Fryštátští rytíři/Třetí kapitola: Kněžna Eufemie Mazovská, zvaná Ofka

Fryštátští rytíři Roman Lindner
Druhá kapitola: Kníže Kazimír I. a legenda o fryštátském zvonu	Třetí kapitola: Kněžna Eufemie Mazovská, zvaná Ofka	Datové údaje o Fryštátském hradě

Jednoho dne se slezské kněžně přestalo zamlouvat bydlení na Těšínském hradě, kam se s knížetem a celým knížecím dvorem přestěhovali z Ratiboře. Těšínský hrad byl rozlehlý a plný zbrojnošů, kteří se neustále po hradě pohybovali. Všude po nádvoří se také pásli koně a hospodářská zvířata. Komnaty hradu byly pro kněžnu příliš tmavé a protože blízko Těšínu se no nebe tyčí vrcholky Karpatských hor, bylo v nich i chladno. Kněžna tedy přišla ke knížeti a pověděla mu, že by ráda žila na jiném místě, které by pro ní, jako pro kněžnu bylo přívětivější než je Těšínský hrad. Kněžna byla, co se povahy týče, pravým opakem knížete. U měšťanů byla velmi oblíbená pro svou vlídnost a lidskost. Byla přívětivá, pohostinná, ráda si povídala i s úplně obyčejnými lidmi a ti ji zato měli velice rádi. Když o ní mluvili, vždy říkali: „Naše milá paní kněžna“. Její smysl pro pomoc druhým a zejména potřebným a chudým se projevovala i v praxi. Nechala ve Fryštátě pod Dolní branou postavit kostel a špitál svatého Bartoloměje, kde nacházeli útěchu a potřebnou pomoc v nouzi ti nejchudší z lidu. Sama také tento špitál finančně podporovala. Kněžna ale nezapomínala ani na bohatší měšťany. Pro ně zase ve Fryštátě, tentokrát před Dolní branou, nechala zřídit městské lázně, kde našli práci lazebníci, kteří pečovali o hygienu a relax těch, kteří sem zavítali. Když tedy kněžna zatoužila po lepším bydlení, měla na mysli právě hrad ve Fryštátě. A tak jí kníže Fryštátský hrad daroval. Byl sice také plný zbrojnošů a všeho co k takovému hradu patří, ale kněžně se zdál být tím pravým místem pro život. Jeho komnaty byly suché, sluncem vyhřáté a navíc byl Fryštát poměrně blízko k Těšínu, takže to kněžna neměla daleko ke svému muži. A jak už to bývá, kněžna započala s velkým úklidem na Fryštátském hradě a jeho celkovou přestavbou na její nový domov, neboť Fryštátský hrad nebyl do té doby připravený poskytnou trvalé bydlení panstvu zvyklým na komfort. Tou dobou všem fryštátským zbrojnošům začaly galeje. Museli totiž na příkaz kněžny uklidit celý hrad, vysmejčit všechny pavučiny, opravit trhliny, spravit okna a dveře.. no prostě dát hrad do pořádku, protože v něm nikdo pořádně neuklidil snad od doby, kdy byl postaven. Ale kněžna všem po práci vždy připravila k jídlu sladké tvarohové chlebíčky, po kterých zbrojnoši dostali sílu, aby druhý den mohli opět uklízet, opravovat a zvelebovat. Na tyto chlebíčky sem na hrad později přijížděli šlechticové z blízkého i dalekého okolí, takže se staly věhlasnými. Bodejť by ne, když byly tak výtečné. Každá z návštěv si od kněžny vzala recept, aby tyto chlebíčky připravovali i na svých sídlech. jenomže se brzy ukázalo, že ty nejlepší chlebíčky přece jenom byly ty, které připravovala paní kněžna osobně a ještě k tomu v kuchyni Fryštátského hradu. Byly to vlastně dva krajíce bílého pečiva slepené k sobě tvarohovou pomazánkou. Kněžna takto slepené chlebíčky lehce namočila v mléce, ve kterém rozmíchala vejce a pak je už jen obalila ve strouhance a usmažila na tuku. Ještě horké je vyválela v nadrobno nasekaném cukru a po vychlazení je podávala na stůl, ale vždy se po nich jen zaprášilo.

Kněžna na Fryštátský hrad také povolala stavitele, kteří Východní část hradních budov, které byly dřevěné, proměnili ve zděný palác s komnatami a k západní reprezentativní kancelářské budově přistavěli zcela nové zámecké křídlo, kde v patře byly další knížecí komnaty. Kancelářskou budovu dala kněžna zvýšit o jedno patro, které bylo dřevěné, zakončené vysokou střechou aby budova působila jako mohutná věž, která byla nepřehlédnutelná zdaleka. Kdykoliv by kníže přijel na Fryštátský hrad, měl mít ve věži připravené kanceláře, ve kterých úřadoval. Kněžna nezapomněla ani na západní část hradu, kde stála kaple. Kaple se již delší dobu jevila jako nedostačující pro mše v ní konané, takže se do ní měšťané ani nevešli. Hradní kapli tedy rozšířila o boční křídla a z kaple se stal poměrně velký kostel schopný pojmout větší množství měšťanů. Ze strážního hradu tak vzniklo rozlehlé rezidenční sídlo okázalého vhledu, do kterého se nejedenou kníže uchýlil i na delší čas, neboť i knížeti hrad poskytoval větší pohodlí než jeho hlavní sídlo v Těšíně. Potomci, kteří se jim ještě narodili vyrostli na Fryštátském hradě, odkud se také, když dorostli, učili vládnout celému knížectví.