Gotický hrad Fryštát v Karviné/Dvorská etiketa na gotickém dvoře Piastovců

Gotický hrad Fryštát v Karviné Roman Lindner
Rekonstrukční kresby z období pozdní gotiky	Dvorská etiketa na gotickém dvoře Piastovců	Slezské knížecí památné místo

Z období gotiky se nám nedochovaly nějaké konkrétní informace, jak probíhal život knížat na jejich fryštátském sídle. Je však známo, že kněžna Eufemie Mazovská zde v první polovině 15. století zavedla „nádherný dvůr“ a z Fryštátského hradu udělala reprezentativní sídlo hodné pobytu aristokracie jejího postavení. Díky archeologickým nálezům prováděným na jiných Piastovských sídlech, však dnes disponujeme docela kvalitními informacemi o tom, jak se vedl dvůr a jeho etiketa v dobách gotiky na těchto rezidenčních sídlech, tedy i ve Fryštátě. Kněžna Eufemie byla povahou vlídná a přívětivá, ale na druhou stranu též měla smysl pro detail a s dokonalou precizností dotahovala věci do úspěšného konce. Tyto její vlastnosti a příbuzenské svazky s českými a polskými králi, byly předpokladem vybudování dokonale vedeného dvoru na jejím nově zrekonstruovaném komfortním sídle, kde také se stejnou precizností, ovšem vyváženou láskou, vychovala své potomky.

Dvorský ceremoniál vysoké aristokracie, jakými Těšínsko - Fryštátští Piastovci bezpochyby byli, byl v každé své epoše inspirován dvorem vedeným u ještě vyšší aristokratické vrstvy, v tomto případě dvorem královským a později císařským. Panovaly zde poměrně sevřené denní pořádky. Piastovci z fryštátského dvora se pohybovali i na dvorech královských, například Eufemiin syn Vladislav (1420 - 1460) působil na českém královském dvoře a roku 1449 byl dokonce členem osobního doprovodu Marie Portugalské na její cestě na svatbu s Fridrichem III. O měsíc později se zúčastnil honosné svatby a následně i císařské korunovace v Římě. Známý byl i na Jagellonském královském dvoře v Krakově, je tedy pravděpodobné, že své zkušenosti s dvorní etiketou předával svým příbuzným, kteří je pak zaváděli i na svých sídlech. Ne jinak tomu bylo i na dvoře Fryštátském. Po smrti Eufemie se pánem na Fryštátském hradě stává Vladislavův bratr, kníže Boleslav II. Fryštátský (1422 - 1452). O něm je zmínka, že obýval ve Fryštátě rozlehlý hrad okázalého vzhledu, kde vedl nádherný dvůr. Piastovská knížata 14. a 15. století zaujímala v sociální hierarchii českých zemí přední místa za českým králem, hned vedle moravských markrabat. Jejich vysoké společenské postavení reprezentovalo okázalé vystupování, vzhled rezidenčního sídla, podpora rozvoje své země a také rozvíjení dvorní etikety v prostředí knížecích sídel.

Fryštátské knížecí sídlo bylo v první polovině 15. století vybudováno na základech strážního hradu z druhé poloviny 13. století. Tento hrad, jak bylo u Piastovců zvykem, existoval v jakési souhře s městským organismem, tedy v našem případě s městem Fryštátem, ke kterému byl hrad přilnutý a byl součástí jeho opevnění. Jeho hlavní dominantou byla včetně suterénu třípodlažní, částečně podsklepená, obytná věž, mohl to být tzv. Donjon, o takřka čtvercovém půdorysu, jejíž úlohu veřejného prostoru plnil velký reprezentativní, jednací a hodovní sál (dnešní obřadní síň) a kanceláře. K její severozápadní straně bylo kolem roku 1420 postaveno kuchyňské křídlo, pravděpodobně také dvoupodlažní, ale celopodsklepené. Sklepní prostory sloužily jako skladovací prostory pro potraviny, víno a pivo. Dodnes je zde zachovaná studna, která zajišťovala rychlou dodávku vody pro potřeby nejen kuchyně, ale celého hradu. V přízemním podlaží pak byla samotná kuchyně, kde se připravovali nejrůznější vybrané pochoutky, ale i ty všednější pro každodenní spotřebu. První patro nabídlo obslužný prostor pro finální úpravu pokrmů, popřípadě jejich přihřátí. Spojovací chodbou pak byly obsluhou přenášeny do hodovního sálu knížecího paláce, se kterým kuchyňské křídlo bezprostředně sousedí.

Obranyschopnost Fryštátského hradu zajišťovalo opevnění, jež bylo z jižní strany doplněno příkopem a pravděpodobně i palisádami. Obranné věže hrad nejpravděpodobněji neměl, ale disponoval dvěma nárožními obrannými terasami. Ta jihozápadní tvořila nárožní plochu mezi kuchyňským křídlem a knížecím palácem. Až do období klasicismu byla jednopodlažní, ale s hlubokým sklepením, které bylo využíváno jako vězeňská cela. Pro svůj charakter lze předpokládat, že celé nároží bylo určeno zbrojnošům, tudíž v přízemním podlaží mohla být situována zbrojnice. Obdobně tomu mohlo být i v jihovýchodním nároží, kde ovšem do první poloviny 15. století pravděpodobně byla podsklepená původní kuchyně z druhé poloviny 13. století. Celá východní strana hradu byla od první poloviny 15. století určena jako rezidenční se dvěma paláci, kde se nacházely knížecí komnaty, reprezentativním palácem s hodovním sálem a kuchyňským křídlem.

Součástí hradu byla i kaple Panny Marie, roku 1420 přestavěná v kostel o půdorysu latinského kříže. Naproti kostelu bylo farní nádvoří s budovou fary a obytnými budovami kostelního personálu. Dnes se dá jen předpokládat, že hlavní brána do hradu byla umístěna na severním opevnění ze strany od města. Příjezdová cesta k hradu byla vedena po dnešní ulici Zámecká, to znamená, že se musela objet severovýchodní část hradu a teprve poté vjet branou na nádvoří. Celý hrad byl obehnán opevněnou zdí, která ho oddělovala od přilehlého města.

Základem dvorní etikety na knížecím sídle byla přísná pravidla kultury stolování a přípravy jídel. Potraviny se ve všedních dnech konzumovali zásadně v hodovním sále a to pouze dvakrát denně. Poprvé kolem desáté a podruhé kolem osmnácté hodiny. Měl-li někdo potřebu stravovat se po ránu ve své ložnici, považovalo se to za hrubost a urážku. U prostřeného stolu se vždy sešli kníže s princemi a fraucimor, tvořeným kněžnou s dcerami. Bylo zvykem, aby mužská a ženská část hodovala u oddělených stolů. Přítomni byli i nejbližší dvořané. V polovině 15. století se tedy u stolu sešla kněžna Eufemie Mazovská s potomky a po její smrti syn, fryštátský kníže Boleslav II. se svým synem Kazimírem II., a jeho žena, kněžna Anna s dcerami Žofií a Barbarou. Všichni potomci byli tou dobou ještě v útlém věku, narodili se pravděpodobně ve Fryštátě v rozmezí let 1449 - 1453, přičemž kníže Boleslav II. zemřel předčasně 4. října roku 1452. Ale i po jeho smrti zde ovdovělá kněžna Anna zůstává a své potomky vychovává. Tato fryštátská knížecí rodina byla příbuzensky spjata s českými a polskými králi, proto vedli na zdejším hradě dvorskou etiketu podobnou té, která se vedla na dvorech královských. Syn Kazimír II. zde působí jako vladař a spojenec českého krále Vladislava Jagellonského a to až do roku 1477. I on se pohyboval v prostředí královských dvorů Jagellonců jak v Praze tak i v Krakově.

Hlavní místností hradu byl reprezentativní hodovní sál. Do jeho výbavy patřil jeden nebo více stolů, křesla, židle, lavice, truhlice a kredenc pro odkládání nádobí. Umělé osvětlení například v podobě mosazných svícnů, zde dodávalo světlo a otopné zařízení, například kachlová kamna, poskytovalo přítulné teplo. Vždy společné jídlo začínalo děkovnou modlitbou a obřadným mytím rukou. Jedlo se převážně prsty nebo se používal napichovací nůž a lžíce. Obsluhu panstva zajišťovali dvorští úředníci. Jídlo servíroval stolník, maso porcoval kráječ, víno naléval číšník a jako pomocníci obsluhovali pážata a to zvláště při slavnostních hostinách, kde se u stolu sešlo více hostů. V takových případech hostinu organizoval Hofmistr. Předkládalo se jídlo o třech až čtyřech chodech. Na ničem se nešetřilo, jakmile například během slavnostní hostiny došlo víno, nebo některé z pokrmů, nesmírně tím utrpěla dvorská pověst. Proto muselo být v zásobě dostatek naprosto všeho. Co se nesnědlo, rozdávalo se jako almužna chudině. Denní spotřeba masa v gotické době byla na osobu půl kilogramu, ale během postních dnů, kterých bylo v roce 192, se maso nejedlo, vyjma ryb. Po skončení stolování obvykle do sálu nastoupili kejklíři pro pobavení panstva a vše doprovázela živá hudba.

Přestože po roce 1477 pán Fryštátského hradu, kníže Kazimír II. přesídlil do Těšína, byl hrad stále využíván k reprezentativním událostem. Nejednou zde byl například hostem král Zikmund Jagellonský. Jednou, když Zikmund ještě nebyl králem, poslal Kazimírovi trochu zubřího masa, nebo zase jindy, když se hostiny osobně zúčastnil, po požití většího množství alkoholu se v hodovním sále spustila nevázaná zábava při které bylo poničeno vybavení sálu. Zikmund Jagellonský však gentlemansky Kazimírovy poničený mobiliář zaplatil. I takové události Piastovský gotický dvůr pamatuje.

Co se obvykle na knížecích stolech v gotické době podávalo? Především maso. Hovězí a vepřové, méně často skopové. To mnohem častěji byla podávána drůbež, zejména slepice, kohouti a kapouni, kuřata, kachny a husy. Při slavnostních událostech se připravovala i zvěřina, od poloviny 16. století z vlastního chovu. Maso se zajídalo bílým nebo tmavým pečivem a zapíjelo vínem či pivem. V miskách se také podávali různé polévky a omáčky. Na Piastovský stůl se dostávalo i cizokrajné ovoce jako třeba pomeranče, fíky, granátová jablka či citrusové plody. V postních dnech převažovali ryby nebo například luštěniny.

Jícha na bobří ocas:

Bobří ocas se nejprve uvařil a oloupal z kůže. Mohl se nechat celý, nebo se také mohl nasekat na kusy. Dále se vzal vysušený bílý chléb, který se namočil do červeného vína. Procezený chléb se okořenil zázvorem, skořicí nebo hřebíčkem a takováto jícha - jíška se podávala s bobřím ocasem jako gotická kulinářská specialita.