Heinův passionál/Život vezdejší…

Heinův passionál
Loď s otroky	Život vezdejší…	Slova, slova!

Údaje o textu
Titulek:	Život vezdejší…
Autor:	Heinrich Heine
Zdroj:	HEINE, Heinrich. Passionál. Praha: Svoboda, 1949. s. 87–88. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Otokar Fischer
Licence překlad:	PD old 70

Život vezdejší, toť dům
hrozně nezdravý, a v rum,
ano, v rum se všechno řítí,
v čem je jas a velkost žití.

Jsou staré, ztuchlé bludy,
jež se němě líhnou z půdy,
aby vzduch a svět nám zlou
nakazily otravou?

Hebké květy žen, jež právě
slunci vstříc a jeho slávě
rozevřely mladé pláty,
vichřicí jsou v prázdno váty.

V hrdinu, jenž cválá hrd,
zakousne se psice smrt;
ropuchy hned přiskakují,
svěží laur mu pocákají.

Co se v rose skvělo ráno,
červy už je rozežráno;
v kusy láme — jal ho hnus —
varito své genius.

Moudré hvězdy v dálce svítí,
našeho se světa štítí:
bezpečná je dálava,
zem-li k smrti nezdravá.

Moudré hvězdy! Chtějí mít
život, mír a nebes třpyt,
nechtějí se o ně třásti,
nechtějí žít s námi v strasti —

utonout si nežádají
v kanálech, jež zapáchají,
ani zetlít v pohnojení,
voňavkou jež zrovna není.

Na dištanc se chtějí skvíti
nad našeho živobytí
psinou, činou, dřinou, špínou,
nad vezdejší hatlaninou.

Cituplně s vysoka
často zří, jak vše tu lká;
k zemi to pak slza zlatá
do našeho skane bláta.