Moderní básníci angličtí/Hannah
| Moderní básníci angličtí | ||
| Cesmina | Hannah | Růže |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hannah |
| Autor: | Robert Southey |
| Původní titulek: | The Funeral |
| Zdroj: | Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 124–125. Městská knihovna v Praze (PDF) |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
My zeleným a dlouhým šli jsme plotem,
tu průvod pohřební. Ten nebyl zde
číms všedním, v ulicích jak města bývá.
My zůstali stát a my ptali se,
kdo nesen k hrobu. Odvětili nám,
že dívka venkovská to, v osmnácti
jež dlouhých měsících zde strádala
se trávíc zvolna, smrti hodina
že byla vítána jí. Šli jsme dál
do družné společnosti, kde čas ubit
byl marným hovorem, jenž mře a vzniká
bez každé stopy. Pozděj večer byl,
když domů jsem se vracel, vzduchem táh
van chladný a šer matný, lidský zrak
jenž v nitro obrací. Já dlouho ještě
jsem slyšel umíráčku temné rázy
sem z údolí, já na mrtvou jsem myslil.
Já ptal se, — smutný poznal její osud.
Bez chotě nesla mateřské vše péče
a ten, jenž v lásce měl jí blízký být,
byl v šírém moři. Opuštěná bídně
všech byla pošklebkem a jméno její
hrou jazyků zlých. Horší stih ji žal,
že zapomněl ji, jejž tak ráda měla.
Jen jednou psal jí. Však to kapka jedva
v číš bolů jejích byla, jediná
a list když přišel jeho rodičům,
nic nebylo v ném o ubohé Hanně,
a bylo-li cos, bylo chladné slovo
a trpčí nežli mlčení. Tak žila,
se trudíc pro své dítě pracovala,
ba na smrtelném loži zvedala
mdlé ruce ještě, aby mohla plésti,
až seslábla. A stará její matka
vše pro ni dělala, co láska žádá,
se dřela na ni prací klopotnou,
ač sotva vydělati byla s to,
co život stojí, nemoce a bol.
Tak ležela na lůžku chudiny,
jsouc celá utrápená dlouhým trudem,
jenž srdce rval jí; příliš slaba byla
též láska, pro dítě již chovala,
by mohla dát jí výraz, před děckem,
kterého mohla potěšit ji láska,
jak cizí prchala. Tak zvolna cizí
se stala všeho světa okolnostem
a těchou bylo jí jen chladné lože,
v němž dojdou klidu vždy, kdo trpící.
Tak ležela v svém sledním domově
a všecko přešlo, zármutek i nemoc
i srdce trud i hanba s lítostí
své dílo dokonaly. Hoši míjí,
když na hřbitově hry své provádějí,
ten čerstvý hrob, než tráva na něm vzroste.
Zem brzy prokáže mu tuto službu
a nikdo, bezcitný kdo šlape trávník,
na bolů nemyslí svět spící tady!