Heinův passionál/Slzavé údolí
Heinův passionál | ||
Lidumil | Slzavé údolí | Potulné krysy |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Slzavé údolí |
Autor: | Heinrich Heine |
Krátký popis: | Z pozůstalosti |
Původní titulek: | Jammertal |
Zdroj: | HEINE, Heinrich. Passionál. Praha: Svoboda, 1949. s. 59–60. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Otokar Fischer |
Licence překlad: | PD old 70 |
Vichřice skuhrá mansardou.
V noci na tvrdé půdě
dvě vychrtlé leží dušičky
a hledí tak bledě a chudě.
Dí jedna z těch ubohých dušiček:
„Nech, v náručí tvém bych okřál;
k mým ústům pevně se přitiskni,
bych na tvých ústech se ohřál.“
Dí druhá z ubohých dušiček:
„Mně v oko hleď blíž, ach, blíže!
Pak zmizí hned bída, hlad i mráz
a všechna pozemská tíže.“
Mnoho se líbali, lkali víc,
tiskli si ruce a vzdychli,
také se smáli, ba zpívali
a na konec docela ztichli.
S komisařem pan chirurgus
přišel, když přišlo ráno,
ten odborně zjistil, že mrtvoly
jsou mrtvy, jak v knihách je psáno.
„Zlý nečas a prázdný žaludek,“
tak diagnosu svou činil,
„jich bezživotí urychlil,
či dokonce zapříčinil.“
A dodal: „Uhodí-li mráz,
je náramně prospěšno zdraví,
spát zahalen v houních.“ Též předepsal
co nejvíc výživné stravy.