Goetheho vybrané básně/Moje bohyně

Goetheho vybrané básně Johann Wolfgang von Goethe
Zpěv duchův nad vodami	Moje bohyně	Orel a holub

Údaje o textu
Titulek:	Moje bohyně
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	[1], [2], [3] a [4]
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Evangelista Nečas
Licence překlad:	PD old 70

Které nesmrtelné,
náleží nejvyšší pocta?
Nepřu se s nikým,
ale já dám ji
povždy pohyblivé,
povždy nové
podivuhodné dceře Jovišově,
jeho mazlíčkovi,
Obraznosti.

Vždyť ji jen samou
zúčastnil všechněch
vrtochů, jakých
jenom sám sobě
pozůstavil.
Vždy se mu líbí
třeštilka tato.

Ověnčena růžemi
s lodyhou lilijovou
po kvetoucí ni ve chodíc,
ptactvu letnímu velíc,
lehkoživnou rosu
na způsob včelky
ze květů ssajlc;
nebo s vlajícími vlasy
s pohledem chmurným
ve vichru sténajíc
okolo skal;
v tisícerých barvách
jako jitro a večer
ustavičnou proměnou
jako tvářnosť měsíce
na smrtelníka shlížejíc.

Oslavujme otce
starého, vznešeného!
Který tak krásnou
nevadnoucí choť
člověku smrtelníku
přidružit ráčil.

Nebo jen s námi
navždy ji spojil
nebeským svazkem,
řka, že nás nikdy
v radosti, v bídě
jako choť věrná
opustiť nesmí.

Všechna ta jiná
ubohá pokolení
živé a dětmi
požehnané země
žijí a pijí
z požitků kalných,
v bolestech rmutných
okamžitého
obmezeného života,
shrbena pod jhem
ničící nouze.

Nám však — těšme se —
popřál své nejobratnější,
vyhýčkané dcery.
Buďte k ní přívětiví
jako k milence,
nechtě jí v domě,
důstojnosť paní.
Dbejte, by stará
tchyně Moudrosť
dušince něžné
neublížila.

Znám však též její
starší, vážnější sestru,
tichou svou přítelkyni:
Ó kéž by tato
až se světlem života
odvrátila se ode mne,
šlechetná povzbuzovatelka
utěšitelka, Naděje!