu, vojvodě mužstva,
Thersítés; k němu hned jasný přistoupil Odysseus,
[245]patře posupně na něj, slovy důraznými ho káral:
„Žvastořeký Thersíte, třebas řečník hlasojasný,
ustaň a sám jediný nechtěj se tu svářiti s králi.
Vždyť horšího není věru člověka nad tebe více,
cožkoli k Íliu jich bylo s Atréovci přitáhlo;
[250]sic bys krále pořád v ústech tady žvástaje neměl,
rouhaje jim se nelál a po návratě stále nečíhal.
Zřejmě posud to nevíme, kterak tato díla dopadnou,
šťastně-li neb nešťastně se navrátíme Achajští.
Atréovci nyní Agamemnonu, vojvodě mužstva,
[255]meškaje mrzce laješ, že přejí jemu obdary hojné
Argejských rekové; proto tak jizlivě mluvíváš.
Avšak tak propovím, a to též naplní se dojista:
ještě-li bez rozmyslu napadnu tě, jak tuto právě,
ať pak víc Odyséu milá hlava na pleci netkví,
[260]Télemachův ať otec milený ani nesluji více,
když tebe pak nechopím a milé nesvleknu ti roucho,
plášť a tu sukni, která zakrývá kol tvoji hanbu,
a s pláčem tě samého k ručím neodešlu korábům,
s výpraskem škaredým tě vymrskaje ze sněmu berlou.“
[265]Takto praviv přes záda ho žezlem a přes plece mrštil;
on skroutil se a hned slza ven se mu vydrala bujná.
Prouha krví zalitá jemu vyvstala z rány na zádech
pod zlatitou berlou. Ihned posadiv se užásl,
zíraje blbě v bolesti, a s líce rukou slzu utřel.
[270]Smáli s chutí se třebas zarmouceni jsouce Achajští.
Takto mnohý ozval se na souseda zíraje svého:
„Aj věru nesčetná vykonal již dobra Odysseus,
osnuje výborné rady nám a pořádaje válku;
teď však nejlepší vykonal toto dílo Achajským,
[275]ježto drzého nadál zadržel v řeči rouhače mluvku.
Jistě ho sotva kdy zas zpupná mysl pohne budoucně
zévorodým králům slovy spílati hanbyplnými.“
Takto pravil zástup, povstal hradoborce Odysseus
s berlou. Jasnooká vedlé něho stála Athéna,
[280]jak hlasatel se jevíc, a mlčeť rozkázala vojsku,
nejzazší aby mohli a přední mládci Achajských
vyslechnouť řeč a v mysli uvážiti zámysl moudrý.
Dobré vůle jsa k nim promlouval a takto se ozval:
„Atréovče, nyní ti chtějí tedy, vládce, Achajští
[285]největší učiniť hanu před všemi na světě lidmi,
přípověď neplníce, kterou přislíbili tobě,
ještě po cestě kdy táhli z ořeplodného sem Arga,
Troiu lepohrazenou že z kořen zboře zpátky se vrátíš;
neb věru jak ženy ovdovilé nebo dítky mladistvé
[290]na vzájem bědují a se v otčinu vrátiti touží.
Arci také jest trudno se vrátiti rozmrzelému.
Neb jediný kdo měsíc své zůstane družky podále,
jest na korábu mrzut mnohoveslém, jestliže vichry
bouřné jej zdržují a zdmutí moře rozčeřeného;
[295]devět nám uběhlo roků již v oběhu kružném,
co zde trváme. Nemám proto za zlé vojsku Achajských,
zakřivených u lodí mrzutými že jsou, ale předse
nectno je zůstati čas dlouhý a se vrátiti s prázdnou.
Jen, milení, setrvejte a ještě čekejte, zda zvíme,
[300]pravdu-li nám čili nic bezvadný zvěstuje Kalchas.
Arciť dobře to známe na mysli, neboť jste vy všichni
svědky, kterýchžto smrtí nezchvátily ještě Sudičky.
Včera či předvčírem,[16] kdy se v Aulidě vojsko Achajských
sbíralo, zlou Trojanům aby zhoubu a Priamu neslo,
[305]když jsme kolem kol zřídla na posvátných oltářích
vzdávali nesmrtným všechněm hekatomby nevadné
pod platanem krásným, odkud voda prýštila čistá,
tehdy se zázrak udál veliký: drak po hřbetě rudný,
přehrozný, jejž sám vyslal na světlo Olympan,
[310]zpod vyrazí oltáře svatého a ku stromu pílí,
kdež byla mláďata vrabce militká, dítky holátka,
větvi na nejvyšší, pod listy přichoulena jsouce;
k osmi mladým byla matka devátá, dítky zrodivší.
Tam je požíral všechna holátka žalostně cvrčící.
[315]Matka jejich kvílíc oblétala dítky militké;
vyšvihnuv se chopil za křídlo ji kol bědující.
Avšak když pohltil vrabčí ony dítky a matku,
pak zázrak z něho bůh učinil, jenž právě ho seslal;
neb ho zdělal kamenem rozenec Krona obmyslného;
[320]leč my jsme žasli stojíce, že cos se takého událo.
Když tedy zjev hrozný přerušil hekatomby Nebeských,
ihned nám Kalchas propoví vykládaje věštbu:
‚Proč jste umlkli nyní, Argejští dlouhokadeřní?
nám seslal veliké znamení toto důmyslný Zeus,
[325]pozdní, pozdnodobé, jehož oslava nikdy nezajde.
Tak jako drak pohltil vrabčí ony dítky a matku,
k osmi mladým byla matka devátá, dítky zrodivší,
tak my budem tolikéž i roků tamo válčiti v Trojsku,
leč na desátý města širotřídého dosáhnem.‘
[330]Takto pravil Kalchas, a nyní vše to cíle dochází.
Nuž vytrvejte nadál, ó krásnoholenci Achajští,
až zde bychom velikého se zmocnili Priama města.“
Tak pravil, Argejští pak výskali hlasně, že loďstvo
od křiku strašně kolem zaburácelo vojska Achajských,
[335]již pochválili řeč božského Odyssea vládce.
Z jich středu promlouval Nestor konihonce Gerénský:[17]
„Ach běda, toť se hochům v poradách podobáte dětinským,
jimžto pranic nejsou válečná díla na péči.
Kam podějí se jenom naše smlouvy a přísahy slavné?
[340]V ohni nechať zajdou tedy úmluvy, záměry mužstva,
oběti smíru a rázy pravic, jimž důvěřováno.
Vždyť slovy tak sváříme se darmo a nelze najíti
spásy nižádné nám, ač velmi tu dlouho trváme.
Atréovče, ty dál jako dřív maje úmysl pevný
[345]Argejským vévoď v krvavé seči lítých půtek,
leč tyto, jednoho neb dva, nechej zahynouti z Achajských,
jižto stranou se radí, (ale zdar z toho jim nenadejde),
dřív aby táhli domů, prve nežli by poznali příslib
štítovládce Kronovce, zda lží jest, neb zdali pravdou.
[350]Jistě, trvám, Zeus velmocný přisvědčil a kývl
nám v den onen, v rychlobrodné když stoupali loďstvo
Argejští, Trojanům všechněm smrť a zhoubu nesouce,
na pravo[18] blýskaje nám, znamení lidu dávaje věštná.
Nikdo nepospíchej proto dřív se do otčiny vrátit,
[355]až kdy s chotí Trojanův pokochá se na lůžku milostném,
až pomstí postesky a útrapy Heleny hojné.
Pakli který náramně po návratu v otčinu touží,
chop se jenom černého, lepokrovného korábu,
ostatních aby všech smrti dříve a sudby dosáhl.
[360]Avšak, vládce, uvaž toto sám a nachyl sluchu rádci;
mé nebudeť slovo závržné, jež tobě navrhnu.
Sřaď muže podle rodův a kmenův, Agamemnone mocný,
rod by rodům a kmenům kmeny v bitvě pomáhaly vzájem.
Ačli po mém učiníš, a budou poslušní Achajští,
[365]poznáš pak, kdokoliv z vůdců zbabělcem a z mužstva,
a kdo je muž chrabrý, kdy budou sami válčiť o sobě;
zvíš spolu též, sudbou-li nemůžeš města dosíci
neb zda mužův slabotou a pro nezkušenosti ve válce.“
V odvět pak mu pravil širokovládný Agamemnon:
[370]„V pravdě radou v sněmu zas předčíš, kmete, mládce Achajských.
Kéž štítovládný Die otče, Athéno a Foibe,[19]
vzejde takých mi deset rádců mezi mládci Achajských!
pak brzy kleslo by město zajisté Priama krále,
ztečeno jsouc pravicí a z kořen vyvráceno námi.
[375]Leč Kronovec Zeus strasti mi štítovládce uchystal,
jenžto mě do svárů marných a do různic uvádí.
Vždyť jsme pro dívku se též slovy svářili nevraživými
Péleovec se mnou, ale já byl sváru počátek;
pakli se někdy za jedno spojíme, tu nezbude dále
[380]odkladu pak Trojanův záhubě ni dosti maličko.
Nuž jděte k jídlu nyní, abychom roznítili bitvu.
Každý dobře kopí nabrus, navlékni pavézu,
každý dobře koním dej rychlonohým se najísti,
každý dobře kolem prohlédna si vůz boje pomni,
[385]den po celý abychom v líté se potýkali bitvě;
neb žádná přestávka nenastane, dost ani málo,
leč když noc přijdouc mládců roztrhne udatnosť.
Tuť zapotí se mnohého řemen kol na hrudi statné
štítu mužechranného a kol ruka oštěpu zemdlí;
[390]kůň zapotí se, lepohlazený vůz táhna, mnohému.
Však koho já zahlédnu podále bojiště pomýšleť
meškati zakřivených u lodí, tomu pak věru jistě
rychlonohým zniknouť bude psům nesnadno a dravcům.“
Tak vece, Argejští na to výskali, jak vlna mořská
[395]na břehu na hlubokém, kdy Notos jí přikvače zmítá,
útesu na skalním, kteraký vlna stále polévá
z větrův rozmanitých, když sem nebo tam se vyřítí.
Pak povstavše rozešli se různo po loďstvu na rychlo,
vznítili ohně v stanech hojné a pojídali oběd.
[400]Každý žertvu jinému z bohů vzdával věkožizných,
modle se zhoubě ujíti a těžké práci Aréa.
K oběti však tučného širovládný Agamemnon
pětiletého zabil tura velmocnému Kronovci,
pak nejčelnější pozval kmety k sobě Achajských,
[405]Nestora všech nejdříve a vojvodu Idomenéa,
dál Aianty obadva, potom Týdéa rozence,
pak šestého radou rovného Odyssea Zévu.
Od sebe sám mu přišel v ryku statný rek Meneláos;
znaltě na mysli, jaké na bratra naléhaly práce.
[410]Obstoupivše dobytče zrnek v ruce nabrali ječných.
Z jich středu modle se děl širokovládný Agamemnon:
„Přeslavný Die, nejvyšší, mračný, vzduchobytný,
dříve nedej dnes slunci zajíti a soumraku nastať,
s výše dokud nestrhnu dolů krov Priama krále
[415]černosazý a dveří ohněm zcela nesžehu zhoubným,
Hektorových na prsou na to suknici v kousky neservu
rozbodanou ocelí; a kolem něho soudruzi četní
do prachu kéž střemhlav zaryjí se bolestně do písku.“
Tak vece, leč Kronovec jeho prosby nevyslechl ještě,
[420]nýbrž žertvu přijal, zvětšil však práci žalostnou.
Když se pomodlili vroucně a zrnka naházeli ječná,
ohnuli krk nejdřív žertvám a zapíchli a stáhli,
kýty vyřízli celé a tukem vše obestřeli hojným,
vrstvy dvojí učinivše, na něž čerstvé dali kousky.
[425]A vše to na štěpinách bezlistých pálili ohněm,
útroby pak si nabodli a třímali nad Héfaistem.
Když pak spálili kýty na ohni a útroby snědli,
krájeli ostatní a kolem to na rožně napíchli,
pak to pozorně upekli a všechno si stáhli konečně.
[430]Když na to ustali v práci a hostinu zřídili sobě,
jedli, a srdce v ničem nestrádalo hostiny řádné.
Když pak touhu po víně a jídle zukájeli všechnu,
k nim započal hovořiť Nestor konihonce Gerénský:
„Přeslavný synu Atréův, Agamemnone mocný,
[435]již tu nyní na dlouho neleňme a dost ani málo
díla neodkládejme, kteréž nám bůh v ruce dává.
Nuž tedy hlasatelé čerství Danaův kovokrzných
mužstvo nechať po lodích rychlých volajíce shromáždí,
my však, jak jsme nyní sebráni, po táboře šírém
[440]spějme, bychom tím rychleji boj roznítili prudký.“
Tak vece, poslechl hned vojevůdce mužův Agamemnon.
Hlasatelům jasnozvučným bedlivě přikázal
ihned v bitvu svolávať Achajské dlouhokadeřné.
Tož je svolávali v boj, tito velmi se scházeli rychle.
[445]Atreovec s družinou se vládyky zévorodými
pílili lid sřaďujíce, a v jich středu Pallas Athéna
třímala štít skvostný, nesmrtný, nezměnitelný,
a třapců dvakrát padesát z něho ze zlata vlálo,
všechny lepopletené, každý ceny byl hekatomby;[20]
[450]s tím kmitajíc hbitě božka prolétala tábor Achajských
ku spěchu povzbuzujíc; v každém muži vznítila sílu
v srdci, bez ustání aby válčili v bitvě a půtce.
Ihned válka se jim sladší býť návratu zdála
vyhlubených na lodích milené do vlasti otecké.
[455]Jak když oheň zhoubný nekonečné hvozdy sežíhá[21]
na hřebenech horských a pozírati záři je z dáli:
tak z kovu náramného mužů k předu postupujících
bleskot zářící skrze blankyt výše docházel.
Tak jako když ptákův opeřencův hejna přečetná
[460]hus nebo dlouhokrkých labutí nebo hejna jeřábů
Asijských na luzích kol bystrých Kaystria proudů
obletují sem a tam, pyšníce se svými peruťmi,
a s hlaholem za sebou sedají, až luh se ozývá:
tak jich nesčetné davy z nitra stanuv a korábův
[465]v pláni Skamanderskou se vylévaly; ze spodu země
strašně se třásla duníc dupotem jich a pod kroky koňstva.
Stanuli pak na pláni v Skamanderském luhu květném
nesčetní, co květův a co listí vesna rodívá.
Tak jako much hustých jsou četná hejna začasto,
[470]jež sem a tam těkají v pastevské ohradě stájní
v jarní době, kdy mléko bělostné nádoby smáčí:
tak se tolik proti Troii Achajských dlouhokadeřných
stavělo v pláni na boj, žádostivi jich řady potříť.
Jak muži pastuchové šírá bravu stáda kozího
[475]od sebe snadno dělí, když jim se na pastvě pomísí:
tak též vojvodové sem a tam je pořádali k bitvě
dáť se v pochod; mezi vládci širovládný Agamemnon,
Zévovi bleskovládci hlavou a zrakem jsa podobný,
pásem Aréu, hrudí mocnému Poseidáónu.[22]
[480]Jak ve stádě je býk obzvlášť nad všechny vyniklý
tur, nebo předčívá skotu veškeru valně na pastvě:
tak v den onen takovým učinil Zeus Atréovce
výtečným nad mužstvem a čelným nad bohatýry.
Řekněte, Músy, nyní, jež Olympská sídla držíte[23] —
[485]neb jste vy božky, jste při všem a všechno vy znáte,
leč my jenom pověsť slýcháme a více nevíme —
kdož byli Argejských vojevůdci a kdož byli správci.
Mužstva neoznámil bych, aniž ze jména vyčítal,
ni kdy deset jazykův a deset by mi úst bylo dáno
[490]a hlas nezmarný a v prsou byly plíce železné,
když by Olympské Músy, rozenky to štítovládce
Zéva, mně čísla neřekly, kolik jich k Íliu přišlo.
Náčelníky lodí pak řeknu a všecky koráby.
Boiótským tedy Leitos a Péneleos v čele stáli,
[495]Arkesiláos a pak Klonios, chrabrý Prothoénor,
jižto přebývali v Hyrsku a sídlili v Aulidě skalné,
v Schoinu a Skólu a blíž Eteóna pahorkovitého,
pak v Thespeii a Graii a v prostranném Mykalessu,
kdož měli Harma a Eilesion, pak Erythry za sídlo,
[500]kdož měli pak v držení Eleon s Peteónem a Hýlou,
kdož měli s Ókaleou Medeon, hrad krásnobydelný,
Kópy a Eutrésis s holuboplodnou spolu Thisbou,
dále Koróneu město a trávinatý Haliartos,
jižto v Plataii a pak v Glísantě přebývali strmném,
[505]v Podthébách kdož městě přebývali krásnobydelném,
v posvátném Onchéstu, kde slavný háj Posidónův,
kdož pak vínorodou měli Arnu a město Mideiu,
kdož byli v Níse svaté, v Anthédoně městě hraničném;
všech těch táhlo lodí padesát a na loď spolu každou
[510]Boiótských sto dvacet statných vystoupilo mládcův.
Kdož měli Asplédon, dál Orchomenos Minyejský,
těm velel Askalafos, pak Ialmenos, Área mládci,
jež byla Astyoché v domu Aktora počla Azovce,
panna velectnostná, stoupivši do ložnice horní,
[515]vládci Aréu, který vedle uložil se potajmo.
Těm tedy vyhlubených třidset spolu táhlo korábů.
Dál Fóckých Schedios, pak Epistrofos obranu vedli,
Ífita velkoduchého to Naubola chrabrorozenci,
již sídlem v Kyparissu a Pýthě přebývali skalné,
[520]v posvátné pak Kříse a Daulidě, pak Panopéji,
kdož pak Anémóreie, Hyampole bydleli vůkol,
kdož podlé proudů Kéfisa přebývali jasných,
kdož sídlem měli při pramenech Kéfisa Lilaiu;
těch čtyřicet černých, s nimi pospolu táhlo korábův.
[525]Vojvodové Fóčtí řady stavěli upravujíce
Boiótských poblíž po levé straně ve zbroji lesklé.
Lokrům dále velel rychlý Oiléovec Aias,
tak veliký nikoliv, jako byl Telamónovec Aias,
o mnoho však menší; ba malý byl, plátěnokrzný,
[530]jen že kopím předčil Hellény a všecky Achajské;
kdož Kýnos měli sídlem a Kalliaros s Opoentem,
Béssu a rozkošné Augeie a Skarfu pomořskou,
Tarfu a pak Thronios vůkol na Boagria proudech;
s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábů
[535]Lokrův, již proti posvátné bytují Euboii.
Kdož měli dýšící jarotou Euboiu Abanti,
Chalkidu s Eiretriou, pak vínorodou Histjaiu,
přímořský Kérinthos a Díon, město strmící,
kdož měli sídlo v Karystu a Styr hradu bydleli vůkol,
[540]těch zase byl vladykou Elefénor, mládec Aréův,
Chalkódontiovec, veledušných vůdce Abantův.
S ním spolu táhli Abanti ručí, vzadu dlouhokadeřní,
oštěpometci, kopími co dychtili napřaženými
zbroj proraziť kovovou kolkol na prsou nepřátel;
[545]s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábů.
Kdož v držení pak výstavné měli město Athény,
kraj ten velkoduchého Erechthea, jejž kdys Athéna
pěstila Zévorozenka a zrodila země ho žírná,
pak jej v svém bohatém ukrývala chrámě v Athénách;
[550]zbožně tu obětují jemu býky a kůzlata tučná
váleční mládenci Athénských v oběhu ročním.
Těch zase byl vůdcem rozenec Peteóa Menestheus.
Žádný muž rovný mu posud nerodil se pozemský,
štítozbrojné mužstvo a koňstvo pořádati k bitvě.
[555]Nestor sám jediný se mu rovnal; bylť jeho starší.
S ním padesát černých spolu k Troii vytáhlo korábů.
Aias pak z Salamíny dvanácte lodí vedl rychlých,
jež seřadil vesměs, kde vojů řady stály Athénských.
Kdož měli Argos a ohrazený spolu hradbami Tíryns,
[560]Asinu s Hermionou, hluboký co pojímaly záliv,
Eiony, pak Troizénu a révorodý Epidauros,
kdož v držení Aigínu, Masés měli mládci Achajských,
těch zase byl vládcem v ryku statný rek Diomédés
a Sthenelos, slavného militký syn Kapanéa.
[565]Euryalos spolu táhl třetí s nimi rek bohorovný,
Mékistéa milý rozenec, Talaovce to krále.
Všechněm těmto velel v ryku statný rek Diomédés;
s ním dvakrát čtyřicet černých spolu táhlo korábův.
Jižto v lepostaveném pak obývali městě Mykénách,
[570]zámožném na Korinthě, Kleónách krásnobydelných,
dál Orneie s Araithyreou si vzdělávali krásnou,
pak Sikyon, v němž Adréstos zprva vévodě vládl,
kdož Hyperésie kraj, vysoký měli hrad Gonoessu,
kdož Pellénu také a po Aigii bydleli vůkol,
[575]pak po celém Pomoří a kolem vší Heliky šíré,
jich sto lodím panoval širokovládný Agamemnon
Atreovec. Spolu s ním nejčetnější a rekovní
táhli junáci; a sám se on oblekl do zbroje lesklé
pýchaje v slávě, že všem předním předčil bohatýrům;
[580]byl nejčelnější, nejvíc maje vojska při sobě.
Kdož pak vyhlubený měli roklinatý Lakedaimon,
Fáris a Spartu a pak holuboplodnou spolu Messu,
v Brýseiách a libých Augeiách bydleli sídlem,
kdož pak Amykly, Helos měli sídlem, město pomořské,
[585]kdož v Lai svá měli sídla a bydleli Oityla vůkol,
těm bratr zas panoval v ryku statný rek Meneláos,
jich šedesáti lodím; oni zvlášť se zbrojívali k bitvě.
V jich středu sám kráčel, maje důvěru v svou mysl statnou,
mužstvo pobádaje v boj; nejvíc ale toužilo srdce
[590]pomstiti tam postesky a útrapy Heleny hojné.
Jižto Pylos měli sídlem a rozkošnou pak Arénu
a Thryos, Alfejský brod, a výstupné měli Aipy,
a v Kyparisséentu přebývali, v Amfigeneii,
jižto Helos, Pteleos, Dorjon měli, kdežto se Músy
[595]s Thamyridem thráckým utkavše mu odňali zpěvnosť,
když z Oichalska přicházel od Euryta Oichalského;
pyšně se prohlašovalť vítězným, byť samy Músy
zpívaly s ním v závod, Dia štítovládce rozenky.
Tímto rozezleny naň slepotou jej ztrestali věčnou,
[600]též jemu zpěv božský a znalosť samu odňali lýry;
těm zase vládl mužům Nestor konihonce Gerénský;
vyhlubených třikráte třicet s ním táhlo korábů.
Kdož pod Kyllénou v Arkadsku obývali strmnou,
blíž rovu Aipytova, kde žijí muži blízkobojovní,
[605]kdož Feneos měli sídlem a Orchomenos bravohojný,
povětrnou pak Enispu a Rípu a Stratiu žírnou,
kdož Tegeou pak vládli a Mantineou rozkošnou
a v Stymfélu a dál v Parrasii bydleli vůkol,
těm velel Ankaiův rozenec, mocný Agapénor,
[610]jich šedesáti lodím, a na loď vystoupili každou
četní Arkadové, zkušení muži válčiti chrabře.
Sám jim byl daroval širokovládný Agamemnon
loďstvo lepokrovné, aby přes moře plouli brunátné,
Atreovec; nebylať jim mořská díla na péči.
[615]Kdož pak Búprasion měli sídlem a Élidu jasnou,
cožkoli od Hyrmíny luhův až k Myrsinu sáhá,
skála co Ólenská, pak Aleisia kraj co zavírá,
těch čtyři zas byli vůdci, za každým z nich po desíti
táhlo lodí běhutých, a mnozí na ně vstoupli Epejští.
[620]Thalpios, Amfimachos čacký byli vládyky jedněch,
ten zplozenec Kteatův, onen Euryta Aktoreovce;
mužstvo třetí Amarynkeovec vedl rek Díóres;
dále čtvrtým zase vládl Polyxeinos bohorovný,
Augeiovce Agasthena syn, chrabrého to vládce.
[625]Kdož pak Dúlichion měli sídlem a výspy Echinské
posvátné, co leží za mořem proti Élidě jasné,
těmto mužům zase vládl Megés, Áréu podobný,
Fýleovec, jejž zévomilý zplodil otčině Fýleus,
jenžto přišel kdysi v Dúlichion jsa na otce rozezlen;
[630]s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábův.
Vojsku Kefallénských veledušných vládl Odysseus,
již měli Ithaku sídlem a Nérita kraj chvoješumný,
dále kdo s Aigilipem Krokyleia obývali drsným,
kdož měli výspu Zakynthos a v Samě přebývali vůkol,
[635]kdož měli zem pevnou a vzdělávali půdu protější;
těmto Odysseus vládl radou Diu vládci podobný;
s ním spolu táhlo dvanácte korábův červenolících.
Aitólským pak vládl Thoas, Andraimona mládec,
již v Pleuróně, Pyléně a Óleně bydleli sídlem,
[640]v Chalkidě přímorské, tolikéž v skalném Kalydóně;
již nebyloť tu synů reka Oinea velkoduchého,
více nežil též sám, i rusý zemřel Meleagros.
Tak jemu Aitólským bylo vládnouť zúplna dáno;
s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábův.
[645]Kréťany Ídomeneus bohatýr vedl oštěposlavný,
již měli ohrazenou Gortýnu za sídlo a Knósos,
Lyktos a Mílétos, bělolesklé město Lykastos,
Faistos a pak Rhytios, městské hrady krásnobydelné,
dále druhé, co v steroměstské kol obývali Krétě;
[650]všechny ty Ídomeneus bohatýr vedl oštěposlavný
s Mérionem, jenž byl mužebijci Aréu podobný;
všech dvakrát čtyřicet černých s nimi táhlo korábův.
Tlépolemos Hérakleovec ztepilý a statečný
s Rhoďany nádhernými přišel na devíti korábech,
[655]již v Rhodě bydleli jsou na tré roztříděni jsouce,
v Lindu, Iélýsu, bělolesklém městě Kameiru.
Tak tyto Tlépolemos bohatýr vedl oštěposlavný,
jejž byla Astyoché Hérakleu počla jarému,
z Efyry již přivodil si domů od Selléenta,
[660]zévorodých mládců vyvrátiv města přehojná.
Jakmile Tlépolemos dochován byl na hradě pevném,
ihned zavraždil Héraklea ujce milého,
již již stárnoucího Likymnia, mládce Aréa.
Sroubil rychle koráby, a když lidu hojně shromáždil,
[665]přes moře pryč prchnul; hroziliť mu druzí doma pomstou
záhubnou synové, vnukové Héraklovy síly.
On pak bloudě přišel na Rhodos mnoho snášeje útrap;
podle rodů na tré tady bydleli, jsouce kocháni
od Dia, jenžto bohům a lidem všem vládne v Olympě;
[670]nesmírným proto Zeus Kronovec zahrnul je bohatstvím.
Níreus pak Symský vedl k Troii koráby tři řádné,
Níreus, syn milený Aglaiin a Charopa vládce,
Níreus, jenž nejkrásnější muž k Íliu připlul
z ostatních Danaův mimo bezvadného Achilla;
[675]jen že slabý byl a málo ho mužstva provázelo z vlasti.
Kdož pak Nísýros, Krapathos měli sídlem a Kasos,
dál Kós, Eurypyla kmeta město, a výspy Kalydny,
těm zase Feidippos, potom Antifos u předu stáli,
Thessala již synové byli Héraklovce jarého.
[680]Třidset vyhlubených s nimi k Troii vytáhlo korábů.
Vyčtu nyní, co v Pelasgickém jich obývali Argu;
jižto Alos s Alopou, Tréchínu vzdělávali vůkol,
kdož žírnou měli Fthíu a Hellady kraj lepodívčí,
Myrmidoné se nazývali zas, Helléni, Achajští;
[685]těch zase byl padesáte lodí vojevůdcem Achilleus.
Však ti si nic hrůzozvučné nevšímali bitvy;
neb scházel, kdo by byl je v řadách vedl v boj vojevůdce.
Meškalť rychlonohý, jasný při korábech Achilleus,
pro dceru rozhorlen Bríséovu krásnokadeřnou,
[690]již z Lyrnéssa kořistě nabyl mnoho velmi vytrpěv,
Lyrnéssos do kořán vyvrátiv a Thébiny hradby,
kdežto Mynés proklán a Epistrofos oštěpopéční,
přechrabří synové Euéna Selépia vládce.
On pro ni truchle tu dlel, však měl brzy povstati opět.
[695]Kdož pak dál ve Fylacku a Pýrasu bydleli květném,
kdož měli háj Démetřin a Íton, matku to zvířat,
Antron přímořský a potom Pteleos travohojný,
těch zase Prótesiláos udatný byl vojevůdce,
ještě kdy žil; tenkrát již země ho skrývala černá.
[700]Zubožená jeho v Fylaku choť zanechána mladistvá,
dům i polozbudován; ale Dardan jej z luku proklal,
když z lodi vyskakoval, nejprvnějšího z Achajských.
Přec měli též hlavu svou, ač dost postrádali vůdce;
neb je pořádal vládce Podarkés, mládec Aréův,
[705]Ífiklův rozenec bohatého bravem Fylakovce,
velkoduchého to byl vlastní bratr Prótesiláa,
pozdější rozením, ale chrabřejší byl a starší
Prótesiláos rek válečný; tak tedy mužstvu
nescházel velitel, třeba dost postrádali krále.
[710]S ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábův.
Kdož ve Ferách měli sídlo podél Boibského močálu,
v Boibě a ve Glafyrách a v lepostaveném Iaolku,
těch velel Admétův rozenec jedenácti korábům,
Eumélos, žena jejž Admétovi počla velebná,
[715]Alkéstis, Pelia dcera postavy nejspanilejší.
Dále kteří Méthónu se Thaumakiou měli sídlem,
pak Meliboiu a dál v Olizóně přebývali drsném,
těchto Filoktétés panoval, luku mistr dovedný,
sedmi lodím; padesát veslářů loď mu na každou
[720]vstoupilo, již se z lučiště dovedli potýkati statně.
Avšak tento na výspě ležel, boly snášeje těžké,
Lémnu na posvátném, kde ho byl zanechal lid Achajských
trpěti zlou chorobou od zhoubné hydřiny rány.
Sténaje v Lémnu ležel, brzy však měli mládci Achajských
[725]vyhlubených u lodí zase rozpomenouti se vládce.
Přec měli též hlavu svou, ač dost postrádali vůdce;
jim teď vládl Medón, Oiléův syn levobočný,
jejž hradoborci lepá Réné Oiléovi počla.
Kdož v držení měli Trikku a hrbolatou Íthómu,
[730]kdož měli dál Oichalsko, hrad Euryta Oichalského,
těch zase voj synové Asklépia vedli obadva,
lékaři výborní, Podaleirjos a vládce Macháon.
Třidset vyhlubených s nimi k Troii vytáhlo korábů.
Kdož měli Ormenion, kdož dál měli zdroj Hypereiu,
[735]kdož měli Asterion, kdož Titana výšiny bílé,
těm velel Eurypylos, slavný Euaimona mládec;
s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábův.
Kdož v Argisse a kol Gyrtóny obývali sídlem,
pak v Élóně a Orthě a dál v Oloossoně bílém,
[740]těch zase byl vladykou válečný rek Polypoités,
Peirithoův rozenec, jejž vládce zplodil Kronovec Zeus;
s Peirithoem jej počla slovutná Hippodameia
v tentýž den, když nad huňatými se netvory pomstil,
z Pélia jež vypudiv k Aithických otčině zahnal,
[745]sám nikoliv, spolu s ním i Leonteus, mládec Aréův,
velkoduchého milý syn Kainéovce Koróna;
s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábův.
Gúneus pak z Kyfa vládl lodím dvěma dvadseti černým;
s ním Eniéni vytáhli a válečníci Peraibští,
[750]jež studené Dódóny kolem si pořídili sídla,
a kdo při rozkošném Titarésiu pěstili půdu,
jenž vodu krásnotokou k proudům Péneia vysýlá,
avšak nesnoubí Péneiu se stříbrotokému,
nýbrž nad povrchem jeho tak jak olejka vytéká;
[755]neb strašné Styžské přísežné jest vody výtok.
Magnétským panoval Prothoos, Tenthrédona mládec,
jižto kolem Péneia a výšin Pélia šumných
bydleli; těm Prothoos rychlý v boji vládl udatně;
s ním čtyřicet černých spolu k Troii vytáhlo korábův.
[760]Toť byli vojvodové Danaův, jich knížata chrabří.
Kdož pak z nich nejchrabřejší byl, řekni mi Múso,
z mužstva a koňstva, kteří spolu s Atréovci vytáhli.
Všech koně nejlepší byli Férétovce jarého,
jež k běhu Eumélos řídil jako ptáky přerychlé,
[765]stejné srsti a let, jak olovnice po hřbetě rovné,
jež vychoval sám stříbroluký v Péreii Apollon,
obě dvě klisny, s sebou všady útěk Aréa nesoucí.
Z mužstva mnohem nejlepší byl Telamónovec Aias
v čas hněvu Péléovce, který sám nad všemi předčil,
[770]a spřežení, jež vládce vozívalo Péléovce.
On však u zakřivených a mořebrodných u korábů
nevře ležel záštím Agamemnonu, vojvodě mužstva,
Atréovci; zatím jeho lid na příboji mořském
jsou se bavívali hrou metajíce kopími a touši
[775]a z luku šípy; a svých u vozů koně všichni nečinně,
lótós poškubujíce s miříkem vlhkomilovným,
stáli; a korby kryté pečlivě spočívaly vládců
v nitru stanuv. Oni však toužíce po vůdci bojovném
kráčeli sem tam skrz ležení a neválčili nikdy.
[780]Tak spěli, jak kdyby půda celá byla zchvácena ohněm,
pod nimi zem jako pod Zévem zněla bleskomilovným
rozhněvaným, když blesky šlehá zemi kol na Tyfóna[24]
tam v Arinách, kde se prý lože obra Tyfóna nalézá:
tak zpod jich kročejů nesmírná sténala země,
[785]táhnoucích; a chvatem velikým pospíchali plání.
Větronohá rychlá k Trojanům byla dospěla Íris,[25]
od Dia štítovládce nesouc jim zprávu žalostnou;
Trojští však rokují v radě u dvora Priama krále
všichni shromážděni v sbor, mládenci a starci rozumní.
[790]Poblíž přistoupíc vece rychlonohá k němu Íris,
velmi podobna hlasem synu Priama krále Polítu,
jenžto seděl jako zvěd Trojanův, maje důvěru v rychlosť,
nejvýš nad mohylou kmeta Aisýéta starého,
číhaje tam, kdykoliv se vyřítí z loďstva Achajští.
[795]S tímto se tak spodobíc vece rychlonohá k němu Íris:
„Ó kmete, vezdy nerozvážné řeči jsou ti militké,
jak kdy za míru; a přec náramná zdvihla se válka.
Již jsem často přišel s muži rozmanitými do bitvy,
však takový a tolik nespatřil jsem lidu nikdy;
[800]neb zhola jak listí nebo jak na příboji písku
táhnou sem rovinou bojovať proti městu chtějíce.
Hektore, tobě to zvlášť ukládám jednati takto:
četní jsou po městě širém Priamově spojenci,
rozličný je jazyk lidu z rozličných světa končin;
[805]těmto jedenkaždý vojevoď, jimž právě poroučí,
a v čele veď je na boj, když měšťany v bitvu spořádáš.“
Takto praví, Hektor slovo božské určitě poznav,
ihned rozpustil sněm a do zbraně pílili všichni.
Rychle otevřena brána celá; lid ven se vyřítil
[810]koňmo a pěšky a tak veliká vřava povstala vůkol.
Jest z předu města jakýs pahorek před hradbami příkrý,
v pláni podále stranou kol volný na strany všechny,
jejžto lidé příjmím jmenují Batieia smrtelní,
leč bohové mohylou skočné Amazonky Myríny;
[815]tehdy se tam roztřídili v šik Trojane a spojenci.
Voj Trojanův veliký vedl Hektor blýskavohelmý
Priamovec; nejčetnější s ním ve zbroji táhli,
lid nejchrabřejší, žádostivi půtky kopími.
Dardanské zase Anchísův rozenec vedl statný
[820]Aineias; z Anchísa ho počla lepá Afrodíta,
ve stráních hory Ídy bohyň k smrtnému přilehši;
sám nikoliv, dva také Anténora pospolu mládci,
Archelochos, Akamas, všeliké seči mistři dovední.
Kdož pak obývali dále v Zeleii na úpatě Ídy,
[825]již vodu zámožní Aisépovu pívali temnou,
Trojští, těm, rozenec zase vládl Lykáona slavný,
Pandaros; Ápollon daroval sám byl mu lučiště.
Kdož měli Adrésteiu za sídlo a okres Apaisský,
kdož Pityeiu a Térejské měli výšiny strmné,
[830]Adréstos těm vládl a Amfjos plátěnokrzný,
Meropa Perkótského rozenci, který lidi všechny
předčil věštectvím a synům proto zabránovával
svým, aby nešli na boj mužemorný. Leč tito otce
nechtěli poslechnouť; Kéryť je poháněly k zhoubě.
[835]Dále kteří Perkóty a Praktia bydleli vůkol,
kdož pak v Séstě, Abýdě, Arisbě přebývali jasné,
Asjos Hyrtakovec jim vládnul, vládyka mužstva,
Asjos Hyrtakovec, jejž vezli z Arisby běhouni
červenaví, velicí od bystřiny Selléenta.
[840]Hippothoos vedl plémě Pelasgův oštěpopéčných,
těch co ve velkohrudé Láríse obývali sídlem;
Hippothoos jim vládl s Pylaiem, mládcem Aréa,
Teutamiovce jaří synové oba Létha Pelasga.
Thráčany dál Akamas vedl s Peiróem bohatýrem,
[845]cožkoli jich Helléspontos proudný obejímá.
Eufémos Kikonův byl vládyka oštěpometných,
Troizénův rozenec, reka zévorodého Keovce.
Dál vedl Pýraichmés voje Paionské křivolučné
ze vlastí Amydóna od Axia šírotokého,
[850]Axia, jenžto vodou nejkrasší končinu zvlaží.
Paflagonům pak vládlo Pylaimena srdce udatné,
z týchž Enetův, odkud mezkův rod divě živoucích,
již měli město Kotóros a Sésama bydleli vůkol,
již kol Parthenia proudů měli sídla slovutná,
[855]Krómnu a Aigialos, tolikéž Erythíny strmící.
Dále Halidzónům Odios, pak Epistrofos upřed
z Alyby stál daleké, kde je vzácné stříbra ložisko.
Mýsům vládl Chromis a ptakopravec Ennomos umný.
Avšak svou ni ptakověštbou smrti neznikl černé,
[860]leč pravicí potřen byl rychlonohého Achilla
v říčném proudu, kde též Trojanův sklal zástupy četné.
Forkys pak Fryžské vedl s Askaniem bohorovným,
z Askanié daleké, již dychtili válčiti v bitvě.
Maionským Mesthlés, potom Antifos u předu stáli,
[865]bratři Talaimenovic, jichž Gyžská máť byla nymfa,
již spolu vedli také Maionské od hory Tmóla.
Nastés pak Kárům vladykou byl drsnohovorným,
všichni co Mílétos měli sídlem a Fthír horu listnou,
dál Maiandrovy proudy a Mykaly výšiny příkré.
[870]Těch tedy Amfimachos s Nastem byli vládyci statní,
Nastés s Amfimachem, synové to Nomíona slavní,
jenž i zlatem zdobený jako dívka do války vytáhl,
bloud! nebo nic mu to přec nezvrátilo záhuby bídné,
leč pravicí potřen byl rychlonohého Achilla
[875]v říčném proudu, a v plen zlato odnesl vládce Achilleus.
Sarpédon v čele stál Lyčanům s Glaukem bezevadným
z Lykie odlehlé od Xantha to vírovitého.[26]
- ↑ [Verš 11.] Dlouhovlasý jest stálý přívlastek Achajských, neboť bujný vlas považoval se za důležitou čásť mužské krásy a za národní ozdobu svobodných Řekův naproti otrokům a Asiatům.
- ↑ [Verš 15.] Ve válce Trojské pomáhali jedni z bohův Řekům, jako Héra, Pallas, Athéna, Poseidon, Héfaistos a Hermés; druzí stáli při Trojanech, jako Afrodíta, Arés, Apollon, Artemis.
- ↑ [Verš 19.] Všecko, co od bohů pochází, sluje božské.
- ↑ [Verš 20.] Každé vidění, jehož se člověku ve snu dostalo, postavilo se nad hlavou a vzalo na se podobu nějaké známé osoby.
- ↑ [Verš 42.] Suknice, řecký chiton, bylo spodní roucho z vlněné látky bez rukávů, podobající se našim košilím (římská tunica). Přes suknici oblékali Řekové svrchní roucho nebo plášť, faros n. chlaina, jestliže nevzali brnění, nebo pokrývali se koží zvířecí.
- ↑ [Verš 46.] Toto žezlo bylo znak nehynoucí moci královské od Dia udělené jeho rodu.
- ↑ [Verš 92.] Tertium comparationis: nových davů stále přibývá; včely ze skály vylétají, Achajští přicházejí od lodí a stanů do sněmu. — Látka k častým přirovnáním Homérským brána ze života přírodního a lidského; krásná jest pravdivosť jejich, případnosť a zvláště plastičnosť kresby. Často přirovnání nepřestává na pouhém bodu podobnosti, nýbrž předmět ku přirovnání vzatý vyličuje se dále v okrouhlý samostatný celek.
- ↑ [Verš 108.] Krásný příklad klidnosti a šíře epické. Agamemnon se zdvihne se žezlem v ruce, ale nepromluví hned očekávanou řeč, nýbrž básník zastaví se u tohoto žezla a vypravuje jeho původ a dřívější vlastníky.
- ↑ [Verš 130.] Počet Trojanův a spojencův obnášel 50 tisíc mužův, Achajských bylo 120 nebo 140 tisíc.
- ↑ [Verš 146.] Zeus jest původně přírodní bůh v oboru vzdušném vládnoucí; sbírá mračna, sesýlá déšť, blesk a hrom, vítr, sníh, kroupy, duhu atd.
- ↑ [Verš 147.] Zefyros byl Maloasiatům studený, burácný vítr, neboť vál přes pohoří Thrácké.
- ↑ [Verš 149.] Prvním přirovnáním značí se hlučné proudění sněmu, jenž se rovnal moři dvěma protivnýma větry rozvlněnému; druhým líčí se proud vojska jedním směrem k lodím, ježto mužstvo jako klasy po větru za jedním cílem spěchalo.
- ↑ [Verš 153.] Rýhy byly strouhy, v nichž koráby z moře na břeh se vytáhly a odtud zase do moře vtáhly. Dlouhou dobou byly všeličíms znečistěny. Koráby spočívaly na břehu na trámech, aby od spodu nehnily.
- ↑ [Verš 170.] Černými se zovou u Homéra koráby, že byly v starověku černě natřeny.
- ↑ [Verš 212.] Thersítés jest prototyp nestvůrnosti a žvastavosti; jak Herder dí, obraz řecké luzy.
- ↑ [Verš 303.] O události, která jest v živé ještě paměti, jako kdyby se byla před nedávnem stala.
- ↑ [Verš 336.] Nestor jest pravzor zkušenosti a hovořivosti kmetské; výroky své stvrzuje rád četnými příklady a doklady ze zkušenosti. Gerénským sluje Nestor od města Gerénie v Messénii, kde prý byl skryt a vychován, když Heraklés Pyla dobyl.
- ↑ [Verš 353.] Při ptakověštbě obraceli se Řekové obličejem k severu, kde bylo sídlo bohův Olympos. Zjevy v pravo se ukazující, tedy od východu, pokládaly se za šťastná znamení.
- ↑ [Verš 371.] Spojení těchto tří bohů přichází často u Homéra ve vroucích přáních, jež se s těží naplniti dala.
- ↑ [Verš 449.] V době Homérově, kde žádných nebylo ražených peněz, udávala se cena zboží podle dobytčat.
- ↑ [Verš 455.] Následujících 5 porovnání slouží k zevrubnému znázornění vojska do bitvy táhnoucího. Líčí se v nich: 1. lesk zbraně, 2. hřmot při pochodu, 3. množství vojska, 4. vůdcové vojska, 5. vrchní velitel. Homér užívá vůbec buď jednoduchých přirovnání, na př. černý jako noc, rychlý jako pták, nebo obšírných, jež předvádějí a vyličují do podrobna obraz ze přírody nebo z obyčejného života vzatý.
- ↑ [Verš 479.] Agamemnon spojuje velebnosť Diovu se štíhlou postavou Areovou a s mohutnou, klenutou hrudí Poseidonovou. Tyto charakteristické vlastnosti a přednosti bohův byly Řekům ze soch uměleckých známy.
- ↑ [Verš 484.] Jako na počátku vzývá básník i v prostřed Músu ku pomoci, nastávají-li důležitější události nebo výkazy, kde velké paměti jest třeba. Následuje známý katalog řeckého mužstva a loďstva, jenž jest pozdějšího původu. Uvádějí se zde kmenové a vůdcové s počtem korábů na výpravě Trojské. Od Boioťanů počínajíc (proto nazývá se také tato čásť Iliady Boiótia) přijde východní Hellas, pak východní u západní Peloponnésos, pak západní Hellas. Druhou skupinu tvoří jižní ostrovy aigejského moře, a třetí skupinu severní Řecko. Počet řeckých lodí obnášel 1186. Pozdější Řekové přikládali velikou důležitost zprávám v tomto katalogu obsaženým.
- ↑ [Verš 782.] Gaia (země) rozhněvavši se na Dia, že syny její Titány svrhl do propastí zemských, kdež jsou u vazbě držáni, zrodila Tyfóna, nestvůru ohromné velikosti a síly, mající 100 hlav dračích a hlas hromový. Chtěje Diovi vládu světa vyrvati, byl od něho po tuhém boji bleskem do Tartara svržen, a vložena naň hora v Kilikii nebo dle jiných Aetna, odkud časem oheň chrlí. Podle představy básníkovy mrská Zeus svými blesky zemi, pod níž Tyfon pohřben leží, až země duní. Smysl přirovnáni jest ten, že země zaduněla jako při zemětřesení.
- ↑ [Verš 786.] Íris jest u Homéra poselkyně všech zpráv, které se vztahují k dílům válečným, Hermés pak jest prostředníkem ve stycích míru.
- ↑ [Verš 877.] Katalog Trojanův dělí se ve dva díly: od 816 až 839 jest seznam poddaných krále Priama; od 840—877 jest seznam spojencův, napřed severních, mezi nimiž jsou Evropané, pak jižních, jako byli Maionové, Kárové a Lyčané.