Hřbitovní kvítí/10

Hřbitovní kvítí Jan Neruda
9	10	11

Údaje o textu
Titulek:	Hřbitovní kvítí 10
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	Literární doupě Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Tichý růvek leží pozapadlý,
vůkol země suchá juž se zbořila:
dávno rakev spadla na trup zvadlý,
dávno země trup ten v popel změnila.

Oj tu hádě na tré rozdělené -
zdrhlé věčnosti znak v zem se potácí;
tu zas dřevo kříže opuchřené
divže mrtvých juž se dechem neskácí.

Splítej lýkem hebkým kvítí ladné, -
sotva pouvážeš, kvítka zpráchněla -
Věčnost! Víra! - Věnec zdaž nezvadne,
kterýž spletla nám zde ruka umělá?

Souhvězdí nás vede jedno luzné
po života různolící planině;
blahýs, poutče, bludičky co svůzné
konečně-li s tebou v jámě nezhyne.