Hebrejsky snadno a rychle/Hebrejský jazyk a písmo
| Hebrejsky snadno a rychle František Vymazal | ||
| Hebrejský jazyk a písmo | ||
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hebrejsky snadno a rychle |
| Autor: | František Vymazal |
| Zdroj: | vydání 1897, str. 5–22 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Index stran | |
Hebrejský jazyk a písmo.
Hebrejština je jazyk starých Israelitů a Starého Zákona. Hebrejsky mluvili Israelité asi do roku 200 před Kristem. Již před tím, zejména v zajetí babylonském (okolo 500 před Kr.) počali mluviti aramejsky. Od té doby (od roku 200) zůstala hebrejština jazykem jejich bohoslužby a literatury.
Hebrejština, aramejština, arabština atd. jsou semitské jazyky. Jsou mezi sebou asi tak příbuzné jako slovanská nářečí. Nejstarobylejší mezi nimi je arabština. Hlava se jmenuje arabsky rás, hebrejsky róš, aramejsky ríš.
Za doby Kristovy mluvil lid v Palestině vesměs aramejsky, jak patrno z aramejských slov, která Nový Zákon Kristu připisuje: eloi, efata atd.
Hebrejština je řeč velmi jednoduchá. Všech hebrejských slov napočítali 5555.
Staří židé nazývali sebe Israelity, cizinci jim říkali Hebreové. Židé (Judové) znamenalo původně jenom Israelity kmene Judova, největšího a historicky nejdůležitějšího z kmenů židovských (v okolí Jerusaléma).
Nynější hebrejské písmo se nazývá čtvercové (kvadrátové) od čtvercové podoby mnohých písmen. Tak je písmeno m (konec slova) téměř úplný čtverec ם. Od tohoto m se liší nepatrně písmeno s: ס. Písmo čtvercové je původně aramejské. Staré hebrejské písmo bylo fénické. Do čtvercového písma byla přepsána bible nedlouho před Kristem.
Hebrejsky se píše od pravé ruky k levé. Původně se psaly jenom souhlásky slov (bez samohlásek). Tak bychom napsali slovo Morava mrv či vlastně obráceně: vrm.
U nás takové souhláskové psaní není možné, neboť skupina mrv by se četla mírov, morový, mrav a jinak. Ne tak v hebrejštině. Tu znamená každá taková skupina souhlásek vždy jenom jediný hlavní pojem. Tak znamená skupina ktl vždy usmrcení, ať do ní vložíme jakékoli samohlásky: kátal usmrtil, ketól usmrtit a usmrť, kátúl usmrcen atd.
Později (asi v 8. století po Kristu) počali učenci znamenati samohlásky tečkami a čárkami, obyčejně pod souhláskami. Slovo Morava byli by napsali asi takto: mrv či vlastně obráceně: vrm.
Hebrejská abeceda má 23 souhlásek, (samohlásek není).
Nejmenší písmeno j (nazvané jód) se píše hebrejsky: י.
Krátkou slabiku ja napíšeme יַ. Ležatá čárka pod souhláskou znamená krátké a.
Krátkou slabiku je napíšeme יֶ. Tři tečky (hrozen) pod souhláskou se čte jako krátké e.
Krátká slabika ji se píše: יִ. Tečka pod souhláskou je krátké i. My klademe tečku nad i.
Krátkou slabiku jo píšeme יׇ. Dvě čárky křížem pod souhláskou se čtou jako krátké o, ale jenom ve slabikách zavřených jako kol, lom, kon atd. Viz níže.
Krátká slabika ju se píše: יֻ. Tři tečky jdoucí šikmo v pravo se čtou jako krátké u.
Kdo chce psát hebrejsky pohodlně, opatř si rondové péro (číslo 3½). Komu záleží na pěkném psaní, opatř si psací sešit: Hebräisches Schreibheft von H. Strack, Berlin. —
Všecky hebrejské slabiky opisujte pozorně písmem hodně hrubým.
-
Týž znak jako j, jenom s prodlouženou stopkou (ו) je písmeno v. Opisujme slabiky:
וַ = va, וֶ = ve, וִ = vi, וֻ = vu.
-
Týž znak (ו), jenom obtížený dole čtvercem (נ), je písmeno n. Opisujme slabiky:
נַ = na, נֶ = ne, נִ = ny, נֻ = nu.
-
Týž znak jako n (נ), jenom že je čtverec od stopky odštípen (ג), je písmeno g. Opisujme: גַ = ga, גֶ = ge, גִ = gi, גֻ = gu.
Na počátku slova se píše g s tečkou uvnitř:
גַּ = ga, גֶּ = ge, גִּ = gi, גֻּ = gu. -
Písmeno z má hlavičku jako nebozez: ז. Opisujme:
זַ = za, זֶ = ze, זִ = zi, זֻ = zu. -
Písmeno r má hlavičku prodlouženou: ר. Opisujme:
רַ = ra, רֶ = re, רִ = ri, רֻ = ru. -
Písmeno d má podobný znak jako r, jenom že břevno nahoře sahá o něco přes stopku ven: ד.
דַ = da, דֶ = de, דִ = dy, דֻ = du.Na počátku slova se píše d s tečkou uvnitř:
דַּ = da, דֶּ = de, דִּ = dy, דֻּ = du. -
Písmena pro h a pro ch jsou si velmi podobná. H = ה, ch = ח. Opisujme:
הַ = ha, הֶ = he, הִ = hi, הֻ = hu.חַ = cha, חֶ = che, חִ = chi, חֻ = chu. -
Pro t má hebrejské písmo dvojí znak: jeden otevřený nahoru ט (srovnej šikmou příčku rondového t), druhý otevřený dolů: ת.
טַ = ta, טֶ = te, טִ = ty, טֻ = tu.תַ = ta, תֶ = te, תִ = ty, תֻ = tu.Na počátku slova se píše תּ (s tečkou uvnitř):
תַּ = ta, תֶּ = te, תִּ = ty, תֻּ = tu. -
Písmeno k má dva znaky: כ a ק. Znak כ se čte jako kh, t.j. ch: כּ s tečkou uvnitř je pouhé k.
כַ = cha, כֶ = che, כִ = chi, כֻ = chu.Na počátku slova se píše כּ:
כַּ = ka, כֶּ = ke, כִּ = ki, כֻּ = ku.Druhé k ק má znaky samohlásek dole pod ouškem:
קַ = ka, קֶ = ke, קִ = ki, קֻ = ku. -
Písmeno b má znak ב.
בַ = ba, בֶ = be, בִ = bi, בֻ = bu.Na počátku slova má b v sobě tečku:
בַּ = ba, בֶּ = be, בִּ = bi, בֻּ = bu. -
Písmeno f má znak: פ, pouhé p jest פּ. Opisujme:
פַ = fa, פֶ = fe, פִ = fi, פֻ = fu.פַּ = pa, פֶּ = pe, פִּ = pi, פֻּ = pu.Šest písmen b, g, d, k, p, t obsaženo je ve slovech: to bude pokog (pokog = pokoj podle starého pravopisu).
Těchto šest souhlásek mělo původně přídech; četly se totiž jako bh, gh, dh, ch, f, th. Na počátku slova (a po souhlásce) pozbývají přízvuku (čtou se jako b, g, d, k, p, t). Na znamení, že se má čísti b, g, d atd. klade se do nich tečka: בּ, גּ, דּ atd. Nyní rozeznáváme toliko tři přídešné a bezpřídešné hlásky, totiž:
כּ = k, כ = ch,
פּ = p, פ = f,
תּ = t, ת = th.
Hlásky בּ a ב čteme obě jako b, גּ a ג obě jako g, דּ a ד obě jako d.
-
Písmeno l snadno poznáme: ל. Opisujme:
לַ = la, לֶ = le, לִ = li, לֻ = lu. -
Písmeno c má podobu cihličky (žehličky). Základní břevno je vodorovné: צ. Opisujme:
צַ = ca, צֶ = ce, צִ = ci, צֻ = cu.Pozn. Hebreové vyslovovali své צ jinak. Ale nyní se vyslovuje vůbec jako c.
-
Pro s a š má hebrejské písmo týž znak: ש. Písmeno s poznáváme po tečce v levo שׂ, š po tečce v pravo: שׁ. Opisujme:
שַׂ = sa, שֶׂ = se, שִׂ = si, שֻׂ = su.
שַׁ = ša, שֶׁ = še, שִׁ = ši, שֻׁ = šu.Pro písmeno s je ještě znak čtvercový jak už víme: ס. Opisujme:
סַ = sa, סֶ = se, סִ = si, סֻ = su. -
Písmeno m je otevřeno dolů v latině i v hebrejštině: מ. Opisujme:
מַ = ma, מֶ = me, מִ = mi, מֻ = mu.
Ostatní dvě písmena, nazvaná álef (א) a ajin (ע) poznáme později.
Dlouhé slabiky.
Nyní půjdem pořádkem abecedním. První písmeno je álef (řecky alfa) א, druhé bét (řecky béta) ב, třetí gímel (řecky gamma) ג, čtvrté dáleth (ř. delta) ד atd.
Dlouhou slabiku bá napíšeme בָ, na začátku slova בָּ.
Dvě čárky křížem (ָ) znamenají dlouhé á a krátké o. Příčina, že jeden znak (ָ) znamená dvě různé hlásky, á a o, je ta, že tehdy (okolo 800) nevyslovovali již čisté á, nýbrž jakési polo-a a polo-o, ba docela ó jako ve slově jód (jméno písmene j), dříve jád (ruka) יָד.
Dlouhé á je ָ ve slabikách otevřených jako bá, dá, má, lá atd.
Krátké o znamená ָ ve slabikách zavřených (souhláskou) a zároveň nepřízvučných jako bob, lom, kol, dom atd.
Krátkou (bezpřízvučnou) slabiku bob napišeme בָּב; lom bude לָם (na konci slova se píše čtvercové ם = m); kol je כָּל anebo קָל; dom דָּם. Jméno London לָנדָן (konec slova prodloužené n = ן).
Dlouhá slabika bé se píše buď בֵּ anebo בֵּי. Tuto druhou slabiku (בֵּי) četl by každý sic béj. Slovo béth (dům) napíšeme בֵּית. (Počátek slova se píše בּ s tečkou; ת bez tečky je th).
Pokud nebylo znaků pro samohlásky, psalo se na příklad slovo súsó (jeho kůň, kůň je sús) סוסו. Souhláska ו (v) znamenala tu jednou ú a podruhé ó. Později psali zřetelněji סוּסוֹ = súsó. Znak וֹ je dlouhé ó, znak וּ je dlouhé ú.
Hláska ó je vyšší než hláska ú. Proto je u וֹ = ó tečka výš než u hlásky וּ = ú.
Místo סוּסוֹ = súsó stačilo by psát kratčeji סוּסֹ. Tečka nahoře u s סֹ znamená také dlouhé ó.
Slabiku bó napíšeme: בּוֹ anebo בֹּ.
Slabiku bú napíšeme בּוּ.
Slovo súsím (koně) se psalo původně סוסים. Hláska jód (י) zastupovala samohlásku i. Později přidali k tomuto jód ještě krátké i a psali סוּסִים = súsím.
Dlouhou slabiku bí napíšeme בִּי. Původně je to bij.
Umíme psát slabiky bá (בָּ) a bol (בָּל). Ale jak napíšeme bo a bál?
Kdybychom napsali בּוֹ, četlo by se to bó (s dlouhým ó) a psané בָּל je bol.
Tu si béřem na pomoc slabiku bol (בָּל) a píšeme בֳּ = bo. Dvojtečka vpravo (ֳ) zastupuje jaksi nepřítomnou souhlásku l anebo jinou. Krátké o v otevřených slabikách se píše ֳ.
Dlouhou slabiku bál píšeme בָּֽל. Kolmá čárka (|) vlevo u ָ stojí tu jako plot mezi ָ (= á) a mezi následujícím l a hlásá: Čti znamení ָ jak se patří, totiž jako dlouhé á. Tato kolmá čára se jmenuje uzda (meteg) a praví: Čtenáři, počkej trochu, nespěchej (to jest, nedívej se na následující l).
Máme tedy tyto b-slabiky: בָּ = bá, בֵּ aneb בֵּי = bé, בִּי = bí, בּוֹ anebo בֹּ = bó, בּוּ = bú, בֳּ = bo, בָּל = bol, בָּֽל = bál.
Podobně probereme ostatní hlásky hebrejské abecedy. Hebrejská slova pilně opisujte. Tak se naučíte nejrychleji číst.
G. גָּ = gá, גֵּ anebo גֵּי = gé, גִּי = gí, גּוֹ anebo גֹּ = gó, גּוּ = gú, גֳּ = go, גָּל = gol, גָּֽל = gál.
D. דָּ = dá, דֵּ anebo דֵּי = dé, דִּי = dý, דּוֹ anebo דֹּ = dó, דּוּ = dú, דֳּ = do, דָּל = dol, דָּֽל = dál.
H. הָ = há, הֵ anebo הֵי = hé, הִי = hí, הוֹ anebo הֹ = hó, הוּ = hú, הֳ = ho, הָל = hol, הָֽל = hál.
V. וָ = vá, וֵ anebo וֵי = vé, ווֹ anebo וֹ = vó, ווּ = vú, וֳ = vo, וָל = vol, וָֽל = vál.
Z. זָ = zá, זֵ anebo זֵי = zé, זִי = zí, זוֹ anebo זֹ = zó, זוּ = zú, זֳ = zo, זָל = zol, זָֽל = zál.
Ch. חָ = chá, חֵ anebo חֵי = ché, חִי = chí, חוֹ anebo חֹ = chó, חוּ = chú, חֳ = cho, חָן = chon (koncové n), חָֽן = chán.
T. טָ = tá, טֵ anebo טֵי = té, טִי = tý, טוֹ anebo טֹ = tó, טוּ = tú, טֳ = to, טָן = ton, טָֽן = tán.
J. יָ = já, יֵ anebo יֵי = jé, יִי = jí, יוֹ anebo יֹ = jó, יוּ = jú, יֳ = jo, יָן = jon, יָֽן = ján.
K. כָּ = ká, כֵּ anebo כֵּי = ké, כִּי = kí, כּוֹ anebo כֹּ = kó, כּוּ = kú, כֳּ = ko, כָּן = kon, כָּֽן = kán.
L. לָ = lá, לֵ anebo לֵי = lé, לִי = lí, לוֹ anebo לֹ = ló, לוּ = lú, לֳ = lo, לָם = lom, לָֽן = lán.
M. מָ = má, מֵ anebo מֵי = mé, מִי = mí, מוֹ anebo מֹ = mó, מוּ = mú, מֳ = mo, מָל = mol, מָֽם = mám (koncové ם).
N. נָ = ná, נֵ anebo נֵי = né, נִי = ný, נוֹ anebo נֹ = nó, נוּ = nú, נֳ = no, נָן = non, נָֽם = nám.
S. סָ = sá, סֵ anebo סֵי = sé, סִי = sí, סוֹ anebo סֹ = só, סוּ = sú, סֳ = so, סָם = som, סָֽם = sám.
P. פָּ = pá, פֵּ anebo פֵּי = pé, פִּי = pí, פּוֹ anebo פֹּ = pó, פּוּ = pú, פֳּ = po, פָּל = pol, פָּֽן = pán.
C. צָ = cá, צֵ anebo צֵי = cé, צִי = cí, צוֹ anebo צֹ = có, צוּ = cú, צֳ = co, צָל = col, צָֽן = cán.
K. קָ = ká, קֵ anebo קֵי = ké, קִי = kí, קוֹ anebo קֹ = kó, קוּ = kú, קֳ = ko, קָב = kob, קָֽר = kár.
R. רָ = rá, רֵ anebo רֵי = ré, רִי = rí, רוֹ anebo רֹ = ró, רוּ = rú, רֳ = ro, רָם = rom, רָֽם = rám.
S. שָׂ = sá, שֵׂ anebo שֵׂי = sé, שִׂי = sí, שׂוֹ anebo שׂ = só, שׂם = sóm, שׂוּ = sú, שֳׂ = so, שָׂם = som, שָֽׂם = sám.
Písmena שׂ a ס se často zaměňují, důkaz, že znějí stejně.
Š. שָׁ = šá, שֵׁ anebo שֵׁי = šé, שִׁי = ší, שׁוֹ anebo שֹׁ = šó, שׁוּ = šú, שֳׁ = šo, שָׁל = šol, שָֽׁל = šál.
T. תָּ = tá, תֵּ anebo תֵּי = té, תִּי = tý, תּוֹ anebo תֹּ = tó, תּוּ = tú, תֳּ = to, תָּם = tom, תָּֽר = tár.
Jednoduché i (ִ) se čte někdy dlouze: דָּוִד dávíd. Také se může psáti דָּוִיד.
Koncová písmena.
Pět písmen se píše na konci slova jinak než na počátku. Tato písmena jsou obsažena ve slovech kamenápec. Jsou to písmena: ch כ (konec slova se píše ךְ = ch, aby se dvojtečkou lépe rozeznávalo od koncového n ן[1]), m מ (konec slova ם), n נ (konec slova ן), p פּ (konec slova ף), c צ (konec slova ץ).
Opisujte slabiky kach קַךְ, kech, kich, koch, kuch.
Dále slabiky: kak קַךּ, kek, kik, kok, kuk.
Mam מַם, mem, mim, mom, mum.
Nan נִן, nen, nin, non, nun.
Paf פַּף, pef, pif, pof, puf.
Pap פַּףּ, pep, pip, pop, pup.
Cac צַץ, cec, cic, coc, cuc.
Pište hebr.: papap, pepep atd.
Má-li slovo na konci samohlásku, přidává se k němu obyčejně němé h. Slovo dámá by se napsalo: דָּמָה. Má-li se h na konci slova vyslovit, klade se do něho tečka: דָּמָהּ dámáh.
Souhlásky zdvojené.
Slovo Anna, hebrejsky channá se nepíše הַננָה, nýbrž הַנָּה. Písmeno נּ znamená nn.
Slovo halla bychom napsali הַלַּ. לּ jest zdvojené ll.
Slovo mappa se píše מַפַּ. Písmeno פּ jest zdvojené pp. Zároveň tu znamená tečka, že se musí čísti פּ jako p, ne jako f (פ). Zdvojené vv je : חַוָּה chavvá (Eva).
Opisujte slabiky: manna, kappa, radda, dalla, panna.
Samohlásky o sobě (bez souhlásek).
Všecka hebrejská písmena jsou souhlásky. I první písmeno (álef א) je souhláska (aspoň Semitovi).
Toto álef se vyslovovalo původně asi jako přestávka (pauza) mezi slovy: v—oko, čti f—oko. Tak se píše slovo ráš (chudý) buď רָשׁ anebo רָאשׁ, původně asi rá-aš. Álef se tedy blíží patrně hlásce a. A již za starých dob se kladlo א někdy za skutečné a. Do řečtiny přešlo álef jako hláska a (alfa).
Chtěl-li napsati Hebrej slovo áb (otec) napsal אב anebo zřetelněji אָב. Tak se stalo álef pouhým nositelem (jakoby věšákem) samohlásek. Stojí-li samo o sobě, nikdy se nečte. Slovo בָּרָא (stvořil) čteme bárá.
Slovo álef napíšeme אָלֶף.
Souhláska ajin ע (oko) zněla původně asi jako g. Jméno města Gaza עַזָּה se četlo původně asi jako gazzá (זּ = zz). Nyní čtem azzá. Také ajin עַיִן skleslo na pouhého nositele samohlásek. Stojí-li samo o sobě, nečte se nikdy.
Krátké a se tedy píše אַ, עַ: אַיִל ajil (skopec), עַד ad (věčnosť). Nemaťte si ajin (ע) a c (צ).
Dlouhé á je אָ a עָ: אָב áb (otec), עָנַן ánan (oblak).
Krátké e má znaky אֶ a עֶ: אֶבֶן eben (kámen), עֶרֶב ereb (večer).
Dlouhé é jest אֵ (אֵי) a עֵ (עֵי): אֵל él (Bůh), אֵין én (není), עֵד éd (svědek), עֵין én (jinak ajin, oko).
Krátké i se píše אִ a עִ: אִם im (když), עִבְרִי ib-rí (Hebrej, hebrejský). Dvojtečka pod בְ znamená, že se čte pouhé b, čili že pod b není žádná samohláska. Původně se psávalo místo ב b s nullou ב̥.
Dlouhé í se píše: אִי a עִי: אִישׁ iš (muž), עִיר ír (město).
Krátké o je אָ(ז), עָ: אָזְנַיִם oz-na-jim (uši, zavřená slabika אָז se čte oz), עֳנִי oný (bída).
Dlouhé ó se píše אוֹ anebo אֹ, עוֹ anebo עֹ: אֹזֶן ózen (ucho), אֹן anebo אוֹן ón (egyptské město), עוֹלֵל ólél (dítě), עֹרֵב óréb (havran).
Slabika vó měla by se psáti zřetelně וֹ: עָוֹן ávón (vina), slabika óv pak ֹו: לֹוֶה lóve. Obyčejně se však píše za vó i za óv písmeno וֹ: עָוֹן, לוֶֹה.
Znak שׁ se může čísti óš, na př. עשֶׁר óšer (bohatství). Tečka na שׁ je společná písmenu š a předcházejícímu ajin.
Písmeno u je אֻ, ú אוּ atd.: אוּר úr (jméno Úr), עוּף úf (letěti).
Hláska וּ znamená také zdvojené v: עִוֵּר ivvér (slepý).
Dvojtečka (šva) :.
Souhláska s dvojtečkou na př. קְ se vyslovuje jako ke (s velmi krátkým e): קְטֹל ketól (zabij), קוֹלְךָ kóle-chá (tvůj hlas, hlas kól) atd. Jindy se vyslovuje pouhá souhláska: קָטַלְתָּ kátaltá (tys zabil), אֶפְרַיִם ef-ra-jim, אַמְנוֹן am-nón (jméno). שִׁמְּרוּ je místo שִׁמְמְרוּ šimmerú. אְ zní jako krátké e: אְבָדָה ebádá (propast). Jinoch je naar (s přízvukem na slabice na) נַֽעַר; panna je naará (s přízvukem na rá) נַעֲרָה. Znak ֲ je nejkratší a, kratší ještě než obyčejné ( ַ). Ale ve skutečnosti se čtou obě jako a.
Podobně máme ve slově elóhím (Bůh) אֱלֹהִים, nejkratší e = אֱ.
Že se znamení ֳ vyslovuje jako o, bylo už pověděno.
Jméno נָֽעֳמִי se nečte ná-o-mí, nýbrž no-o-mí (Noemi).
Jména hebrejských písmen.
álef אָלֶף, béth בֵּית, gimel גִּימֶל, dáleth דָּלֶת, hé הֵה, váv וָו, zajin זַיִן, chéth חֵית, téth טֵית, jód יוֹד, kaf כַּף, lámed לָמֶד, mém מֵים, nún נוּן, sámech סָמֶךְ, ajin עַיִן, pé פֵּא, cádé צָדֵי, kóf קוֹף, réš רֵישׁ, sín שִׂין, šín שִׁין, táv תָּו.
Hebrejská slova se na konci řádky nerozdělují, nýbrž prázdná prostora se vyplňuje hláskami roztaženými. Takových hlásek je pět ﬡ, ﬣ, ﬥ, ﬦ, ﬨ (aha-lemeth).
Příklady ku čtení a opisování.
אָבְנֵר Ab-nér — אַבְרָם Ab-rám — אַבְרָהָם Ab-rá-hám — אַבְשָׁלוֹם Ab-šá-lóm — אוּרִיָּה Úrijjá (יּ = jj) — אַחְאַב Ach-ab — אֵלִיָּהוּ élíjáhú (Eliáš) — אֶלְעָזָר El-á-zár — אֲרָם Arám (Syrie) — אֲרָרָט Arárát — בָּבֶל Bábel — בֵּית־אֵל Béth-el — בֵּית לֶחֶם Béth lechem — בֶּן־יָמִין Ben-jámín — בָּרָק Bárák — גִּלְבֹּעַ Gil-bóa — גָּלְיַת Gol-jath — הָגָר Hágár — חֹרֵב Chóréb — יֵהוּה Jéhú — יוֹאָב Jóáb — יְרִיחוֹ Jeríchó — יִשְׂרָאֵל Jis-rá-él — כְּרוּב kerúb — לָבָן Lábán — לֵוִי Lévi — מוֹאָב Móáb — משֶׁה Móše — פּוֹטִיפַר Pótifar — צִיּוֹן Cijjón (יּ = jj) — קַיִן Kajin — רָהֵל Ráhél — שְׁלֹמֹה Šelómó — שִׁמֵשׁוֹן Šimšón — תּוֹרָה tórá (zákon).
Několik českých slov.
מָלֳ — מַק — מַם — סַמֳטַ — פַּטַ — חַטַ — בָּבַ — בִּידַ — רֳבֳטַ — סֳבֳטַ — נֳהַ — וִמַזַל — כַּפִּטֳלַ — כֳּטֶל — כַּרַס — סָמֳ — רֳק — דֳּבַ — מִלֳסְתְ — סִילָ — רָנַ — אֳטַקַר — כֳנֶץ — סְלָוַ (seláva místo sláva) — פְּרַהַ (peraha místo Praha).
Několik německých slov (z Liebmannovy „Hebräische Lesefibel“).וִר וֶרְדֶן מָרְגֶן אִן דֵן גַרְטֶן גֵהֶן. דָ וַכְסֶן טֻלְפֶּן, נֶלְקֶן, אֻנְדְסֳ וַיטֶר. סָגֶן סִי אַמֶן.
- ↑ Druhé ק může se psáti i konec slova.