Gotický hrad Fryštát v Karviné/Období pozdní gotiky, 1420 - 1511

Gotický hrad Fryštát v Karviné Roman Lindner
Rekonstrukční kresby hradu z období vrcholné gotiky	Období pozdní gotiky, 1420 - 1511	Kuchyňské křídlo gotického hradu

„Boleslav I., kníže Těšínský, prodává Petru Hoberkovi z Fryštátu 8 hřiven roční činže za 80 hřiven s právem zpětného výkupu na zřízení oltáře sv. Stanislava, sv. Anny, sv. Alžběty, sv. Doroty, sv. Hedviky, sv. Kateřiny a sv. Markéty v nové kapli farního kostela Panny Marie ve Fryštátě“.

Výše uvedená listina, která je datována 15. červnem 1420 je výchozím bodem pro určení, kdy byl gotický strážní hrad ve Fryštátě rekonstruován na „rozlehlou rezidenci okázalého vzhledu“, kde „se vedl nádherný dvůr“, jak je uvedeno v knize Pamětihodnosti města Fryštátu z roku 1879.

V roce 1420 vládl nad Fryštátem Piastovský kníže Boleslav I. Těšínský, který byl od roku 1412 (26. listopadu) ženat s kněžnou Eufemií Mazovskou, dcerou Mazovského knížete Semovíta IV. a sestřenicí krále Vladislava Jagella, jehož potomek Vladislav Jagellonský byl českým králem. Pro sblížení Slezska s Polskem navrhl král Vladislav Jagello sňatek Eufemie s Boleslavem I. Když Boleslav shlédl její krásu, nezaváhal ani na okamžik. Své choti jako projev lásky daroval Fryštátský hrad coby věnné léno. 12. února 1424 byl Boleslav s Eufemií pozváni ke korunovaci polské královny Sofie Litevské, čímž byla potvrzena mimořádná vysokost knížecího páru. Někkdy kolem roku 1420 se kněžna pustila do rekonstrukce Fryštátského hradu, který proměnila v rezidenci hodné šlechty vysokého postavení, a tam také přesídlila. Nevíme přesně v kterém roce, tradice uvádí, že zde žila až jako vdova, tedy od roku 1431 (6. května). Vychovala zde i své potomky, neboť v době kdy přišli o otce jim bylo kolem 10ti let. Především pak nejmladší syn Boleslav II. (1425 - 1452) tady založil „královskou“ fryštátskou rodovou linii a bylo to poprvé, co se Těšínské knížectví rozdělilo, a Fryštát se stal rezidenčním městem. V 15. století zde sídlili tři generace těšínských Piastovců, které měli příbuzenské svazky s českými a polskými králi. Společně tady vedli dvůr podobný tomu královskému. Pravděpodobně to také byla kněžna Eufemie, nebo její syn Boleslav II. Fryštátský, kdo na rozvíjející se Dolní Předměstí přivedl vodu v podobě říčky Mlýnky (původně to snad mohl být kanál).

Výše uvedená listina se zmiňuje o nové kapli kostela Panny Marie (dnes kostel Povýšení svatého Kříže). Kostel byl součástí opevněného hradu, tak totiž na přelomu 13. a 14. století Piastovci své hrady stavěli, ale protože ve Fryštátě nebyl tou dobou žádný další kostel a počet obyvatel města rostl, bylo nutné původní jednolodní kostel rozšířit. Tak zde vznikly nové boční kaple, o kterých je v listině zmínka, a ty daly kostelu dnešní půdorys o tvaru latinského kříže. Severní kaple nedávno odkryla své tajemství v podobě dvou nástěnných fresek „Umučení svaté Kateřiny a Barbory“, které pocházejí právě z doby rozšíření kostela. Na hradě se tedy v roce 1420 stavělo. Stavební práce však zdaleka neskončily rozšířením kostela. Kněžna Eufemie, lidově nazývaná Ofka, rekonstruuje i rezidenční část hradu, dnešní zámek Fryštát. Staví boční severozápadní křídlo, ve kterém byly v suterénu spíže, snad i lednice, ale dodnes se tam zachovala studna, takže se lze domnívat, že toto křídlo sloužilo od dob Eufemie i jako kuchyň, která ostatně byla v přízemí tohoto křídla i za doby Larisch - Mönnichů, a v patře mohl být tzv. obslužný prostor pro finální úpravu pokrmů. Vše spojené gotickým přilehlým točivým schodištěm, které zde v nějaké podobě mohlo existovat už od výstavby hradu na konci 13. století. Sloužící tak měli usnadněnou práci při obsluhování panstva, neboť sklepy, kuchyně i obslužný prostor byly v jedné budově, která byla v těsném sousedství s hodovním sálem.

Pokud východní část zámku byla původně dřevěná, dala ji kněžna přestavět ve zděnou, ve které byly v patře její komnaty a vzniklo zde i prostorné schodiště, které se dochovalo dodnes. Zámek byl tou dobou rozdělen na dvě části - východní rezidenční, ve kterém byly komnaty a západní reprezentativní, kde byly kanceláře a slavnostní, neboli hodovní sál. Obě části byly od sebe stavebně oddělené prolukou, proto je mohla pro snadnější pohyb panstva spojovat v patře chodba, jakou známe u dnešního Lottyhausu. Je docela pravděpodobné, že východní rezidenční budova s knížecími komnatami byla opatřena arkádovou chodbou, zachovalá klenba v přízemí i v prvním patře této části zámku to napovídá. Ostatně, na Piastovském zámku ve Frýdku, který spadal pod správu Fryštátu, je totiž podobná chodba, která tyto arkády má zachovalé.

Kněžna Eufemie, když ovdověla, ujala se vlády nad knížectvím. Její synové si knížectví rozdělili, ale bez svolení své matky neuskutečňovali žádná rozhodnutí. Eufemie praktikovala způsob vlády svého otce Semovíta IV. Mazovského. Zdá se, že ho přímo napodobovala. Její otec přesunul sídlo z hlavního města Mazovska, Plocku, do městečka Gostynin, kde pro sebe zrekonstruoval tamní hrad v zámek, a právě na tomto zámku v Gostynině Eufemie vyrostla. Po vzoru otce činí kněžna Eufemie i zde. Dokonce rekonstrukce, kterou provedla ve Fryštátě, měla podobné rysy se zámkem jejího dětství. Gostynin byl charakteristický svou nárožní obrannou terasou. Z původního hradu se tam sice dochoval jen kostel s věží, ale nedávno tam proběhla výstavba repliky hradu, snad podle původních základů a podoby. Nárožní obranné terasy vznikly i na obou jižních stranách Fryštátského zámku. Po vzoru svého otce také zavádí tzv. kancelářský způsob vlády. Rekonstrukce Fryštátského hradu Těšínské knížectví značně zadlužila a proto v první polovině 15. století Eufemie prodává městu Těšínu mincovnu, dává do zástavy Frýdecký hrad s městem a prodává některá přidružení území.

Svými činy kněžna Eufemie Mazovská rozhodla o další existenci Fryštátského hradu. Stalo se z něho na svou dobu moderní a komfortní sídlo, které Piastovci využívali až do svého vymření v roce 1571. Ale i poté sloužil zámek jako rezidence nejvyšší slezské aristokracie, poslední aristokraté, Larisch - Mönnichové, se zde usídlili roku 1792 a setrvali zde až do roku 1945.

Dle pověsti kněžna Eufemie na Fryštátském hradě podávala vlastnoručně připravované sladké tvarohové chlebíčky, kterými hostila nejen šlechtice, ale i své poddané. Ti si ji pro její vlídnou povahu a neobyčejnou lidskost velice zamilovali. Kronikář Jan Dlugosz ji popisuje jako krásnou ženu, která vzorně vychovala své potomky a kteří byli vždy perfektně upraveni, takže se stali okrasou svých rodičů. Se stejnou precizností a smyslem pro krásu také vybudovala „královský“ dvůr Fryštátského hradu, jehož pověst se rychle šířila do okolí.

Kněžna Eufemie Mazovská zemřela 17. září roku 1447. Pravděpodobně je pohřbena v nekropoli kostela svaté Máří Magdalény v Cieszynie po boku svého muže.